Petr Klukan
šéfredaktor
tel.:+420 567 578 004
mobil:+420 732 554 850
klukan@jihlavske-listy.cz

Když se očekávalo dlouhé jednání kraje, Marie Černá doma uvařila dobrou polévku a dovezla ji, vzpomíná na počátky vzniku Kraje Vysočina jeho tehdejší náměstkyně Alena Štěrbová.
 
Dalo by se říci, že vám vznik kraje změnil život? Kde jste vlastně před volbami do Kraje Vysočina pracovala? 
Myslím, že mi vznik Kraje Vysočina skutečně velmi změnil profesní život. Od roku 1992 do konce roku 2000 jsem byla ředitelkou Gymnázia dr. A. Hrdličky v Humpolci, byla to práce nesmírně zajímavá.
V devadesátých letech se na každém kroku nacházely nejrůznější možnosti, jak rozvíjet vzdělávací instituci, navazovat zahraniční kontakty, uskutečňovat zajímavé projekty, spolupracovat s městem, rodiči, lokálními partnery a hlavně vytvářet přátelskou atmosféru ve škole pro studenty i učitele.
 

Byla jste i členkou humpoleckého zastupitelstva…
Ano, v roce 1994 jsem se stala členem Rady města Humpolec, v této práci jsem pokračovala ještě další dvě volební období až do roku 2006, poté znovu v letech 2014-2018, kdy jsem byla i předsedou finančního výboru. 
Musím si přiznat, že působení v územních samosprávách, které mohou významně přispívat k rozvoji obcí, měst a krajů, mi velmi přirostlo k srdci. Získala jsem i mnohé velmi inspirující zkušenosti ze zahraničních stáží, které jsem především v devadesátých letech i po roce 2000 díky mým jazykovým znalostem mohla absolvovat v mnoha zemích západní Evropy. 
 
Po krajských volbách jste se stala náměstkyní tehdejšího hejtmana Františka Dohnala. Jak na tu dobu vzpomínáte? 
Byla to doba vzrušující, neobyčejně podnětná, plná nových a nečekaných problémů k řešení, protože probíhala rozsáhlá reforma veřejné správy v České republice a mnohé přenosy kompetencí ze státu na kraje nebyly do té doby vůbec dořešeny. 

Byla jste součástí Čtyřkoalice za Unii svobody…
Spolu s KDU-ČSL, ODA a DEU. Takže od samého počátku sestavování kandidátky, poté utváření koalice pro Radu Kraje Vysočina, jsem se naučila hlavně naslouchat, respektovat názor druhých a hlavně pro prosazení svých názorů vyhledávat skutečné relevantní argumenty. 
A hlavně se nebát přijímat zcela nová řešení problémových záležitostí, které se tehdy vyskytovaly v každé přenesené samosprávné pravomoci kraje, jako bylo školství (což byla moje kompetence), ale i ve zdravotnictví, sociální péči, dopravní obslužnosti, v záležitostech opravy zanedbané silniční sítě a hlavně v oblasti posilování komunikace s místními samosprávami po celém území kraje, který vznikl z pěti okresů, původně se od roku 1960 nacházejících ve třech bývalých krajích (Východočeský, Jihomoravský, Jihočeský).
 
 

Kraje se budovaly takříkajíc zcela od píky. Bylo mnoho neznámých – jak a co udělat. Jak jste se s tím vypořádávali? 
Vše se řešilo v mnoha diskuzích v pracovních skupinách, komisích, výborech, politických klubech, se starosty měst a obcí na Vysočině. Po odstupu 20 let vidím, že tehdejší hejtman František Dohnal k těmto projednáváním a diskuzím měl velkou profesní erudici, získanou ze své působnosti v čele statutárního města Jihlavy, předsedy Svazu měst a obcí ČR a aktivního člena Kongresu místních a regionálních samospráv ve Štrasburku. 
Hodně jsem se od něho naučila a získala přesvědčení, že vážné věci v obecních a krajských samosprávách se nemají prosazovat tzv. silově, to je např. převahou jednoho nebo několika hlasů při projednávání v radě či v zastupitelstvu, ale skutečně přijímat nová řešení konsenzuálně. Což ovšem přinášelo velké pracovní nasazení, jako uvolnění členové rady jsme mnohdy pracovali i 16 hodin denně, včetně víkendů a svátků. 

