Jiří Varhaník
kulturní redaktor
tel.:+420 567 578 033
mobil:+420 732 506 071
varhanik@jihlavske-listy.cz

Nejvýrazněji se dr. Jirků zapsal do dějin Jihlavy a Vysočiny právě svým zásadním podílem na vzniku zdejší polytechniky, dosud jediné veřejné vysoké školy se sídlem v Kraji Vysočina. Historicky prvním rektorem této nově vzniklé vysoké školy byl slavnostně inaugurován v roce 2006. 

Byl jihlavský rodák, od mládí sportovně založen - věnoval se především lyžování. Kombinaci s tělesnou výchovou proto zvolil i pro své učitelské studium na Univerzitě Karlově. 
Po návratu z povinné základní vojenské služby pak nastoupil jako učitel na jihlavskou střední ekonomickou školu, pozdější Obchodní akademii. 

Na konci sedmdesátých let se vrátil na Univerzitu Karlovu jako odborný asistent a výzkumný pracovník ve Výzkumném ústavu pedagogickém. Zde také úspěšně absolvoval postgraduální studia. 
„Sport a tělesná výchova zůstaly celoživotní láskou dr. Jirků. Dlouhá léta pracoval v tělovýchovném hnutí jako funkcionář, trenér i cvičitel,“ dodává v portrétu - životopisu Ladislava Jirků, někdejší prorektor VŠPJ doc. Martin Hemelík. 

Návrat do Jihlavy, naplnění velké vize 
Zpět do Jihlavy se L. Jirků vrací v roce 1991. Stává se ředitelem zdejší Obchodní akademie a začíná se zabývat problematikou terciálního – vysokoškolského vzdělávání. 
Pro mnohé své myšlenky, vize a plány nalezl pochopení nejen u svých kolegů z Obchodní akademie a kolegů z jihlavské strojní průmyslovky, ale také u zástupců města Jihlavy i u představitelů orgánů státní správy.  
S velkým přispěním organizátorských a vyjednávacích schopností dr. Jirků se v roce 1994 podařilo založit v Jihlavě vyšší odbornou školu, první samostatnou školu tohoto typu v ČR. 
Ladislav Jirků, už z pozice ředitele této školy, ale směřoval k naplnění další vize - založit veřejnou vysokou školu neuniverzitního typu, úzce svázanou s prostředím praxe. 
V této fázi se projevila vysoká úroveň organizačních a vyjednávacích schopností dr. Jirků. Za podpory kolegů získal pro ideu představitele města i nově vzniklého Kraje Vysočina (původně nesl název Jihlavský kraj). Myšlenku se podařilo prosadit i na úrovni centrálních orgánů.  

Už v době příprav vzniku VŠ polytechnické spolupracovala s dr. Jirků Mgr. Alena Štěrbová, tehdejší náměstkyně hejtmana kraje pro oblast školství, v současné době zástupce rektora a prorektorka VŠPJ pro strategii a vnější vztahy.
Jednotlivé střední a vyšší odborné školy přecházely od roku 2000  pod krajskou působnost. „VOŠ, kde pan dr. Jirků řediteloval, byla jednou z největších v republice. Byla také mezi těmi školami, které vznikly hned v první polovině devadesátých let po vzoru odborně zaměřeného terciálního vzdělávání v Evropě,“ konstatuje A. Štěrbová. 

Ladislav Jirků byl podle ní nejen jedním z iniciátorů vzniku této vyšší odborné školy, ale zároveň i hlavním hybatelem dalších změn. Vyšší odbornou školu připravoval tak, aby posléze na těchto základech vznikla samostatná profesně zaměřená vysoká škola. To umožnil zákon o vysokých školách z 1. ledna 1998. 

Aby mladí zůstávali v regionu Vysočiny
Vznik veřejné vysoké školy byl stanoven jako jedna z priorit hned v prvním programu rozvoje kraje. „Cílem bylo, aby nám naši mladí lidé, úspěšní maturanti, neodcházeli všichni za dalším studiem do metropolí, kdy už se nám zpět do kraje nevrací,“ vysvětluje A. Štěrbová. 

