Michal Boček
sport
tel.:+420 567 578 032
mobil:+420 604 200 576
sport@jihlavske-listy.cz

Nový výkonný ředitel FC Vysočina chce vybudovat silný regionální klub a zvrátit zhoršující se náladu fanoušků.

Pracoval v advokátní kanceláři, která se zabývala mimo jiné případy biologického pasu cyklisty Romana Kreuzigera, nebo neúčasti rychlobruslařky Martiny Sáblíkové na letní olympiádě. Nadějně rozjetou kariéru dvaatřicetiletý Jan Staněk opustil, a přijal nabídku usednout do křesla výkonného ředitele jihlavského fotbalového klubu.

„Když už jsem neudělal díru do světa jako hráč, těší mě, že přišla tato možnost. Je to splněný sen,“ řekl dvaatřicetiletý nástupce Zdeňka Tulise.

Nebývá zvykem, aby se člověk z advokacie přesunul k fotbalu...

Toto prostředí nemá se sportem příliš společného, nicméně jsem pracoval v kanceláři, která je dlouhodobě špičkou na trhu v poskytování právních služeb sportovním klubům a asociacím. Ve sportu se pohybuji, a řekl bych, že mám o tomto odvětví velké povědomí. Věřím, že mi to pomůže v nové funkci.

Jak na vás představenstvo FC Vysočina přišlo?

Naše kancelář dlouhodobě spolupracovala se společností PSJ, o které jsem věděl, že klub vlastní. První rozhovory jsme vedli s panem Vaculíkem, ale znal jsem i pana Pecha, či pana Tulise. Z našich jednání postupně vykrystalizovala tato moje nová pozice.

Bylo rozhodnutí opustit advokacii obtížné?

Byl to velký krok, opustit pozici, kterou jsem si budoval, a slibně rozjetou kariéru. Nicméně fotbal jsem od mládí hrál a mám k němu velký vztah. A jelikož jsem byl v posledních letech členem disciplinární komise pro první a druhou ligu, nikdy jsem z něj vlastně nevypadl.

Měl jste o jihlavském klubu nějaké povědomí?

Jelikož jsem asi čtyři roky spolupracoval s PSJ z pozice advokáta, logicky jsem měl ke klubu blízko, a hodně jsem o něm věděl. Jihlavu jsem vnímal jako klub, který je mi sympatický, a jemuž jsem fandil a přál. Fotbal opravdu hodně sleduji, a tudíž jsem více než dvacítku hráčů z jihlavského kádru znal jménem.

Co konkrétně spadá do vaší nynější kompetence?

Každodenní řízení klubu ve všech otázkách, s tím, že ta zásadní rozhodnutí bude činit představenstvo.

Jste odchovancem a fanouškem královehradeckého fotbalu. Nabízí se tedy otázka, jak jste prožíval závěr uplynulého ročníku, v němž právě Hradec a Jihlava na dálku bojovaly o sestup.

Musím říci, že od chvíle, kdy byl dotažen můj nástup do FC Vysočina, jsem zradil. V posledních kolech jsem fandil Jihlavě. Popřel jsem tak sám sebe. Jsem rád, že mě to v nadcházejícím ročníku nečeká.

Co když se oba kluby za rok opět potkají v nejvyšší soutěži?

Mám to postavené tak, že když jsem něčeho součástí, tak za to maximálně bojuji a žiji tím.

S jakou vizí jste do FC Vysočina nastoupil?

Majitelé klubu a lidé, kteří se kolem něj pohybují, mohli pozorovat, že klub v poslední době stagnuje. Od druhého postupu do nejvyšší soutěže se fotbalová i mimofotbalová výkonnost spíše lehce snižovala. Uplynulý ročník, v němž se FC Vysočina s velkými obtížemi zachránil mezi elitou, byla pro majitele impulsem k tomu, aby se opět pokusili nastartovat to, co v Jihlavě započalo před dvaceti lety. V tuto chvíli si přeji, aby se FC Vysočina, v rámci svých možností, etabloval v první lize a umisťoval se ve středu tabulky.

Mojí vizí je vybudovat silný regionální klub, který bude fungovat jako rodina, a to nejen ve vztahu směrem dovnitř, ale i navenek - vůči obyvatelům města a kraje. Je mým přáním, aby veřejnost žila sportem a chodila se na stadion bavit a fandit svému klubu, a nikoli nadávat a očekávat porážku. Chceme zvrátit zhoršující se náladu vůči výkonům týmu a sportovnímu řízení klubu.

Jakým způsobem toho chcete dosáhnout?

Obnáší to řadu strategických kroků a spoustu mravenčí práce vůči fanouškům, a široké veřejnosti obecně, aby fotbal, a hlavně jihlavský klub, vnímala pozitivně. Konkrétní kroky mám v hlavě, a určité věci jsme již nastartovali. Vycházet to  pochopitelně musí ze samotných hráčů, kteří na hřišti musejí bojovat, a rovněž dobře působit na své okolí mimo stadion.

Nemáte obavy, že váš mladý věk může být při komunikaci s hráči překážkou?

S hráči nebudu v každodenní komunikaci. To je parketa pro sportovního ředitele. Již poměrně dlouhou dobu jsem se setkával v praxi jenom se staršími lidmi, a pokaždé jsem si dokázal zajistit respekt a pozornost. Doufám, že nebude potřeba použít represivní složky z titulu mé funkce, abych si ho získal zde. Pokud hráč nepozná, co si může a nemůže dovolit, je to velice jednoduché. Pokud mu nedokáží domluvit trenér a sportovní ředitel, u mě už příliš prostoru pro domluvu nebude.

Co říkáte na dotační kauzu, spojenou s fotbalem a jeho bývalým předsedou Miroslavem Peltou?

Protože nejsem člověk, co by o fotbale nic nevěděl, nemohu říci, že by mě úplně překvapilo a šokovalo, že se něco takového může dít. Je otázkou, co se opravdu stalo, a co je pouze zkreslenou informací médií. Nikdo z nás do toho nevidí, a nevíme, z čeho je bývalý předseda Pelta obviněn. Podle mého názoru si ještě pár let počkáme, než dojde k soudnímu líčení, které by to ukázalo.

Myslím si, že pro fotbal je to nová šance, aby pro něj pracovali lidé, kteří chtějí fungovat jinak, chtějí ho posunout po sportovní stránce a nechtějí se zabývat politikařením. Na druhou stranu - fotbal politiky potřebuje, protože bez státních peněz by v českých podmínkách nemohl fungovat. Ale vždy je potřeba rozlišit míru: co je přípustný lobbing, a co už je za hranou. Pochopitelně se nepřeji, aby se FC Vysočina takových věcí někdy účastnil.

Diskuze k článku