Opravdu? 
Ano, ale práce pro územní samosprávu nám přinášela radost, a to bez ohledu na politickou příslušnost. Je pravda, že v první radě kraje měly zastoupení všechny politické strany, které se dostaly do zastupitelstva kraje, kromě KSČM, která byla v opozici. Ale i její zastupitelé po řádném projednání, vysvětlení navrhovaného řešení, nakonec i při jednání zastupitelstva podpořili mnohé významné návrhy.
 
Říká se, že Krajský úřad Kraje Vysočina byl postaven na pevných základech, ze kterých se dodnes čerpá. Vnímáte to také tak? 
Ano, bylo a je tomu tak. Měli jsme šťastnou ruku při výběru vedoucích jednotlivých odborů krajského úřadu, hodně z nich pracuje na těchto pozicích doposud. 
Do řad odborných pracovníků krajského úřadu byli přijímáni lidé s vysokou úrovní odbornosti, byli zcela rovnocennými partnery pro vyjednávání se zástupci jednotlivých ministerstvech a těch jednání v překotné době dokončování reformy veřejné správy bylo skutečně hodně. Takže jsme v té době na Vysočině měli zaslouženou pověst jedničky mezi ostatními nově vzniklými kraji a často naši zástupci předsedali odborným komisím Asociace krajů ČR, já jsem např. byla předsedkyní komise pro školství AKČR.
 
 

Krajský úřad jistě navštěvujete, můžete říci, jaký je v tom před 20 lety a nynějším rozdíl? 
Vždy vidím velikou vstřícnost od odborných úředníků i od zástupců samosprávy. Zdá se mi, že ten přátelský a pozitivní duch, který jsme zanesli od doby usídlení Kraje Vysočina v tehdy rekonstruovaných jihlavských kasárnách na Žižkově ulici v Jihlavě, tam zůstal, v lidech i ve všech prostorách budovy. Zdá se mi vždy, že vcházím do známého prostředí spolupráce a společného řešení věcí veřejných. Moc si toho vážím, není to všude v  ostatních krajích samozřejmé.
 
 

Kdybyste měla vzpomenout na některé osoby spjaté s Krajem Vysočina před 20 lety, které by to byly a proč? 
Bude to určitě první hejtman Kraje Vysočina František Dohnal a všichni mí kolegové z první rady kraje. Tehdejší 1. náměstek Miloš Vystrčil, s ním jsme se „předháněli“, kdo nejdříve a nejpozději odjede z úřadu, kdo zastane více důležitých jednání a kdo prostuduje nejvíce důležitých dokumentů, samozřejmě ovšem s pochopením věci a s podnětnými připomínkami. Nebylo to kdo z koho, ale kdo může být více užitečný pro přijetí dobrých a rozumných usnesení rady či zastupitelstva.

Jak vzpomínáte na další ženu ve vedení kraje – Marii Černou z Třebíče, která byla náměstkyní pro regionální rozvoj?
Od té jsem se naučila strašně moc o regionálních možnostech rozvoje našeho kraje. Často, když nás čekalo dlouhé jednání rady kraje, Marie doma předem uvařila výživnou a moc dobrou polévku, přivezla ji na úřad a my jsme ji narychlo mezi body jednání s velkou chutí snědli a strašně nás posílila k dalšímu projednávání programu. 
Nesmím zapomenout na všechny ostatní členy rady kraje, všichni vnímali obrovskou historickou příležitost pro rozvoj našeho krásného kraje. Byla to Martina Matějková, Václav Kodet, Tomáš Herman, Ivo Rohovský, Petr Pospíchal, všichni pracovali s obrovským nasazením a s důvěrou v další dobrý rozvoj našeho kraje.  

Sem tam se objeví tendence zrušit kraje. Bylo by to dobře, nebo má Kraj Vysočina své opodstatnění? 
Kraje mají své opodstatnění. Věci, týkající se života v regionu a na území obcí, se rozhodují mnohem blíže místa, kde se odehrávají a kde je možné mnohem lépe porozumět, proč má být přijato to konkrétní opatření.
Kraj Vysočina pokrývá většinu Českomoravské vrchoviny, je zde velké množství samostatných obcí, žádná všepohlcující městská aglomerace, podobné drsné klima a mnoho dalších podobných regionálních ukazatelů. To nás spojuje dohromady, v tom je naše síla i budoucnost.

Diskuze k článku