Antonín Zvěřina
region
tel.:+420 567 578 034
mobil:+420 736 193 623
zverina@jihlavske-listy.cz

  Mezi nejlepší sportovce Vysočiny bezesporu míří jedenáctiletá Lucie Janáčková ze Žďáru nad Sázavou. Věnuje se stolnímu tenisu a na republikových turnajích patří mezi nejlepší.

  Rodiče zdůrazňují, že velice důležitá je podpora oddílu TJ Žďár nad Sázavou a trenérů. Stranou nezůstávají ani oni.

  „Letos se zúčastnila mezinárodního turnaje, který pořádá Pražský svaz stolního tenisu, a jedná se vlastně i o Mezinárodní velkou cenu Prahy. Přijeli hráči ze sedmnácti států, a Lucka ve své kategorii nejmladších žáků skončila třetí,“ nastiňuje poslední úspěch tatínek.

  „Tohle nás opravdu potěšilo. Ale i na ostatních turnajích v rámci republiky patří Lucie k nejlepším hráčům,“ říká tatínek. Ale dejme slovo Lucce.

  „Díky, táto“
Stolnímu tenisu se věnuje od druhé třídy. Přihlášku do oddílu jí podal tatínek. Ptáme se, zda v té době nebyl stůl vyšší než ona. „Tak to ne,“ směje se. V současné době trénuje dvě hodiny denně v pondělí, v úterý a ve čtvrtek.
Lucka netají, že se stolní tenis stal nedílnou součástí jejího dětství. „Opravdu mě hodně baví, a to od prvního tréninku,“ opakuje. 

  Připouští, že žádné vzory nemá. Z rodičů se tomuto sportu věnovala jako dítě maminka. Tatínek dělá Lucce, dá se říct, manažera, když s ní objíždí turnaje.    

  Další dotaz je, zda trénink obnáší jen čas strávený za hracím stolem. To Lucka okamžitě vyvrací. „Musíme trénovat i fyzičku,“ vysvětluje nám.
„Ony jsou při stolním tenisu velice důležité nohy. Aby stolní tenista byl vždy na správném místě,“ dozvídáme se.

  Podotýká, že ve Žďáře se stolnímu tenisu věnuje zhruba patnáct mladých nadšenců. A jedná se o dobrou partu, kdy každý každému úspěch přeje. O mladé tenisty se tam starají František Kanta a František Zobač. „A oba ještě stolní tenis hrají,“ říká Lucka.

  Do hovoru vstupuje tatínek Josef a poznamenává, že František Kanta hraje extraligu za Hradec Králové, za tamní oddíl Slavia. František Zobač je už v důchodu, ale přesto se intenzivně mládeži věnuje.

  Mají vzory
„Určitě je dobré, že je trénují zkušení trenéři i skvělí hráči, ve kterých mohou děti vidět své vzory,“ přemítá tatínek Josef. Doplňuje, že je důležité, že mladí hráči vidí, že i ze Žďáru se dá dosáhnout velkých úspěchů.
Tatínek Josef připouští, že před nástupem Lucky do oddílu stolního tenisu o tomto sportu neměl žádné informace. „Až teď se v něm začínám orientovat,“ říká.

  Vracíme se k tomu, proč Lucka hraje právě stolní tenis. „Máme ještě syna, a tak jsme řešili, jaké kroužky by pro děti byly vhodné. Zkusili jsme stolní tenis, a ten vyšel,“ nastiňuje tatínek.

  Netají, že rodina tímto sportem žije. Připouští, že objíždění turnajů je věc velice náročná. „Krajské turnaje se hrají zhruba jednou za měsíc, republikové přibližně jednou za čtvrt roku. Děti ještě hrají okresní soutěž, kde se střetávají všechny věkové kategorie. Prostě je to baví,“ poukazuje tatínek Josef.
Zdůrazňuje, že pokud to oba dva potomky bude bavit i do budoucna, s podporou rodičů mohou počítat. Vracíme se k Lucce a ptáme se, co na její úspěchy říkají spolužáci. „Že jsem hodně šikovná. A učitelé říkají, že je to hodně super,“ usmívá se. Myslí si, že ji stolní tenis nijak v učení neomezuje.

  Stolní tenis nade vše
Z úderů známe bekhend, forhend, a Lucka nás doplňuje, že se ještě ve stolním tenisu používají čopy a topspiny. To známe z tenisu, a tak se nabízí otázka, zda ji tento bílý sport nelákal.

  Ba ne, stolní tenis by za nic nevyměnila. Naznačuje, že před každým zápasem s trenérem probírá taktiku, jak hrát. Aby soupeř neměl žádnou šanci.

  K stolnímu tenisu samozřejmě patří prasátka, kdy hráč získá bod zdánlivě beze snahy. „To se pak samozřejmě omluvím,“ říká Lucka. Vysvětluje, že to zase není až tak častý případ. Natrénovat se ovšem rozhodně nedají, rozhoduje hlavně podání.

  Kdysi se hrál tenis do jednadvaceti bodů. Lucka nás poučuje, že nyní je hranice na jedenácti bodech. A v každém zápase musí vyhrát tři sety, aby mohla slavit vítězství.

  Takže mohou nastat situace, kdy Lucka v jednom zápase musí hrát pět setů. Naznačuje nám, že někdy se za jediný den jedná až o osm utkání. „To se dá vydržet,“ říká.

  Pokud jde o to, čeho chce Lucka ve stolním tenisu dosáhnout, odpovídá skromně: „Abych byla dobrá.“ Ale připouští, že účast na olympiádě je velkým lákadlem. A tréninky rozhodně nemíní šidit ani v pozdějším věku.  
Vracíme se k mamince, která kdysi také stolní tenis hrála, a ta má samozřejmě vždy velkou radost a nezapomene dceru pochválit. Ale do rad se nepouští, ty nechává na trenérech.

  Mají trpělivost
Ti to mají rozdělené. Pan Zobač se věnuje začátečníkům, a má s nimi, podle tatínka, svatou trpělivost, a pan Kanta už lepším hráčům. Tatínek se vrací k turnajům. Ty se hrají od září a mají svoje bodové ohodnocení.
„Za každý krajský turnaj hráč obdrží určitý počet bodů, a ty se sčítají, a na závěr sezony se hraje top turnaj o přeborníka kraje, který postupuje na Mistrovství republiky. To všechno má Lucka za sebou,“ naznačuje.
Ale pozor! Lucka sice hrála v kategorii nejmladších žáků, ale proháněla kluky o kategorii výš. Nyní postoupí do kategorie mladších žáků a určitě ani v ní ostudu neudělá.

  Dozvídáme se, že v těch nejmladších kategoriích hrají chlapci s děvčaty, protože dívek se stolnímu tenisu věnuje málo. „Myslím si, že když kluky porazím, že ani nejsou naštvaní,“ směje se Lucka.
Tatínek dále vysvětluje, že každý hráč má pálku, která mu vyhovuje. „To je záležitost trenérů, kteří vědí, jak kdo hraje. Začíná se dřevem, a postupně se přechází k potahům,“ říká.    

  U těch třeba záleží, zda se jedná o útočný typ, nebo obranáře. Lucka má pálku za tři tisíce korun, a nyní se na ní mění pouze potahy, minimálně jednou za sezonu. Vyžádají si asi dva tisíce korun.
A Lucka je typ útočný. To znamená, že potřebuje potahy rychlejší. Vysvětluje, že úplně hladký potah se nazývá sendvič, na který se nepříjemně údery vrací. Ale od dalšího odborného výkladu raději upouštíme.

Diskuze k článku