Michal Boček
sport
tel.:+420 567 578 032
mobil:+420 604 200 576
sport@jihlavske-listy.cz

Malá fotbalová revoluce, jak mluvil ředitel FC Vysočina Jan Staněk na startu jarní části HET ligy o záchraně, se nekonala. Chyběl k ní jediný bodík! A právě proto byl pád jihlavského klubu z elitní soutěže po šesti letech tolik bolestivý…

„To, že nám veřejnost po úspěšném vstupu do jara věřila, že to zvládneme, nám paradoxně nejvíce uškodilo,“ myslí si Staněk, jenž po osudném utkání s Karvinou trpělivě odpovídal na dotazy novinářů ohledně uplynulé i budoucí sezony.

Věřil jste v záchranu?

Až do úplného konce jsem věřil, že to zvládneme. Ještě v průběhu utkání s Karvinou jsem si říkal, že by bylo nespravedlivé, kdybychom spadli… Ale pokud je člověk realista, uvědomuje si, že fotbal je specifická hra, stejně jako každý kolektivní sport, a stát se může cokoli.

Hráči měli v zápase trochu svázané nohy.

Psychika hrála velkou roli. Projevila se nezkušenost některých hráčů. Nikdo nemůže říci, že by nebojovali, nebo do toho nešli naplno. Minimálně na jaře určitě ne. Tým byl zdravý.

Váš první rok ve funkci ředitele klubu skončil sestupem…

Je pochopitelné, že každý by chtěl začínat v pohodové atmosféře. Já jsem nastoupil v nejtěžší možné chvíli. Každopádně to byla obrovská zkušenost, která se – doufám – v budoucnosti zúročí.

Vidíte s odstupem času nějakou zásadní chybu? Šlo něco udělat jinak?

To je na delší úvahu… Takové věci se většinou ukáží až postupem času. Někdo pochopitelně namítne, že jsme měli na podzim dříve sáhnout k výměně trenérů. Na druhou stranu, když jsme v létě začínali, řekli jsme, že chceme dát realizačnímu týmu čas. Možná toto mohla být chyba, že jsme nezareagovali dříve. Ale týmy před námi také nehrály dobře, a bodová ztráta nebyla tak velká, tudíž jsme čekali do poslední možné chvíle.

Jaké budou nejbližší kroky klubového vedení?

Nějakou dobu budeme sestup vydýchávat, poté si sedneme, a řekneme si, jak dále postupovat. Uvidíme, jaké budou reakce od hráčů a partnerů. Vytyčíme si priority ohledně kádru, připravíme rozpočet a další věci.

Dozná rozpočet zásadních škrtů?

Spousta nákladů půjde ra-zantně dolů. Na první mužstvo, a když to tak řeknu, na celou tu fotbalovou „show“. Začne to již soustředěním. A právě proto si hráči možná uvědomí, jak obrovský je rozdíl mezi první a druhou ligou, že to není jenom o fotbale samotném, ale i o stadionech, na které budou jezdit, a servisu, jaký budou mít k dispozici.

A změny v kádru?

Některé hráče uvolníme, od-chodů bude více, ale nemůžeme prodat úplně všechny hráče. Půjde rovněž o to, jak se k tomu kdo postaví, kteří hráči ukáží srdce, budou chtít zůstat, a přijmou odpovědnost. I když nejlepší hráči a reprezentanti odejdou, měli bychom se pohybovat v popředí tabulky.

Jaké budou ambice pro druholigový ročník?

Pokud si řekneme, že je cílem návrat do první ligy, tak bychom měli chtít druhou ligu vyhrát. Není to nereálné. Nemyslím si, že by příští sezonu měla druhá liga jasného favorita a vítěze. Brno na tom bude podobně jako my. Také ho čeká přestavba kádru.

Z druhé ligy postoupí přímo jen vítěz. Druhý a třetí tým tabulky čeká baráž s prvoligovými celky.

Postoupit přes baráž bude velice obtížné. Podíváme-li se do států, kde je tento model zavedený, osobně si nevybavím případ, kdy by tým z nižší soutěže baráž vyhrál. Proto zastávám názor, že chce-li někdo hrát v první lize důstojnou roli, měl by ve druhé nejvyšší soutěži zvítězit.

Není tajemstvím, že někteří jihlavští fanoušci paradoxně přáli klubu sestup. Mohli být frustrováni z každoročního boje o záchranu?

Může to tak být. Je potřeba, dívat se na to realisticky, jestli by Jihlava měla mít ambice neustále se zlepšovat. Každý klub má určitý strop. Jednorázově ho může prorazit, ale my jsme to štěstí neměli, abychom například vyhráli pohár. Jednu sezonu byla Jihlava osmá, což je na klub, který do té doby pořádně nehrál ligu, obrovský úspěch. Co by za to nyní například v Českých Budějovicích nebo Hradci Králové dali…

Jenomže dříve se hovořilo například o útoku na evropské poháry…

Možná bylo chybou, že některá prohlášení zněla, nechci říci velkohubě, ale příliš optimisticky. Lidem, kteří je pronesli, vycházela ze srdce. Byla to jejich přání, a sny. Fanoušky to navnadilo, uvěřili v ten sen, a cítili se podvedeni, že to tak nedopadlo. Řada klubů ve světě jede v sinusoidách. Padají a postupují… Možná se to nyní ve druhé lize otočí. Když budeme vyhrávat, zájem fanoušků a partnerů poroste. Čeká nás restart od bodu nula. Budeme přesvědčovat lidi, že má smysl vložit peníze do sportu, a že má smysl FC Vysočina podporovat.

Poprvé hrála Jihlava nejvyšší soutěž jak ve fotbale, tak v hokeji, a skončilo to sestupem…

Těch propojení je tam celá řada. Mimo jiné je to o tom, aby si město a kraj řekly, jestli zde chtějí mít sport na nejvyšší úrovni. Chápu, že hokej je pro město větší zátěž než my, ale jedna věc je něco si přát, a myšlenku podporovat, a druhá, něco pro to dělat. Řekl bych, že jde obecně o problém Jihlavy. Lidé nejsou schopni vytyčit si nějaký cíl, shodnout se na něm, a jít za ním. Načrtne se určitý plán, vize, ale již od prvního okamžiku to část lidí zpochybňuje. Pokud se politická reprezentace shodne na tom, že chce vrcholový sport, pak to musejí podpořit všichni. To platí i pro kulturu a další oblasti…

Diskuze k článku