Jiří Varhaník
kulturní redaktor
tel.:+420 567 578 033
mobil:+420 732 506 071
varhanik@jihlavske-listy.cz

Když před čtyřmi lety uviděl Vojtěch Blažek poprvé pražský staroměstský orloj, krása stroje ho očarovala. Začal si na internetu shánět informace, z Merkuru stavěl součástky. Na půdě kůlny v zahradě svých prarodičů ve Vojtěchově na Novoměstsku postavil funkční orloj s figurkami řemeslníků, který ukazuje i fáze Měsíce a Slunce.

Zkontaktoval se s hlavním pražským orlojníkem, akad. sochařem Petrem Skálou, stal se členem Českého spolku horologického, kde nabírá zkušenosti od dalších zkušených hodinářů a orlojníků. Od loňska se pak jeho aktivity nasměrovaly k věžním hodinovým strojům.

Ač je stále deváťákem z jihlavské ZŠ Březinova, získal si Vojtěch důvěru svatojakubské premonstrátské farnosti a začal se starat o hodiny chrámů ve Vyskytné nad Jihlavou a v kostele sv. Ignáce.

Zachráněné hodiny

Dnes barokně vyhlížející farní kostel svatého Vavřince ve Vyskytné je zmiňován už v roce 1303. Někdy na přelomu 15. a 16. století byla postavena jeho věž.

„Ve Vyskytné žila a pochází odsud část rodiny. Můj příbuzný tu bezmála dvacet let pečoval o kostelní hodiny, každý týden je natahoval. Pak se ale na několik let zastavily. Když mi je ukázal, opravdu mě to okouzlilo a chtěl jsem ten původní stroj zachránit. A tak jsem si udělal plánek, jak by se to dalo opravit,“ popisuje Vojtěch Blažek.

Po schůzce s rodiči, panem farářem a někdejším správcem hodin dostal v listopadu 2020 důvěru a klíče. Už do Štědrého dne se pak čtvrťový stroj hodin pod jeho rukama opět rozběhl. „Promazávám ho, každý týden se musí natahovat – pětsetkrát se musí otočit klikou, to je docela zabíračka,“ směje se Vojtěch.

Z Vyskytné se ale chtěl posunout dál: „Když už vím, co od hodin čekat, chci poznat nějaké nové,“ uvažuje. Všiml si zaseklých ručiček na ciferníku mezi věžemi kostela sv. Ignáce: „V Jihlavě se hodinových strojů dochovalo poměrně dost, ale tenhle jsem chtěl aspoň pro své účely zdokumentovat, a třeba i zprovoznit.“  

Vrátit zvony na věž

Realita chrámu sv. Ignáce z Loyoly, bývalého kostela jezuitského řádu – stavby z osmdesátých let 17. století, už hlasitě volá po celkové rekonstrukci. V plánu ji má farnost pro příští roky. 

Také hodinový stroj, k němuž vede do věže úzké, takřka žebříkové schodiště, pokryly během mnoha let doslova nánosy holubího trusu. Ten přikryl i trojici hodinových závaží. Kdysi se na konopných lanech denně natahovala, dnes tu leží zapomenuta, v prachu pod hodinovou podestou.

Původní tři zvony ve velké zvonici připomíná už jen mohutná konstrukce. Pod bání druhé věže zvonívaly dva cimbály – dnem vzhůru otočené „mísy“, které jsou rozeznívány kladívky. Zvony odvezli za války nacisté, zbyla jen dvě zrezlá rozlámaná kladívka.

Poprvé se tu Vojtěch Blažek ocitl 11. ledna loňského roku. „Ten stroj nebyl pod nánosy moc vidět. Ale vyčistili jsme to, aby se tu dalo vůbec chodit, stroj jsem promazal, dodal elektromotory, aby se nemusel natahovat. Chtěl jsem hlavně zachovat ten původní hodinový stroj, dnes je to nejstarší stroj v Jihlavě, co je v provozu,“ vysvětluje.

Samotný stroj z 18. století byl naštěstí prakticky kompletní. Drobné součástky doplnil mladý hodinář z Merkuru, do dubna se mu podařilo hodiny „rozchodit“. Posléze vymyslel a realizoval i systém, který jejich chod zpřesnil, aby je nemusel denně kontrolovat. Poté začal uvažovat nad možností obnovit alespoň částečně také odbíjení hodin.

Zvony jsou ovšem drahá záležitost, a tak se nabízelo improvizované řešení - použít plechové kryty od bojlerů.

„Ale pak se mi ozval kamarád - campanolog ze Slovenska, je mu sedmnáct let. Ten už zdokumentoval zvony asi ze 400 věží. Řekl mi, že ve dvou věžích, na Velehradě a v Děvíně na Slovensku, jsou odstavené zvony a že by zkusil zavolat, zda nám je věnují…“ ohlíží se V. Blažek.

Podařilo se, a tak jeden ocelový zvon z Velehradu a jeden sedmdesátikilogramový cimbál z Děvína mohly být loni v létě u oltáře ve sv. Ignáci vysvěceny a poté umístěny do kostelní věže. K nim Vojtěch instaloval původní kladívka s pákami od stroje.

Aby zvony zvonily

S upevněním zvonů a obnovováním čtvrťového odbíjení pomohl další mladý muž, šestnáctiletý varhaník z kostela sv. Jana Křtitele Dominik Máca. Ještě letos by Vojtěch Blažek systém rád uvedl do provozu, aby hodiny po letech opět odbíjely.  

„Já mám velice rád odbíjení, a všichni hodináři vědí, že to k městu patří. Je to o atmosféře toho místa, kterou má po staletí. Když jdete třeba po náměstí v Pelhřimově, krásně a přesně tam ťukají hodiny ze všech stran. Když má město věže, hodiny a zvony, má to tam cinkat…,“ usmívá se V. Blažek. 

Jeho hodinářské práci docela svědčila „doba covidová“. Škole se věnoval časně od rána, celá odpoledne po distanční výuce mohl věnovat časově náročné péči o hodinové stroje.

U ní ale jeho zájem nekončí. Každé nedělní dopoledne chodí zatím ručně zvonit kladívky ke mši u sv. Ignáce. „Prý se to lidem líbí a jsou překvapení, tak to jsem rád,“ usmívá se. Zvonit chodívá také ke sv. Janu Křtiteli a o velkých svátcích také na zvonek, který je před zraky turistů ukrytý za prkennou zástěnou ve svatojakubské věži. 

„A támhle je moje další vize…,“ zadívá se Vojtěch Blažek z věže sv. Ignáce přes střechy směrem ke zvonům, které jsou zavěšeny ve zvonici jihlavské radnice. Ale to bude možná až další kapitola. Jeho nejbližší cesta povede k přijímačkám na jihlavskou strojní průmyslovku.

Diskuze k článku