Michal Boček
sport
tel.:+420 567 578 032
mobil:+420 736 185 997
sport@jihlavske-listy.cz

Fotbal píše krásné příběhy. Tento je o partě kluků a holek z Pavlova, pro které je prvořadý kolektiv, nikoli výsledky. Pomyslnou fotbalovou káru společně táhli od roku 2011. V uplynulém soutěžním ročníku, kdy naposledy hráli pohromadě, se dočkali premiérového titulu – přeborník třebíčského okresu v kategorii mladšího dorostu.

„Po posledním zápase byl trochu smutek, že těch společných 11 let najednou skončilo. A nejde jen o hráče. I někteří rodiče se ptali, co nyní budou v neděli dělat, když nebude fotbal,“ prozrazuje  Alena Nechvátalová.

Právě její manžel, Zdeněk Nechvátal, to všechno „spískal“. V přípravce se ujal party kluků, doplněnou děvčaty (aby pavlovský tým mohl v příslušném počtu nastupovat do utkání), a jako kouč ji vedl až do letošního jara. Tento článek je pro něj symbolickým poděkováním.

„Zdeněk je zářný příklad, jaký pokrok se dá s dětmi udělat, když se jim člověk věnuje. Nebýt jeho, ty děti skončily daleko dříve. Odvedl obrovský kus práce,“ zdůrazňuje otec fotbalové ratolesti Milan Nechvátal (shoda příjmení). „Zdaleka ne všichni měli talent pro fotbal, ale Zdeněk zapojoval do hry celý kolektiv. Proto to děti nepřestalo bavit a vydržely tak dlouho pohromadě,“ dodává.

Alena Nechvátalová přiznala, že manželovo trénování se jí nějakou dobu nelíbilo. „Raději bych ho měla doma a viděla, jak pracuje kolem baráku,“ směje se. Postupně ale fotbalovému nadšení propadla. Zdaleka nebyla sama, fandili i ostatní rodiče.     

„Bylo to na úkor rodin. Když se hrál zápas, nikam na návštěvu se nejezdilo. Jinak by kluků bylo málo. Například při zápase v Puklicích soupeř vystřídal sedm hráčů a my jenom dva,“ vysvětluje.

Ačkoli na trávníku pavlovský tým dlouho sbíral převážně porážky, ve fandění neměl konkurenci. Rodiče doprovázeli hráče i na venkovní utkání. „Častokrát jsme někam přijeli a domácí neměli v hledišti vůbec nikoho,“ nechápe Milan Nechvátal.

Dobrá parta se tím pádem utvořila jak mezi fotbalisty, tak dospěláky. „Podpora od rodičů je důležití. V dnešní době jich spousta svoje děti na fotbal odloží a nezajímá je, jak se jim daří. My měli v mobilech sestavy soupeřů a tabulky, pořád jsme to studovali,“ podotýká Alena Nechvátalová.  

Od přípravky do mladšího dorostu vydrželo v týmu sedm hráčů. Úzký kádr v průběhu let pochopitelně prošel obměnou, ovšem jinak velkou. Zdravé jádro drželo pohromadě. „Mému synovi nabízeli, aby šel hrát jinam. Možná by tam dostal prostor,  možná ne, ale týmově by vyhrával. Řekl, že nechce, že odmala hraje v Pavlově, a byť je na posledním místě tabulky, zůstane,“ líčí Milan Nechvátal.

Za oddanost kolektivu a trpělivost nakonec tahle fotbalová generace patriotů sklidila sladké ovoce. Jak bylo v úvodu zmíněno, opanovala okresní přebor Třebíčska mladšího dorostu. Pavlov se přihlásil do tamního okresu, jelikož na Jihlavsku bylo málo týmů.

Vítězství 2:0 nad Kouty a oslava titulu byla poslední společnou akcí pavlovských. Do staršího dorostu pokračovat nemohou. Nedali by dohromady základní jedenáctku. Balon budou prohánět jinde, nebo v dospělých kategoriích. A společně s rodiči budou vzpomínat na krásných 11 let.

„Zážitků máme plno. Třeba v úplných začátcích se jim řeklo, aby na hřišti drželi svého soupeře, a oni ho rukama opravdu chytli. Nebo když letělo letadlo, přestali hrát a všichni koukali na nebe,“ vypráví s úsměvem Alena Nechvátalová.

Nebo památeční výhra 1:0 nad FC Vysočina. „Soupeř se rozcvičoval skoro jako profíci, naši kluci seděli v hloučku a povídali si,“ dodává paní Alena.

V současné době je v Pavlově spousta dětí, ale vypadá to, že další fotbalová příprava, která by pokračovala ve šlépějích svých předchůdců, dlouho nevznikne. Mladí fotbalisté totiž nastupují za jiné kluby. 

Diskuze k článku