Ladislava Brabencová
editor, šéfredaktor webu
tel.:+420 567 578 038
mobil:+420 737 587 692
brabencova@jihlavske-listy.cz

„Daří se mi dobře. Jsem již třetím rokem důchodkyně a užívám si plnými doušky svobody, kterou nám toto životní období přináší – nikam povinně nemusím a sama si rozhoduji, čemu se budu věnovat,“ reaguje na dotaz JL, jak se jí vede v této covidové době Ludmila Hronová, vedoucí jihlavského skautského střediska Zvon.

Jedním dechem ovšem dodává, že k tomu je však třeba zdraví a normální životní podmínky. Takže covid samozřejmě běh jejího života obrátil zcela na ruby.

„Zdraví mi díky Bohu celkem slouží, horší je to s radostnou myslí. My, skauti, máme tento požadavek dokonce zahrnutý ve skautském desateru,“ říká Hronová s dodatkem, že stávající situace si vynutila opustit „obveselující“ aktivity: pravidelné plavání, vzdělávací přednášky, zpěv ve sboru, setkávání s oldskauty na schůzkách a dalších akcích, divadelní představení, návštěvu výstav a mnoho dalšího.

Skautování je dle slov Ludmily Hronové krásná celoživotní výchovná hra, která se jen těžce dá hrát pouze on-line ve virtuálním světě.

„Možná by v tom mladí skauti se mnou úplně nesouhlasili. Mnozí mladí vedoucí jsou velmi vynalézaví a připravují svým skautkám, skautům, vlčatům a světluškám kvalitní programy, hry a setkávání on line. Dokonce ústředí Junáka vypracovalo a rozeslalo vedoucím mnoho návodů, jak takovou činnost provozovat, což je jistě chvályhodné,“ přiznává s tím, že když nic jiného, udržují se tak kontakty mezi vedoucími a dětmi i dětmi mezi sebou.

Našli se však i rodiče, a podle Hronové je to zcela pochopitelné, kteří si nepřáli, aby se jejich děti zapojily. Mnozí z nich při přihlašování dítěte do skautu doufali, že ho tak vzdálí od přehnaného vysedávání u počítače.

„A teď by dítě, po absolvování dopolední školní výuky on line, mělo u počítače trávit další čas při ,skautování’,“ přibližuje Hronová a doplňuje: „A tak se všichni moc těšíme, až se budeme zase vídat tváří v tvář a naplno prožívat skautská dobrodružství, protože to nám nejvíce chybí!“

Hodnotí, že loňská úspěšná výstava 100 let skautingu v Jihlavě, která se stihla uspořádat mezi dvěma coronavirovými vlnami, měla u veřejnosti značný ohlas a stále do skautských řad přivádí nováčky. Podle Ludmily Hronové z toho mají všichni velikou radost. Ovšem trápí je nedostatek vedoucích.

„Těm stávajícím, kteří obětavě ve svém volném čase pracují s dětmi, bych ráda vyslovila veliký dík a obdiv. Skautský klobouk před nimi smekám také proto, že se v době coronavirové přihlásili mezi dobrovolníky a pomáhali seniorům. Nejlepší výchova je příkladem!,“ oznamuje.

Domnívá se, že nejhorší na coronavirové situaci je čas, který utíká a nedá se vrátit! A to nejen pro malé děti. „Ty přišly o krásné chvíle prožité v zajímavé činnosti, ale i veselých a dobrodružných hrách se svými kamarády a blažená doba dětství se jim mezitím ukrátila téměř o dva roky! To je veliká škoda!,“ stýská si Ludmila Hronová.

Skauting je program na celý život. Součástí střediska Zvon je také klub oldskautů Ježci, v němž je většina sester a bratří v požehnaném věku mezi osmdesátým a devadesátým rokem. Scházejí se moc rádi na schůzkách, vzájemně se potěší a pomáhají si nést těžkosti stáří… „Škoda času, který nemohli strávit spolu!“ líčí vedoucí střediska Zvon.

Třiašedesátiletá Ludmila Hronová se se skautingem setkala poprvé ve svých deseti letech v roce 1968 a mohla prožít několik krásných táborů. Junáku pak byla zakázána činnost a až sametová revoluce umožnila obnovu. Ludmila Hronová vzpomíná, jak její manžel začal vést smečku vlčat (chlapců od 6 do 12 let) a potřeboval pomoc na táboře.

„Já se původně vůbec netoužila stát vedoucí, ale práce s dětmi mě velmi zaujala. Nakonec jsme spolu vedli 14 let vlčata a pak jsem pokračovala v různých funkcích ve střediskové, okresní i krajské radě Junáka,“ prozrazuje. V současnosti je již jedenáctým rokem vedoucí jihlavského střediska Zvon.  

Diskuze k článku