Třebíčská nemocnice se může pochlubit raritou. Pracují v ní jednovaječná dvojčata - lékařky MUDr. Jana Kostková a MUDr. Renáta Kostková. 
Jana vystudovala mikrobiologii, Renáta radiodiagnostiku. Obě studia dokončily v červnu loňského roku a do třebíčské nemocnice nastoupily hned v září. 

„Kdysi jsem chtěla pracovat jako veterinářka. Už od základní školy jsem se věnovala čtení publikací o zvířatech. A protože jsem fyzicky méně zdatná, rodiče mi moje cíle rozmluvili, a tak jsem se dala na lékařskou dráhu,“ vyznává se Jana. 
Nakonec se vrátila k tomu, co je profesi veterináře nejbližší, mikrobiologie a veterina mají k sobě blízko. Stejné ambice stát se veterinářkou měla i sestra Renáta. „Radiologie je komplexní obor, který se zabývá zobrazováním celého těla, to se mi na tom hodně líbí,“ říká.

Jana vzpomíná na praxi v brněnských nemocnicích, Fakultní nemocnice u svaté Anny a Fakultní nemocnice Brno Bohunice. „Nemocnice Třebíč mě překvapila větší šancí asistovat při operacích. Dá se to plně pochopit, neboť ve fakultních nemocnicích je daleko více studentů na prostřídání než v okresních nemocnicích,“ vzpomíná. 
„K tomu bych jen doplnila, že jsme v Nemocnici Třebíč absolvovaly prázdninové praxe v průběhu 4. a 5. ročníku. Myslím si, že i toto mělo vliv při výběru pracovního místa. Navíc od svého narození bydlíme v Třebíči a bylo by pro nás těžké toto pěkné město opustit,“ poukazuje její dvojče. 

Velice vstřícní
Janě v Třebíči imponuje, že kolegové jsou vstřícní a trpěliví, laboratoř je moderně vybavená. „Ještě se musím hodně učit, abych byla tak dobrá jako MUDr. Eliška Míšková. Je to můj velký vzor. Obdivuji její rozvážnost, například jaká antibiotika nasadit, případně nepodat v dané klinické situaci, ochotu telefonicky poradit kolegům z jiných oddělení ať už v terapii, nebo při odběru klinického materiálu. Jsem vděčná, že mám takového školitele,“ přemítá.
„Mně se na radiologickém oddělení také velmi líbí. Určitě bych neměnila. Moji kolegové jsou velmi ochotní, vždy rádi se vším pomohou. Také se toho ještě musím hodně naučit, ale vzdělávat se v takto příjemném prostředí je snem snad každého mladého lékaře,“ přiznává Renáta.

Jana ráda maluje a píše, jak říká, do šuplíku. Svůj počátek malování datuje od roku 2016. Současná sbírka čítá kolem 40 obrázků. A pravděpodobně se bude dále rozrůstat. 
Tvorba jí přináší uvolnění a klid. „Zvláště v dnešní době je třeba pečovat rovněž o svůj psychický stav, nejen o to co lze vidět zevně,“ zdůrazňuje.

Krocaní brko 
Pokud jde o psaní, píše příběhy ke svým obrázkům. A texty píše seříznutým krocaním brkem, jehož hrot je namočen do černé tuše, ozdobným písmem na tvrdý papír, jenž je namočen do nálevu z černého čaje.
„Husí nebylo k mání. Chtěla jsem psát tak, jako se psávalo kdysi, prostě zachovat dobový ráz. Dokonce text vypadá i umělečtější, když se na něj blíže podíváte. Ovšem mnohým může činit problém jej přečíst. Takže z toho vyplývá jistá míra nevýhody. Ale mně to nevadí. Psaní se mi líbí takové, jaké je,“ usmívá se. 

Také Renáta ráda maluje, ale ne tolik jako sestra. „Daleko více než malování mě baví stavění papírových modelů. Je to můj docela nový koníček. Věnuji se mu tak dva roky,“ poukazuje. 
Připouští, že se jedná o časově velmi náročnou práci. Papírové modely si vytváří sama, na základě již vytvořených 3d modelů, které si najde na internetu. 

„Také ráda chodím na procházky do přírody se sestrou a naším psem Sorbíkem. Jedná se o pražského krysaříka. Jméno mu vybrala mamka podle dobrmana Sorbona z Angeliky. Je to sice malý pejsek, ale má opravdu odvahu velkého psa,“ říká.

Mladý vzhled
Obě ženy jsou drobné, velmi mladé a mnozí jim tipují věk výrazně mladší. „Mnohdy si myslí, že jsme na praxi v rámci zdravotní školy nebo že pracujeme jako zdravotní sestřičky. Často nás tak i oslovují, ale proč se na ně zlobit. Za mladý vzhled jsme rády,“ shodují se. 

Přiznávají, že podoba je velká a stává se jim, že si je lidé pletou. „Lišíme se nejen ve vzhledu, ale rovněž svými vlastnostmi a zájmy. I když i zde sdílíme nepřeberné množství společného. Pro příklad uveďme nadšení pro tvorbu a přírodu,“ říkají. 
Obě sestry mají radost z mladšího bratra, který studuje Gymnázium v Třebíči. Mezi jeho oblíbené předměty se řadí cizí jazyky a nepochybně biologie. 

„Možná bude směřovat stejnou dráhou jako my. Uvažoval o učiteli, zubaři a nyní dominuje zájem o otorinolaryngologii. Necháme se překvapit, co se z toho vyvrbí,“ dodávají sestry lékařky Jana a Renáta.

Diskuze k článku