Petr Klukan
šéfredaktor
tel.:+420 567 578 004
mobil:+420 732 554 850
klukan@jihlavske-listy.cz

 Novým členem Rady Státního fondu kinematografie, jež ročně rozdělí více než 200 milionů korun na tvorbu a podporu filmů, je od 5. dubna Přemysl Martínek z Jihlavy. Pracuje v DIODu a je zároveň uměleckým ředitelem slovenského Febiofestu.

Rada na podzim přidělila Renčovi na film o Lídě Baarové 15 mil. korun, což vyvolala velkou reakci i v Radě. Pět jejích členů se od rozhodnutí distancovalo. Považujete rozhodnutí Rady za dobré, či špatné?

   Bylo to rozhodnutí v jejich kompetenci. V Radě byli lidé, kteří si pod podporou českého filmu představují filmy národní, buditelské, neproblematické, divácké, protože dnes diváci celkem od českého filmu utíkají. Rozhodnutí je třeba respektovat.

 Myslím, že je chyba, že se kolem toho udělal takový cirkus a rozvířilo to diskuzi, která je, dle mého názoru, zcela scestná: Zda se má subvencovat, nebo ne. Protože dnes subvencujeme od elektřiny úplně všechno, a filmaři sami strhávají pozornost na film, který dokonce přímo ze státního rozpočtu žádné peníze nedostává. Zdroje Fondu jsou z poplatků od soukromých televizí a z peněz diváků, kteří je utratí v kinech.

 Někde se dokonce psalo, že rozhodnutí Rady bylo skandální. Bylo? 

 Nejskandálnější na tom je, že veřejná podpora šla do produkční firmy  Nogup, což je v současnosti jeden z největších investorů do českého filmu…je to firma, která dodává na trh Babovřesky, Kameňáky, Bony a klid 2, vozí sem Alexandrovce atd. Z tohoto pohledu si myslím, že je to jako kdybychom dali peníze na vývoj nějakého zdravotnického projektu firmě, která místo léků vyrábí potravinové doplňky.

Byl jste i recenzentem. Mnohdy se v recenzích udává i procenta jako měřítko kvality filmu a lidé se podle toho mohou orientovat… To prý nemáte rádi.

   Nemáme. Recenze, když film rozanalyzuje, je určena k tomu, aby s ní mohl divák polemizovat, nebo aby si mohl srovnat svůj vlastní zážitek  z filmu. My naopak z recenzí děláme jakoby anonci na ten film. Dopředu něco odmítneme, protože to recenzent zahodil. Pak nám ale chybí přímá zkušenost a přejímáme názory recenzenta bez té konfrontace, a to je špatně.

 A ta procenta. Takové zjednodušení je nesmyslné: třeba hlasování na Československé filmové databázi, které už používá i ČT, když referuje o filmech. Ta čísla jsou ale úplně absurdní. Jeden film byl uveden na festivalu a hlasuje pro něj třicet lidí, druhý má tisíc hodnocení, protože proběhl kiny. Nemá to vlastně vůbec žádnou vypovídací hodnotu.

 Z jakých posledních filmů jste měl velmi dobrý pocit? Dal byste čtenářům tip?

 Pracuji s filmy, které ještě diváci neměli možnost vidět, ale brzy budou. Velkým zážitkem pro mne byly dva filmy - maďarskoslovenský western ze současnosti Mirage a českorumunský historický Aferim!, který získal Cenu za režii na festivalu v Berlíně. Oba se zabývají otroctvím.

 A z českých?

 To byl dokument Danielův svět. To je film, který má v sobě mimořádnou sílu, otevírá téma plné předsudků a dopředu v člověku vyvolává negativní reakce. Zážitek v kině je hodně komplexní, s tím tématem se porvete i sám v sobě.

 A celovečerní?

 Je trochu problém, že ty kvalitní jsou hodně antidivácké. Mně osobně se velmi líbila Nepravděpodobná romance Ivana Vojnára, což je starší režisér. Rád pracuje se začínajícími herci a rád je nechává improvizovat. Líbila se mi Rozkoš Jitky Rudolfové, i když to je zase film velmi komplikovaný. A samozřejmě Cesta ven. Zde je vidět, jak je důležitá profesní zralost režiséra a schopnost mít vlastní rukopis. Petr Václav ať natočí cokoliv, bude to mít v sobě kvalitu. Navíc otevírá téma, které je v dnešní společnosti přidušené a opředené řadou mýtů. Téma, které vyvolává ty neprimitivnější a nejděsivější reakce.

 Lidé si chodí do kina mnohdy jen odpočinout, pobavit se. Je nějaký „zábavový“, který má uměleckou hodnotu?

 Třeba film Fair play. Má řemeslo, silný příběh, dobře udělané retro, skvělé herce. U toho by neměli mít diváci problém si ho vychutnat.

Více v tištěném vydání JL s datem 10. 4.

Diskuze k článku