Petr Klukan
šéfredaktor
tel.:+420 567 578 004
mobil:+420 732 554 850
klukan@jihlavske-listy.cz

Cenu posluchačů Českého rozhlasu Vysočina a čtenářů Krajské knihovny Vysočiny získala na letošním knižním veletrhu v H. Brodě kniha Santiniho hvězda z nakladatelství Tváře.

Nádherná fotografická publikace je dílem fotografa Milana Šustra a historika Stanislava Mikuleho.

Jak fotograf přiznává, je to pro něho srdcová záležitost. „Už jako dítě mě sem vodili rodiče a roky horu fotím,“ vyznal se. Proto ho potěšilo, když dostal „ke 300 letům Zelené hory“ šanci vytvořit fotografickou knížku. „Dostal jsem takzvaně volnou ruku nebo volné oko a mohl jsem knížku pojmout, jak jsem chtěl.“

Vybral si ji jako cestu návštěvníka-poutníka, který přichází. „Na začátku je několik pohledů z dálky, taky pár fotek z dronu, potom procházíte ambitem a vejdete do kostela…,“ popisuje procházku Zelenou horou a kompletním kostelem.

Vyfotit krásný ale velmi známý objekt jinak než ostatní bývá obtížné. „Je to někdy složité,“ přiznává, „ale za ty roky, co tam chodím, se mi xkrát stalo, že jsem prostě přišel a viděl úplně jiný pohled. Světlo tam hraje roli a možná i moje pocity. Vždy mě dokázala překvapit.“

Na tradiční dotaz, zda je pro něho lepší zalesněná nebo odlesněná hora, říká jednoznačně: „Odlesněná, fotograficky. Když se podíváte, je vidět ze všech stran. Dřív jsme viděli zelený kopec a křížek nahoře a spousta lidí si ani neuvědomila, jak ten kostel stojí blízko.“

Pro autora textu, historika Stanislava Mikuleho, je stejná otázka složitější. Nejdřív se rozesměje a řekne: „To nemůžu říct, já tu žiju.“

Pak ale zváží a dodá: „Větší část svého života jsem ji viděl zalesněnou, odlesnění jí pomohlo, prokoukla, je vidět. Když se stavěla, žádný les tu nebyl.“  

Jak moc bylo těžké ke krásným fotografiím zpracovat texty? „Na jednu stranu to bylo lehčí, než když se píšou historické texty, kde se pořád musíte hlídat a hledat a jestli máte všechny informace správně a vše dokládat. Tady vycházím z věcí, které už znám a text je psán víc ´pro lidi´, je takový poetický.“

Jak pokračuje, vzal si některé z fakt a ty takříkajíc trošku rozpitval a probral ze všech úhlů. „Složitější to bylo v tom, aby to bylo pěkné poetické čtivo a tím pádem vybroušené.“

Jak se oba autoři shodují, kniha o Zelené hoře vzniklá k výročí 300 let od jejího posvěcení byla plánována jako vzpomínka pro čtenáře. „Aby se čas od času do ní rádi podívali.“ Prostě aby obrazové básně fotografa Šustra a poetické texty historika Mikuleho byly pohlazením pro duši.

Diskuze k článku