Lenka Kopčáková
redaktor
mobil:+420 736 193 687
nzr.redakce@centrum.cz

Hodinu před polednem 20. března zastavil před Městským úřadem ve Žďáře nad Sázavou těžký traktor. Skupinu farmářů vedl předseda Okresní agrární komory (OAK) Žďár n. S. Jaroslav Michal, s českými vlaječkami ve tváři. Společně očekávali zástupce města, kterému chtěli předat symbol protestu. 

Na vozíku měli naloženo 200 kg mouky z české pšenice, kterou vyrobil havlíčkobrodský mlýn. Plakát hlásal, že „mouka z českého obilí potravinovou banku posílí“.
Ve stejné době od kruhové křižovatky na Brněnské vjížděla do města zemědělská vozidla též ozdobená českými vlajkami. U fotbalového stadionu se vozidla otočila a mířila zpět přes náměstí dál. Prvotní obavy, že zemědělská technika ucpe průjezd Žďárem, se nakonec nepotvrdily. Od kruhové křižovatky vozidla vjížděla do Žďáru po skupinkách a s odstupem. 

Cílem srocení před radnicí bylo upozornit na dlouhodobě neřešené problémy v agrárním sektoru, a to jak na evropské tak i národní úrovni. S farmáři se ve Žďáře setkal místostarosta města Jaroslav Hedvičák (ANO+NEZ), jemuž předali dar určený pro Potravinovou banku Vysočina. Dobročinné gesto, jímž zemědělci upozornili na problém, který je nejvíce pálí. Totiž dovoz levného obilí ze třetích zemí. Bez kontroly kvality a hlavně s pokřivenými výkupními cenami, které jsou pro české zemědělce likvidační. 
Místostarosta mj. uvedl, že problém se nevyřeší, pokud se o něm nebude mluvit. „Věřím, že protest přiměje lidi, kteří o vás bez vás rozhodují, aby s vámi zasedli k jednacímu stolu a začali vám naslouchat,“ podpořil Jaroslav Hedvičák zemědělce. 

Jak mluvčí farmářů vysvětloval pro média, evropské protesty zemědělců byly organizované den před zasedáním Evropské rady, kdy se očekávalo jednání premiérů členských zemí o omezení dovozu obilovin do Evropy. 
„Dnešní stav je takový, že do Evropy, která má nadprodukci vlastních obilovin, se dováží obrovské množství z Ukrajiny, dokonce z Ruska, Běloruska, Turecka, Kazachstánu a dalších třetích zemí,“ poukazuje předseda OAK s tím, že dovozem obilí spadla obchodní cena na polovinu, tedy na 3,5 tis. Kč za tunu.

„Naše náklady jsou 5–6 tis. Kč na tunu obilí. Dovozem laciného obilí ze třetích zemí vydělávají pouze nadnárodní obchodní korporace,“ poukazuje Michal.
Zemědělcům se podle něho nelíbí ani to, že Evropská unie na jedné straně prosazuje Green Deal, tedy zelenou politiku s různým omezením, restrikcemi a kontrolami, které zdejším zemědělcům zvedají náklady na výrobu. Zároveň ale umožňuje dovážet obilí ze třetích zemí, u kterého již na tak přísné kontrole kvality netrvá.

„Evropa si musí ujasnit, zda tu chceme mít zemědělství, nebo ne. To, co politici teoreticky vymysleli pro zemědělství, je s provozem neslučitelné. Doufáme ve vytvoření nových pravidel evropské zemědělské politiky,“ očekává Jaroslav Michal.

Kvůli dovozům mají čeští farmáři sklady plné loňského obilí, přitom za pár měsíců bude nová sklizeň. Fakt, že se jim nedaří úrodu prodat, je pro mnohé likvidační.
„My zemědělci už asi půl roku navrhujeme energetické využití, aby se z obilí vypálil líh, a ten se přidával do pohonných hmot. Ale vláda a politická garnitura na to neslyší, protože technologie na zpracování je v rukou opozičního politika,“ poukazuje předseda OAK. Dodává, že sami zemědělci se do pálení lihu pustit nemohou. 

Jaroslav Michal připouští, že zemědělci začnou přemýšlet o zmenšování ploch obilovin. „Bylo by však dobře, kdyby Evropa konzumovala evropské obilí a nepodléhala tlaku nadnárodních obchodních korporací,“ míní.
Lidé se zastavovali, naslouchali a u vozíku s českou moukou sondovali, zda by si ji nemohli koupit. „Tuhle mouku znám, krásně se z ní peče, na rozdíl od některých dalších. Nemohu ji však nikde sehnat,“ poukazuje starší žena. 

Zástupkyně regionálního mlýnu Helena Valentová uvedla, že její rodina mlynářské řemeslo provozuje po několik generací. „Dodáváme hlavně do pekáren. Vyrábíme silnou mouku z českého obilí, kterou nároční pekaři oceňují. Již při žních si vybíráme pšenici vyšších parametrů, a proto máme mouku vydatnou na energii, lepek a další parametry,“ vysvětluje. 

Dnešní doba však podle Valentové není pro regionální mlýn vůbec příznivá. „Tím, že meleme tradičně jen české obilí, nejsme konkurenceschopní. Nemůžeme si dovolit takové ceny mouky jako jiné výrobny, kde mají úplně jiné náklady za nákup obilí,“ konstatuje mlynářka.
 

Diskuze k článku