Michal Boček
sport
tel.:+420 567 578 032
mobil:+420 604 200 576
sport@jihlavske-listy.cz

K dírkovanému balonku přidal o trochu větší míč – házenkářský. Michal Peterka, člen Výkonného výboru Českého florbalu a hejtman pro vysočinskou část regionu spojeného s jižními Čechami, částečně přesedlal na házenou. Od léta je sportovním manažerem a koordinátorem mládeže v extraligovém Králově Poli Brno - „Kéniku“.  

Jste pořád ještě více florbalista, nebo již házenkář?
Hned v úvodu otázka na tělo (úsměv). Myslím, že jsem především sportovec. V mládí jsem dlouho hrál závodně fotbal. Kromě mnoha let ve florbale jsem si rád našel čas na cyklistiku nebo golf. Z pohledu náplně mého pracovního času nyní logicky převažuje házená. 

Pravidla házené již máte v malíčku, nebo se je pořád učíte?
(úsměv) Poctivě se učím nejen pravidla, ale i celkové nastavení Českého svazu házené, související legislativu a veškeré předpisy. Není vůbec jednoduché je dostat pod kůži. Svaz na začátku léta spustil nový informační systém. To mělo vliv na mnoho věcí a přineslo řadu změn.

Co vás přimělo změnit sportovní disciplínu?
Bylo to několik věcí najednou. Zklamání ze směřování celého jihlavského florbalu, kde hrstka lidí ničí silnou značku a tradici bohatou na úspěchy i výchovu špičkových hráček a hráčů. Zatím je to boj s větrnými mlýny, i když už jsou vidět první signály změny. Zkrátka jsem si potřeboval odpočinout, nabrat novou energii a motivaci mimo toto vyčerpávající prostředí. Zároveň jsem na jaře dostal velmi atraktivní nabídku ze světa házené. Ambice a potenciál brněnského klubu jsou skutečnou výzvou a mohou mi dát zkušenosti z o několik pater vyšší sportovní úrovně.

Stíháte se věnovat oběma sportům, nebo výhledově jeden z nich upřednostníte?
Každodenní náplň je paradoxně podobná, respektive témata, která oba kluby – florbalový a házenkářský – řeší, jsou často stejná. Dovolím si tvrdit, že moje práce, respektive náplň pozice manažera, bude shodná napříč mnoha sporty. Jen jde o měřítko a hloubku, do jaké je třeba danou věc řešit nebo nastavit. Proto se to někdy, až velmi snadno, a dobře doplňuje. Nikdy to nebude padesát na padesát, ale zatím reálně vidím symbiózu v mém působení v obou sportech a klubech.

Takže ve Florbalové škole Jihlava se pořád angažujete, byť už ne jako její prezident?
Ano, stále se angažuji a budu v tom i nadále pokračovat. Ve Florbalové škole Jihlava mám nyní projektové úkoly a jsem mimo každodenní činnost, ale předávám zkušenosti a rád vidím, jak klub zesílil a opět roste. Dále jsem členem celostátního vedení Českého florbalu. Jako klíčovou však vidím svoji pozici regionálního florbalového hejtmana za Kraj Vysočina. Zde jsem spolu se svými kolegy udělal v posledních letech obrovský kus práce. Běží nám jedinečné projekty a stále rozvíjíme vizi, kam náš region posunout! 

Jak probíhaly vaše námluvy s brněnskou házenou?
S ohledem na načasování, výše uvedené okolnosti a velmi korektní jednání vedení klubu v Brně, i vstřícné pochopení mých kolegů a přátel v Jihlavě, to bylo poměrně rychlé a hladké.

Co máte jako manažer v „Kéniku“ na starosti?
To je poměrně složitá otázka a odpověď by zabrala příliš prostoru. Zjednodušeně řečeno se starám o dvě hlavní oblasti. Tou první je mládežnická složka. Zajišťuji činnost družstev a odpovídajících podmínek trenérům. Druhou je klubová agenda. Provozní záležitosti od řízení našich projektů, administrace klubu, přes přípravu dotací či partnerské a mediální povinnosti. Vrcholem je moje zapojení v realizačním týmu extraligového „áčka“ a podpora hráčů. V létě nám přišlo pět zahraničních posil. Nová země, nové prostředí, cizí jazyk. To všechno s sebou přineslo pestrou paletu úkolů.

Je těžké řídit klub v Brně, kde je velká konkurence jiných sportů?
Je to možná zvláštní, ale zatím příliš konkurenci necítím. Rozhodně ne tu nezdravou. Snahu poškodit někoho vedle, abych sám měl krátkodobý prospěch. Obě městské haly Vodova sdílíme s volejbalem a basketbalem. Jsou tu ženské i mužské složky, s námi  pět klubů a další sporty jako judo, futsal nebo florbal. Vztahy jsou tu přátelské, umíme si vyjít vstříc, vzájemně se posunout. My okoukneme něco od basketbalistů, oni se za týden přijdou zeptat, jak jsme například řešili ohnivé efekty na domácím utkání extraligy. Kéž by podobná spolupráce, nebo alespoň komunikace, byla mezi sportovci i všude jinde, například v Jihlavě… To by sportu jako celku opravu hodně pomohlo.
 

Více v tištěném vydání JL s datem 27.10.

Diskuze k článku