Reklama
Dnes je úterý 28.05.2024     svátek má Vilém

Jak můj táta chytal sumce

Ilustrační foto: Pixabay
Ilustrační foto: Pixabay

18.2.2024 Čtenáři píší/Komentáře (0), autor:
Eva Hubená, Jihlava

Sice je únor a počasí zrovna není to nejlepší, co bychom si my přáli. Přesto při každém otevření šuplíku je očividné, že potřebuje uklidit.
A tak narážím na staré zašle fotografie, které sice nechci vyhodit, i když si říkám, že stejně jednou přijdou do popelnice, protože mým pravnoučatům už nic říkat nebudou.


Fotografie z roku 1957, kde je můj otec s velkým sumcem a s úsměvem na tváři, který značí velkou radost z úlovku. K té fotce je také moje vzpomínka, kterou jsem prožila s tátou na Vranově.
Určité to znáte, jaké měli otcové starosti a jak si snili svůj sen, když jejich koníčkem byla myslivost, nebo rybaření.


Náš táta měl nejen to rybaření, ale také měl rád pivečko, kde z větší části trávil svůj volný čas a vůbec ho netrápilo, že doma na něho čeká pět dětí.
V té době táta pracoval v Motorpalu, kde byla silná parta rybářů a měli tu možnost jet na Vranov, kde byla chata Motorpalu. Vzpomínám si, že jeho cesta z práce vedla rovnou na pivečko do hospůdky Hliniště, kde se setkal s kamarády, a plánovali, co bude na červnový víkend, že se pojede na Vranov na sumce.


Domů přišel s hotovou věcí, vůbec ho nerozházelo, že máma s babičkou nadávaly. Aby zmírnil jejích lamentování, tak řekl, že pojedu s ním. Pro mě to byla velká událost a tak jsem se těšila, že také někam pojedu. Přišel víkend a já s tátou cupitala k Motorpalu, kde měl býti přistavěn miniautobus, který nás vezl na Vranov.


V autobuse jsem seděla vedle staršího kluka, který se těšil, že bude také chytat ryby. Cesta proběhla dosti hlučně, nebylo divu, byla legrace. A také se tam podávala štamprlička čehosi ostřejšího něco jako žitná a slivovice. Většinou si tam dělali legraci z Pepíčka a já jsem později přišla na to, že je to na úkor mého táty. To jsem ještě dobře nechápala, co mají v úmyslu.


Přijeli jsme na chatu, dostali nějaké deky a polštáře, převlečení a rozdělení pokoje, kdo kde bude spát. Pak se sebrali a odešli do hospody na pivo, prý mají dost času, na sumce se šlo až na noc.  Já a ještě pár děti jsme zůstaly na chatě a u vody.
Kolem 22. hodiny přišel táta, a že jde na toho sumce, ať si jdu lehnout, že přijde pozdě. Bylo vidět, že má dost piv za sebou, vzal si nádobíčko a šel na sumce. Slyšela jsem z vedlejšího pokoje, že si chlapi malují nějaké plány a smějí se tomu. Tak jsem šla za nimi k vodě také.


Táta měl dobré kamarády, aspoň si to myslel, a myslel si, že v partě rybářů je oblíben, proto vždy chtěli, aby jel s nimi. On netušil, že ho mají za kašpara, a proto mu nalívali, jak to šlo.
Táta na čekání sumce usnul zřejmě dost tvrdě, když necítil, že mu sundali jeho holínku a připevnili ji na vlasec prutu a hodili do vody. Když se holínka naplnila vodou, tak klesla dolů, a jak ji unášel proud, tak mávala i s celým prutem.
Vzbudili tátu a říkají mu, Pepíčku, ty tu chrápeš a sumec ti může urvat vlasec, nebo tě stáhne i s prutem do vody. Táta rozespalý se zbytkem alkoholu v krvi rychle začal stáčet vlasec a jeho kamarád držel podběrák. 
Když táta vytáhl konečně to, co mělo být sumec, tak zjistil, že je to holínka, tak ji hodil zpět do vody, pak zjistil, že je to jeho holínka, tak tam hodil i tu druhou. 


Chlapi se smáli a mně tekly slzy, bylo mně líto táty, že si z něho udělali takovou smutnou legraci. Spolu jsme šli zpět na chatu a já mu říkala: Tati, to nic, neboj, bude líp. Jen si prosím tě nemysli, že jsou to tvoji kamarádi, nejsou. Mají tě pro zábavu, proto ti říkají šišlavý Pepíček.


Vzpomínám si na pár jmen těch falešných kamarádů a myslela jsem si, že se táta poučí a už s nimi nebude vysedávat v hospodě na Hlinští, že bude raději trávit čas s námi dětmi. To jsem si opravdu jen myslela. 
Pravda byla taková, že táta chodil stejně na pivo na Hliniště po práci. A i když si z něho dělali legraci, tak mu mezi těmi kamarády bylo líp než s námi jako s rodinou. Zážitek to pro mě nebyl veselý, ale dnes se při vzpomínce na to se směji také.
PS: Táta toho sumce přece později stejně chytil.
 

