Jiří Varhaník
kulturní redaktor
tel.:+420 567 578 033
mobil:+420 732 506 071
varhanik@jihlavske-listy.cz

Výstavu Třešťský průměr 20, která pokračuje v Schumpeterově domě v Třešti, komentují sami její protagonisté doslova jako bilanční. Na její koncepci se podíleli zejména členové skupiny František Novák a Jan Morkus.

Generační divadlo Třešťský průměr vzniklo spojením původních souborů Natvrdlí (Miloš Kameník, Miloslav Macek, Jan Makeľ, Jan Roháček a Lukáš Toman) a Tylovi vrazi (Jan Morkus, Tomáš Niederhafner, Jiří Raiterman). K nim se připojili další vrstevníci (František Novák, později Zdeněk Krafka, Petr Kubálek, Milan Majdič, Jan Polák, Tomáš Morkus a další).

Jak přibližuje člen souboru Miloš Kameník, tvořili skupinu Natvrdlí někdejší spolužáci z třešťské základní školy, kteří svoji činnost stvrdili v roce 2000 sepsáním tajného manifestu. Kromě divadla se věnovali natáčení filmů (např. Ďáblovi přisluhovači - 2003, Obchod - 2006, Felch in flat - 2009 nebo Ivanovo lhůta - 2011) a pořádali svérázně pojaté sportovní turnaje Velká cena Konírny (florbalový turnaj dvojic v letech 2000-2017) a CaplanCa Cup (turnaj ve stolním hokeji se koná od roku 2000 doposud). 

„Tylovi vrazi se dali dohromady v salonku U Ferdinanda na podzim 2002 a jejich první hrou byla Třešťská tramway,“ pokračuje Kameník s tím, že divadelně-performativní prvky v sobě neslo už sdružení Myšliveš, v němž působili někteří z pozdějších členů Tylových vrahů.

Jak výroční výstava v textech připomíná, „legendárním“ se stalo vystoupení Tylových vrahů 100h aneb Mlácení prázdné slámy na festivalu Třešťské divadelní jaro, kde se jejich účinkování setkalo s drtivou kritikou.

Tylovi vrazi své inscenace většinou tvořili kolektivně. Autorem většiny textů pro Natvrdlé je Miloš Kameník, po roce 2010 začal hry psát také Miloslav Macek. Coby k inspiračním zdrojům se členové Třešťského průměru hlásí např. k Cimrmanům, Sklepákům či k improvizacím Jaroslava Duška, k České sodě, britským Monty Pythonům, k animovaným Simpsonům či k filmaři Quentinu Tarantinovi.

Někteří členové souboru hrají i v kapele Lajky (ta aktuálně ohlásila nástup do studia a přípravu nového alba), další jsou personálně propojeni s aktivitami TJ Orel Třešť.

Společná značka

Pod značkou Třešťský průměr divadelní uskupení poprvé vystoupilo na veřejnosti v prosinci 2002.

Od počátku šli tehdy stále ještě výrazně mladí divadelníci cestou parodie, satiry, reflexe událostí aktuálního místního i celospolečenského dění a generačního vymezení k nim. Nebáli se vědomě pracovat s provokací i trapností, silný obsah nadřazovali často jen náznakové formě, vytvářeli si vlastní osobitý styl.

Jak divadelníci připomínají i na aktuální výstavě, stala se až do začátku rekonstrukce v roce 2019 jejich „domovskou scénou“ tzv. Farní konírna na místní svatomartinské faře. V téhle nevelké prostoře u rozpálených kamen soubor o Vánocích každoročně uváděl (vždy dvakrát vyprodané) premiéry nových autorských skečů, blackoutů, písní, básní a jednoaktovek.

Akce Třešťského průměru s kořením prvků dadaismu se záhy staly jednou z neodmyslitelných součástí třešťského kulturního obrazu. Jak popisuje M. Kameník, zkoušek obvykle bývalo minimum a probíhaly bezprostředně před představeními.

Od přelomu nultých a desátých let si publikum zvyklo i na pravidelná letní vystoupení na zahradě Schumpeterova domu, soubor se svými pásmy scének příležitostně vyjížděl také do Telče, Jihlavy, Bukové, Bezděčína a dalších míst v okolí.

Po roce 2010 přišli divadelníci Třešťského průměru také s rozsáhlejšími divadelními tvary, např. inscenacemi Dobrák, O zubaté princeznině…, Stopy v mechu, Slivovice či Vraždy s nápovědou. Jediným celovečerním kusem v historii souboru je prozatím titul Lázeňský host (2014).

Vyfoťte se s umělci

Bilanční výstava v třešťském muzeu přibližuje historii souboru a jeho poetiku prostřednictvím originálních předmětů spojených s jeho působením.

Výstavní místnost je doslova nabita vlastnoručně vyráběnými dekoracemi, rekvizitami a kostýmy, plakáty, texty, fotodokumentací, taháky či ukázkami merchendisingu. Člověk znalý provozu amatérského divadla se až diví, co vše se podařilo zachovat a dohledat.

Ke zhlédnutí jsou také videoukázky z uvedených her. U figur z dílny výtvarníka Feryho Nováka se pak můžete s divadelníky na památku i vyfotit - i v tom je obsažena ta zábavná nadsázka, kterou u průměru můžete vždy čekat. 

Velký zájem publika o květnovou vernisáž (která se samozřejmě rovněž nesla ve stylu dada a zdravého třešťského patriotismu), ale především nabitá hlediště snad všech dosavadních představení dokládají, že uskupení Třešťský průměr trefuje témata, kterými jeho generace a divácká „názorová bublina“ žila a žije.

Třešťský průměr se díky své invenci, osobitosti až na hranu, provokativnosti a originalitě stal ve svém lokálním prostředí už dávno před svými dvacátinami čímsi, co se obecně často zprofanovaně, ale v daném případě snad až zaslouženě označuje slůvkem „kultovní“.

Diskuze k článku