Jiří Varhaník
kulturní redaktor
tel.:+420 567 578 033
mobil:+420 732 506 071
varhanik@jihlavske-listy.cz

„Byla to spíš náhoda…,“ komentuje osmadvacetiletý seřizovač CNC soustruhů Adam Matula situaci, která ho loni přivedla až na osmnáctidenní, 235 kilometrů dlouhý trek okolo nepálské osmitisícovky Annapurny. 
K turistice ho přivedl otec: „Ve Vysokých Studnicích, odkud pocházím, má táta partu chlapů. Párkrát mě vzali s sebou na ferraty, asi nejvíc byl Grossglockner…, popisuje. 

Když se Adam loni připojil k dvojici přátel, která se chystala do Nepálu, šlo už o mnohem zásadnější plán. Do letadla směr Káthmándú nakonec nastoupili s kamarádem Petrem Neckařem jen ve dvou, a před sebou měli výzvu. 
Za sebou naopak vyřizování formalit a případných povolení: „Ale prakticky jsme si jen předvyplnili vízum, které se potom platilo přímo na letišti při vstupu do země. Jinak člověk ani nemusel splňovat žádné zvláštní podmínky. V té době před rokem to bylo jen očkování, nebo PCR test.“  

Co do cestovního plánu vyrazili cestovatelé vlastně docela naslepo. V Nepálu je po příletu na tamní jediné mezinárodní letiště přivítal teplotní skok a vedro. Vyřídit formality, rychle obhlédnout hlavní město. Nepálci, kteří přicházejí do styku s turisty, komunikují běžně anglicky.

Primárním cílem ale bylo obejít okruh Annapurny. A už samotný přesun z Káthmándú pod horu se zařadil k dobrodružstvím: „Autobus jsme nemohli sehnat, ale pak nás odchytil nějaký ´nadhaněč´, prý jestli něco nepotřebujeme? Tak jsme řekli, že autobus. Domluva nebyla úplně jednoduchá, ale nakonec jsme druhý den ráno skutečně nastoupili do mikrobusu, kde jsme ovšem byli tak trochu navíc a seděli jsme celou cestu na kýblech v uličce. Po hodině jízdy po prašné cestě se mikrobus porouchal, takže jen tahle cesta nám zabila asi dvanáct hodin...“  

Na okruh Annapurny se nastupuje v osmi stech metrech nad mořem, ale šplháte až do sedla ve výšce přes 5400 metrů. Posléze pak sestupujete údolím zpět do tisícimetrové výšky. 
„Tam už se moc nedýchá,“ usmívá se Adam Matula nad zkušeností z vysokých horských poloh. Nezbytností proto bylo absolvovat nejprve dva aklimatizační výstupy do výšky těsně pod pět tisíc metrů, odkud se ještě cestovatelé vraceli zpět. 

Už tam se dalo jen těžko udýchat tempo, na které byl člověk běžně zvyklý. Oba cestovatelé navíc nesli na zádech cca osmnáctikilogramové krosny s vybavením. Žádná lana, výbavu jen pro těžkou turistiku.  
Štěstí jim přálo ohledně nové povinnosti najmout si na horský okruh průvodce. Ta totiž byla stanovena právě od dubna loňského roku. Několik lidí se prý sice v Nepálu každoročně ztratí, pro místní je ale průvodcovství především zdrojem obživy.
Cestovatelé z Jihlavska předběhli toto nařízení svým nástupem na trek o dva dny. Výpravě to ve výsledku ušetřilo odhadem nějakých deset tisíc v rozpočtu. 

Hledět si svého 
Na své cestě se Adam Matula a Petr Neckař pohybovali v oblastech spojených s turismem, a tak se s největší nepálskou chudobou napřímo nesetkávali. Dostupná byla elektřina, obden sprcha nebo internet.   
„Ale stačilo se odchýlit do jen trochu odlehlejší části a už člověk začal tušit, že je to samozřejmě hodně jinačí než u nás - lidé žijí zemědělstvím, všechno obdělávají rukama, maximálně za pomoci hospodářských zvířat,“ popisuje Matula. 

Politicky si Nepál v posledních dekádách prošel turbulentními časy. „My jsme si hleděli svého. Byli jsme před cestou i na nějakých přednáškách a všude nám říkali - vyhýbat se policajtům, co to jde, mohl by z toho být malér. Ale naštěstí jsme se s tím nesetkali, takže to nemůžu potvrdit,“ naráží Adam Matula na varování před údajnou vysokou korupcí v zemi. 

Další sen: Pyreneje
Motivací k cestě byla pro Adama Matulu především šance podívat se do vysokých hor. Jeho kamaráda Petra Neckaře zase lákala témata náboženství a kultury obyvatel. Silným zážitkem byla ostatně možnost vidět na vlastní oči místní tradici spalování mrtvých a vhazování jejich popela do řeky. 

Z horského treku zamířili cestovatelé na dva dny do nepálského Pokhari. Tady si vyřídili turistický safari výlet na zelený jih země s možností prohlédnout si tamní faunu a flóru. 
„Tam se krajina úplně mění, byli jsme ve výšce 250 metrů nad mořem, bylo tam obrovské vedro. Při pěší prohlídce jsme zahlédli hlavně motýly a ptáky. Druhý den potom z teréňáku s židlemi přimontovanými na korbě také nosorožce, divoké pávy, různé opice, divoké prase. V půlce cesty byla i zastávka na krokodýlí farmě, odkud vypouštějí odchovaná zvířata do přírody,“ popisuje Adam už více relaxační etapu pobytu. V závěru zbyl před odletem čas i na detailnější prohlídku památek v Káthmándú. 

„Občas nad tím člověk přemýšlel, že by se do Nepálu rád podíval, ale nikdy by mě nenapadlo, že to opravdu uskutečním. Takže když tahle nabídka přišla, chytil jsem se jí. Protože jsem věděl, že jinak už bych se tam nikdy nemusel podívat,“ usmívá se Adam Matula.  

Cestu hodnotí jako velkou zkušenost: „Teď už bych si i troufnul vyrazit na takovou cestu sám, ale předtím asi ne.“ 
Po zkušenostech z Nepálu se také rozhodl pořídit si na cesty kvalitní zrcadlovku namísto dosavadního focení na mobil. Rád by s ní absolvoval přechod hřebene Pyrenejí mezi Španělskem a Francií: „To by časově taky obnášelo něco přes měsíc. Je tam obrovské převýšení a je to prý dřina, takže mě to láká,“ uvažuje, „ale určitě si dáme s přítelkyní i něco lehčího.“  
 

Diskuze k článku