Michal Boček
sport
tel.:+420 567 578 032
mobil:+420 604 200 576
sport@jihlavske-listy.cz

Kapitánka volejbalistek „Demlovky“ hodnotí úspěšnou sezonu v krajském přeboru i kvalifikaci a prozrazuje, proč netrpí ponorkovou nemocí.

Pohár pro mistryně Vysočiny zůstal v krajském městě. Volejbalistky Školního sportovního klubu Demlova Jihlava, vedené kapitánkou Kateřinou Noskovou, obhájily prvenství v přeboru žen a zvládly rovněž druholigovou kvalifikaci. „Všechny nás těší, že jsme navázaly na loňské úspěchy,“ řekla Nosková.

Jak hodnotíte celou letošní  sezonu?

Nejde ji hodnotit jinak, než velice pozitivně. Zatímco v přeboru jsme byly lehkými favority, do kvalifikace jsme opět šly v roli outsidera. O nic nám nešlo, chtěly jsme si hlavně užít příjemný volejbalový víkend. To, že jsme skončily první, nás příjemně překvapilo. Hlavně, vezmeme-li v úvahu, s kolika zraněními jsme do Benátek odcestovaly.

Uvidíme „Demlovku“ v příští sezoně ve druhé lize, nebo opět zůstanete v kraji?

Na devětadevadesát procent ligu opět nepřihlásíme.

Není to škoda?

Ten červíček pochybností tam přeci jenom pokaždé malinko zahlodá, a myslím, že trochu líto je to zřejmě všem hráčkám, ale snažíme se být realisty. V současné chvíli je situace taková, že máme v týmu několik mamin, pro které by bylo z rodinných důvodů složité jezdit na venkovní zápasy. A bez nich by šla kvalita naší hry dolů.

Nelze doplnit tým z mládeže?

To je další problém. V našem klubu momentálně chybí juniorská generace, z které bychom doplnily ženské řady. Máme sice kadetky, ale mezi námi je veliký věkový rozdíl. Ovšem troufám si říci, že to nebude dlouho trvat, a právě kadetky nás strčí do kapsy, protože jsou na svůj věk opravdu velice šikovné.

Jak moc je z vašeho pohledu krajská soutěž kvalitní?

Nemohu ji srovnávat s jinými krajskými přebory, ale z mého pohledu kvalitní určitě je. V kádru ostatních týmů je spousta holek, které hrávaly v juniorském věku ligové soutěže, což je znát. Rozhodně nejsme žádným suverénem, který by všechny neustále porážel výsledkem tři nula. Na vítězství se často sakra nadřeme. Nikdo nám nedá nic zadarmo. A to je moc dobře.

Soupeři často říkají, že máte výborný kolektiv. V čem je jeho největší síla?

V kolektivu samotném. Náš tým je složen moc dobře povahově. Není tam žádná individualita, která by kolektiv zevnitř nějakým způsobem nabourávala. Lidsky jsme si sedly a držíme pospolu.

A když k vám přijde nějaká nová hráčka?

Tak si s holkama říkáme, jestli ji nevyděsíme a nebude si ťukat na čelo, až nás trochu více pozná. Samy o sobě totiž říkáme, že jsme tým telat (smích). Všechny nové holky se zatím aklimatizovaly velice dobře a nedělalo jim problém najet na tu naši „telecí vlnu“ (úsměv).

Už nějaký ten rok jste kapitánkou téměř neměnného týmu. Nehrozí ponorková nemoc?

Nic takového zatím nepociťuji. Jednou za čas přijde někdo nový, nebo se holky vrátí z mateřské, což vždycky ten tým příjemně okysličí a dá mu nový impuls. My jsme kamarádky i mimo palubovku, a rády spolu trávíme čas, takže se na sebe i po těch letech pořád těšíme.

Není tajemstvím, že koučem týmu je vás otec. Jak spolu vycházíte?

Výborně. A to se týká jak volejbalového, tak osobního života. Moc dobře víme, co můžeme jeden od druhého čekat, a jak kdo v jaké situaci reaguje. Máme stejný pohled na volejbal a hru vnímáme podobně. Myslím, že teď budu mluvit i za ostatní, když řeknu, že „tréňa“ je jedním z nejdůležitějších článků našeho týmu a že díky němu hrajeme tak, jak hrajeme. On nám dává na lavičce klid, který my, jako labilní ženy, potřebujeme cítit.

Plánujete do budoucna kráčet v jeho šlépějích?

Láká mě to a myslím si, že by mě trénování bavilo. Volejbal je důležitou součástí mého života, a na tom se nejspíše nic nezmění. Vždy se kolem něj budu nějakým způsobem motat. Až jednou někde zakořením nastálo, s velkou pravděpodobností se do trénování pustím.

Jaké jsou cíle do příští sezony?

Pořád ty stejné. Hrát co nejhezčí moderní volejbal a pokusit se vyhrát co nejvíce zápasů.

Diskuze k článku