Diskuze k článku

  Přihlaste se prosím do diskuze JL

E-mail:

Heslo:

Komentáře ke článkům mohou vkládat pouze registrovaní čtenáři

Registrace nového uživatele
Napište i vy, svůj vlastní článek - formulář ZDE
Reklama
24.04.2024 Čtenáři píšíSeniorské setkání spojené s volbou předsedkyně

V Humpolci se 5. dubna setkali senioři na své výroční členské schůzi, aby zde zhodnotili uplynulý rok 2023 a též si zvolili novou předsedkyni spolku. Schůzi zahájila předsedkyně Jaroslava ...

Komentáře (0)
18.04.2024 Čtenáři píšíMoje jarní výprava za mandloňkami

„Krucinál! Proč si vždycky musím vymyslet nějakou „bejkárnu“ a také o víkendu v neděli si nastavím budík na 3.57 hod.,“ nadávám si pokaždé, když si takovéto brzké vstávání ...

Komentáře (0)
16.04.2024 Čtenáři píšíDen učitelů: Na prvním stupni učili osmáci

V úterý 26. března proběhl na prvním stupni naší školy tradiční projekt výchovného programu etické výchovy Den učitelů. Žáci osmého ročníku převzali roli učitelů nejen na ...

Komentáře (0)
14.04.2024 Čtenáři píšíDcera začínala u učitele Vacka

V roce 1973 absolvovala naše dcera Alena Lidovou školu umění v Jihlavě v oboru akordeon. Učil ji po celou dobu pan učitel Emerich Vacek. Hrála i ve velkém akordeonovém orchestru, který vedl ...

Komentáře (0)
10.04.2024 Čtenáři píšíOsmdesát let od úmrtí Františka Hobzy

Narodil se 6. května 1912 v Puklicích č. p. 1, tedy na zámku. Jeho otec Josef pracoval jako hajný a maminka se jmenovala Marie, rozená Nesnídalová. Křestním kmotrem byl místní šafář. Vychodil ...

Komentáře (0)
04.04.2024 Čtenáři píšíJihlavané cvičením podpořili lidi s roztroušenou sklerózou

Bezmála 50 sportovních nadšenců se v sobotu 23. 3. zúčastnilo Maratonu s roztroušenou sklerózou (MaRS). Jejich zapojením do společných fitness lekcí organizátoři akce upozornili na problémy ...

Komentáře (0)
04.04.2024 Čtenáři píšíLékařům a sestřičkám vděčím za to, že žiji

Už od narození jsem měl štěstí na skvělé lékaře. Narodil jsem se sice doma, ale předčasně a vážil jsem necelá dvě kila, takže záhy jsem se ocitl v nemocnici a byl jsem dán v jakousi ...

Komentáře (0)
03.04.2024 Čtenáři píšíSenioři se během března nenudili, cvičili, nachodili kilometry i tancovali…

V Humpolci v týdnu od 11. do 15. 3. se zapojilo celkem 137 občanů do celostátní akce v rámci týdne Trénování paměti a Pochodu pro mozek, kde celkem ušli 479 km. V pondělí si v sokolovně ...

Komentáře (0)
01.04.2024 Čtenáři píšíMalá baletka z fotografie

Na počátku byla černobílá fotografie z počátku sedmdesátých let jihlavského fotografa Josefa Klukana (otec šéfredaktora JL Petra). Snímek malé baletky z představení tehdejší LŠU posbíral ...

Komentáře (0)
30.03.2024 Čtenáři píšíI Rumuni? Da! (rumunsky „ano“)

Nacházíme se v kalendářním mezidobí od temné okupace zbytku Československa (15. 3. 1939) do slavných květnových dnů roku 1945. Časově se sem hodí malinká úvodní rekapitulace. Podle seriózních ...

Komentáře (0)
28.03.2024 Čtenáři píšíMasaryčka reaguje na výzvu města

Za naší školou T. G. Masaryka, vedle Štefánikova náměstí v Jihlavě, se rozkládá velký park s alejí dvaačtyřiceti dubů. Stromy tam zasázeli v roce 1871. Ještě před šedesáti lety ...

Komentáře (0)
23.03.2024 Čtenáři píšíDostaly jsme roli v opravdovém divadle ve hře Strakonický dudák

Zanedlouho to bude neuvěřitelných 50 let, kdy jsem se kyticí gladiol naposledy loučila s naší paní učitelkou Jarmilou Panovcovou. Byla to noblesní dáma, manželka někdejšího ředitele Horáckého ...

Komentáře (0)

Reklama
© 2007 Parola s.r.o. - užití obsahu včetně převzetí článku bez písemného souhlasu Paroly spol s r. o. je zakázáno. Výroba www stránek a eshopů
S-Rank (www.seznam.cz) www.i-asap.net