Petr Klukan
šéfredaktor
tel.:+420 567 578 004
mobil:+420 732 554 850
klukan@jihlavske-listy.cz

Zuzana Brabencová s nepřehlédnutelně kudrnatými lokýnkami pochází z Třeště a nyní studuje ve třetím ročníku jihlavského gymnázia. Jak se dostala ke zpěvu? 

„Starší brácha má hudební nadání, hrál na klavír a mně bylo vlastně už předurčené, že na klavír budu jednou hrát taky,“ začíná vyprávět. Když na to měla věk, rodiče ji na ZUŠku zapsali.   

U klavíru si občas zpívala, a tak ji přihlásili i na zpěv. Pak si na třešťské lidušce přidala zobcovou flétnu a chodila zpívat do sboru. 

Na otázku, co ji nejvíce ze všech tří předmětů baví, odpoví bez rozmyšlení: „Určitě zpěv.“ A po vteřině s úsměvem dodá, že se na klavír snaží nezapomenout. 

Nelákala by ji nějaká pěvecká soutěž typu SuperStar? „Dřív jsem o tom přemýšlela, ale pak jsme se doma shodli, že je to celé takové… jen televizní popularita,“ řekne a pak sebekriticky přizná, že by na prostředí kamer asi neměla. 

„Všichni by koukali na to, jak zpívám, a čekali, až udělám chybu. A nedejbože, kdyby ještě vybírali, komu fandí, a já bych mezi nimi nebyla. To bych asi neunesla,“ usměje se. 

Píseň pro oceněné 
Ke svému ojedinělému zážitku v Horáckém divadle se dostala trochu se štěstím. Kraj Vysočina hledal někoho, kdo by zazpíval na předávání medailí členům IZS. Chtěl nějakou studentku, která by zazpívala písničku hudebníka Dominika Fajkuse. 

Kraj si vytipoval pět uchazeček a požádal je, aby nahrály dvě písně a poslaly je přímo autorovi. On si prý zpěvačku vybere. Zuzka je nahrála doma na telefon. 

„Snažila jsem se najít písničky, které by ukázaly rozsah mého hlasu, takže jsem si vybrala jednu populární písničku z muzikálu The Greatest Showman A Million Dreams. To je písnička, kterou mám strašně ráda a i ten film.“ Druhá byla méně známá, i když je titulní písní z filmu Anděl Páně II.: Modlitba od Vojtěcha Dyka

. 
Ukázky poslala a čekala. Za pár dnů se dočkala zprávy, že v konkurzu zvítězila. „Škoda, že jsem neslyšela ty ostatní,“ přemítá, „zajímalo by mě, s kým jsem soutěžila.“ 

Potom jí poslali píseň, kterou se má naučit. „Jmenuje se Rozcestí a původně ji nahráli se zpěvačkou Tanjou.“ Na naučení měla asi dva měsíce. 

Zkoušku však měli jen jednu. A to přímo v den, kdy vystupovali – odpoledne od tří hodin do šesti. Vystoupení si s Dominikem zkusili jen dvakrát. To už věděla, že nebude zpívat „jen“ oceněným a divákům, ale i prezidentovi Petru Pavlovi a první dámě. 

Trošku znejistěla
Dozvěděla se to asi tři dny před vystoupením. „Moje první reakce? To je paráda, akce dostane úplně jiný rozměr,“ popisuje, co v tu chvíli cítila. „V první řadě prezident! Měla jsem strašně velkou radost, ukážu někomu na vysoké pozici, co umím.“ 

Před vystoupením prý nebyla nervózní víc, než je před každým jiným. Jak je to možné? „Protože pan prezident na mě působí takovým dojmem, že je to normální člověk. Chová se slušně, je to sympatický pán, brala jsem to jako kamarádskou akci.“

Nervozita na ni přece jen dolehla. „Až když jsem vyšla na pódium a uviděla jej, trošku jsem znejistěla a malinko se mi rozklepala kolena,“ přiznává s úsměvem. 

Na výkonu to ale vidět nebylo a sál se po písni bouřlivě roztleskal. Sama svůj výkon na pódiu komentuje kriticky: „Mám k němu svoje výhrady, ale spokojena jsem.“ 

Po vystoupení si šla sednout za mamkou do lóže, odkud sledovala závěr akce. To už byla v jiných, černých šatech. 

Když oceňování skončilo, spousta přítomných chtěla prezidentovi podat ruku, vyfotit se s ním. „Mamka říkala, že se musíme vyfotit, že bez toho nejdeme domů,“ směje se. 

A podařilo se. „Nachomýtla jsem se mezi něj a jeho paní. Takže fotka trošku působí, jako že jsme jedna rodina,“ rozesměje se opět. 

Od pana prezidenta uslyšela pochvalu, že se mu vystoupení líbilo. „Měla jsem z toho radost, podali jsme si ruce, a tím to skončilo, dala jsem prostor ostatním.“  

Kam vystoupení řadí? „Je to asi můj největší úspěch. Zpívala jsem pro plné Horácké divadlo, a ještě tam byl pan prezident.“ 

Pak se zamyslí, komu vysoce postavenému ještě zpívala, a jmenuje Miloše Vystrčila. „Ten se na koncertech objevuje hodně často. Mě už slyšel mockrát, tak mě zná. A kdysi učil mamku na gymnáziu,“ popisuje vztah k telčskému rodákovi a současnému předsedovi Senátu. 

Láká ji diplomacie
Hudební sen nemá. „Beru to jako koníček, zpívám si všude, kudy chodím, ale nemyslím si, že bych si tím vydělávala.“ Profesionální kariéra by ji možná trochu lákala, ale je si vědoma všech rizik neúspěchu. Co když by to tak úplně nešlo… 

„Proto chci udělat kariéru někde jinde, a když u toho budu zpívat, tak je jen dobře.“ 

Čím by tedy chtěla být? Nejdřív chtěla být učitelkou. „Myslela jsem si, že to je konečné rozhodnutí, ale pak jsem jednou jela ve vlaku a byl tam se mnou i školní výlet. A já jsem si říkala, že bych nezvládla být učitelkou. Protože děti neustále křičely a já si představila, jak bych musela řešit všechny problémy…“

Myšlenku učit někoho úplně neopustila, ale na základní škole by to být nemohlo. „Učila bych třeba angličtinu nebo němčinu na střední…“ 

Nejbližší plány jsou však maturita a pak by ráda šla studovat do zahraničí. 

„Láká mě Německo, z něj člověk může jezdit domů častěji než jednou v roce na Vánoce,“ zarýmuje, „nebo Irsko.“ A co by ráda studovala? Určitě jazyky a láká ji diplomacie. 

Má poslední otázka proto zněla: Když ses fotila s prezidentem a on tě chválil, mohla ses ho zeptat… „Na stáž v prezidentské kanceláři?“ skočí mi do řeči. „To mě nenapadlo, já byla v tu chvíli unešená, že stojím tak blízko.“

Diskuze k článku