Téměř padesát let pracuje pro novoměstskou nemocnici emeritní primář tamního chirurgického oddělení MUDr. Jiří Šustáček. V polovině února, přesně 15. 2., oslavil významné životní jubileum. 
Jeho kolegové si ho váží, pacienti jej mají rádi. Je pro ně člověkem s velkým srdcem, který nejen léčí, ale také jim naslouchá. 

„Narodil jsem se před osmdesáti lety v Radešínské Svratce v kuchyni. Mamince bylo čtyřiačtyřicet. Tehdejší porodní bába Vítková, a to nemyslím nijak hanlivě, protože porodní bába, to byl někdo, mi pomohla na svět,“ přibližuje s úsměvem okamžik svého narození MUDr. Jiří Šustáček.

Radešínské Svratce zůstal s krátkými přestávkami věrný po celý život. Po vystudování chemické průmyslovky v Brně rok pracoval v chemické továrně Lachema. 
Na lékařskou fakultu se přihlásil až poté. Dovedla ho k tomu skutečnost, že jeho kolegu z medicíny vyhodili a on mu dal své učebnice. 

„Říkal mi, ať jdu na medicínu já. Tak jsem šel na pohovor a oni mě vzali,“ vzpomíná a dodává: „Ale byl tu ještě jeden impuls, který mě dovedl ke studiu medicíny. Ještě před tím jsem šel s maminkou z lesa a cestou jsme potkali inženýra Mičku, tehdejšího předsedu JZD. Ten se s námi zastavil, chvíli si s maminkou a se mnou povídal, a pak jen tak mezi řečí mamince řekl, že by ze mě byl dobrý doktor. Tak jsem ho vzal za slovo.“ 
Je rád a těší ho, že může pomoci bližnímu, kterého něco bolí. „Člověk tak nežije zbytečně, je užitečný. I když každá práce je hezká. Smekám i před tím, kdo třeba dovede dobře zamést ulici. Jen se mi nelíbí, když někdo dělá něco polovičatě,“ přibližuje. 

Po dokončení studia, v osmašedesátém roce, byl jedním ze zakládajících členů Spolku brněnských mediků. A tento fakt mu „trochu pošramotil kádrovou reputaci“. 
Měl nastoupit na urologické klinice v Brně, ale nakonec nesměl. „Tak jsem to zkusil v Novém Městě, ale ani tam mě nevzali. Takže jsem nastoupil do psychiatrické léčebny v Jihlavě,“ vzpomíná s tím, že tam působil půl roku a musel na povinné kolečko do jihlavské nemocnice na chirurgii. „A tehdejší pan primář mi nabídl, abych u něj zůstal. Já jsem to celý šťastný přijal. Dostal jsem v Jihlavě byt a oženil jsem se,“ referuje. 

V krajském městě Vysočiny ovšem nezůstal. Vrátil se zpátky do Radešínské Svratky, aby mohl pomáhat své mamince. 1. března 1977 nastoupil na chirurgické oddělení do novoměstské nemocnice. 
„Rok a půl jsem ve všední dny přespával u maminky a o víkendu dojížděl za rodinou do Jihlavy. Pak se pan primář rozčílil, vlítl na ředitele OÚNZu (Okresní ústav národního zdraví) a měl jsem byt za tři dny,“ líčí s úsměvem.

V roce 1990 MUDr. Šustáček působil ve funkci ředitele nemocnice. „A byl jsem jím rok, na půl úvazku. Ale po roce jsem to položil a šel raději zase dělat chirurgii,“ vzpomíná.
Od roku 1991 až do roku 2005 byl primářem chirurgického oddělení. Věnuje se práci v České lékařské společnosti J. E. Purkyně, které od roku 1991 předsedá. Je čestným členem v České chirurgické společnosti ČLS J. E. Purkyně, čestným členem Slovenské chirurgické společnosti SLS, členem v čestné radě České chirurgické společnosti. 

Byl oceněn medailí prof. Karla Maydla za rozvoj české chirurgie a cenou primára Bauera Univerzity P. J. Šafárika v Košicích za rozvoj v oboru traumatologie. 
V roce 2022 získal Ocenění Nového Města na Moravě a v témže roce obdržel i pamětní medaili od České lékařské komory OS Žďár nad Sázavou.
Organizoval Setkání českých a slovenských chirurgů na Moravě ve Skalském dvoře. Účastnily se ho stovky odborníků.

Tato setkání, která všichni znali jako Skalák, se postupně stala velice slavnými sjezdy. Zastavila je až covidová pandemie. 
„V jednom roce na Skalský dvůr přijelo 450 chirurgů. Akce bývala dvoudenní. Absolvovali jsme nejrůznější odborné přednášky, vyměňovali si zkušenosti,“ dodává s tím, že letos by se mělo na tuto tradici znovu navázat.
I ve svém věku je MUDr. Šustáček profesně stále aktivní a jeden den v týdnu pracuje v chirurgické ambulanci. „Je to svým způsobem omlazující. Přicházím mezi mladé lidi, poslouchám jejich názory, jejich problémy. Pro mě je to nejen pracovní, ale i společenská událost,“ přibližuje. 

A jak vnímá mladou generaci lékařů? „Vlastně to už za mě řekl profesor Koutecký. Vyjádřil se, že proti mladé generaci vůbec nic nemá, jen je přesvědčený o tom, že někteří mladí kolegové zapomínají, že člověk má nejen tělo, ale i duši. V tom také spočívá princip důvěry pacienta k lékaři,“ vysvětluje a dodává: „Babička nejde k doktorovi jen proto, že ji bolí rameno. Jde k němu s tím, aby mu kromě o potížích s ramenem popovídala i o svém trápení. Jak ji doma zlobí děda, co děti a tak podobně...“

MUDR. Jiří Šustáček zdůrazňuje, že lékař by ji měl vyslechnout. Přirovnává to k určitému druhu psychoanalýzy. „Takoví by lékaři měli být. A ne dívat se jen na výplatní pásku. Lékaře by neměl dělat člověk, který nemá rád lidi a nerad je poslouchá. Nechci mladou generaci kritizovat, ale mrzí mě, že v medicíně hrají v poslední době čím dál větší roli peníze,“ zdůrazňuje emeritní primář chirurgického oddělení novoměstské nemocnice MUDr. Jiří Šustáček.
 

Diskuze k článku