Dr. Jirků byl podle ní hlavním partnerem při přípravě a vyjednávání o vzniku veřejné VŠ: „Ten proces nebyl jednoduchý, uvnitř to všechno řídil pan dr. Jirků. To znamená, že připravoval své kolegy učitele na VOŠ, aby vstoupili do doktorského studia, aby si udělali první vědecký titul. Díval se také kolem sebe, jak fungují takto profesně zaměřené vysoké školy v jiných evropských zemích.“ 
Kraj pomáhal v oblasti legislativy, ministerstvo školství, tehdy řízené ministryní Petrou Buzkovou, dalo projektu zelenou.
„Ministerstvo připravilo zákon o jediné větě: Zřizuje se Vysoká škola polytechnická Jihlava,“ ohlíží se A. Štěrbová za etapou, kterou charakterizovala také řada osobních schůzek a argumentování v parlamentním školském výboru, jak má vlastně tato vysoká škola vypadat.       

Ladislav Jirků se na této cestě podílel spolu s kolegy z VOŠ odbornou prací v rámci tzv. Sdružení terciálního vzdělávání. Jihlavská polytechnika pak vznikla v roce 2004 jako první profesně zaměřená vysoká škola v České republice. 
Dr. Jirků byl nejprve pověřen řízením školy, posléze byl v roce 2006 v prvních řádných rektorských volbách zvolen jejím rektorem. VŠPJ se pod jeho vedením začala úspěšně rozvíjet.

Angažmá v politice, správa věcí veřejných
V roce 2010, na konci funkčního rektorského období, se nicméně  projevil další faktor osobnosti dr. Jirků – zájem o správu věcí veřejných. 
Už od návratu do Jihlavy se Jirků v této souvislosti angažoval. Jako člen Občanské demokratické aliance (ODA) vstoupil do komunálních voleb a stal se členem Zastupitelstva města Jihlavy. 
Na kandidátce tzv. čtyřkoalice byl poté v roce 2000 zvolen také do Zastupitelstva Kraje Vysočina. Jeho veřejné aktivity byly vždy zaměřeny do oblasti školství, vědy, kultury a sportu.  

Po rozpadu ODA byl dr. Jirků v roce 2010 zvolen poslancem  Poslanecké sněmovny PČR na kandidátce strany TOP 09. Odmítl kumulaci funkce rektora a poslaneckého mandátu a rozhodl se napříště plně věnovat politické dráze. Mimo jiné působil jako člen sněmovního Výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu nebo jako člen Podvýboru pro vědu a vysoké školy.  
V říjnu roku 2012 byl dr. Jirků jako kandidát TOP 09 opět zvolen členem  Zastupitelstva kraje Vysočina. S vysokou školou, u jejíhož zrodu stál, ale zůstal ve velmi těsném kontaktu a spolupracoval na jejím dalším rozvoji. Vedle toho se podílel na dalších aktivitách, např. z pozice člena Rotary clubu. 

„Velice jsem si u něho cenila určité pokory a schopnosti naslouchat ostatním,“ ohlíží se A. Štěrbová. 
Jak dodává, byl dr. Ladislav Jirků vizionář, viděl, kam by se věci měly ubírat: „Ale nebyl úředník, který jde krok za krokem - spíše otevíral prostor – třeba nové studijní programy nebo budování a rozvoj areálu vysoké školy.“  
Například stavba nové posluchárny, kterou se VŠPJ podařilo realizovat v roce 2020, se začala ideově připravovat už v rektorské éře L. Jirků. 

Výborný společník, nehrál si na figuru
Jak vzpomínají kolegové i přátelé, byl dr. Ladislav Jirků také výborný společník. 
„Byl původně tělocvikář, miloval sport a miloval společné výjezdy studentů a učitelů při sportovních aktivitách,“ popisuje  prorektorka VŠPJ Alena Štěrbová. 

Oceňuje skutečnost, že L. Jirků dokázal hovořit snad o všech tématech: „Například jak je vynikající hovězí maso na bylinkách, které pěstuje jeho paní. Byl prostě velice lidský, nehrál si na žádnou figuru – já jsem rektor!“  
Přesto podle A. Štěrbové nebyl Ladislav Jirků extrovert: „Spousta lidí si to myslí, protože byl zábavný společník, perlil historkami, krásně mluvil, vykládal. Ale dr. Jirků, alespoň jak já jsem ho poznala, byl spíše introvert, nicméně dokázal z této své podstaty vyjít a přesvědčivě věci podat, zaujmout.“ 

Při jednáních L. Jirků podle vzpomínek kolegů vždy dlouze a pečlivě naslouchal. Ani pracovní konflikty nikdy neřešil tzv. horké - nechal je „ustát“, teprve poté si všechny příslušné aktéry vyslechl a jasně rozhodl. 
„Spolupráce s ním byla krásná, protože on dával velký prostor všem svým kolegům. Nepoužíval takovou tu metodu neustálého zadávání a kontroly úkolů. Jeho metoda byla – ano, to je dobrý nápad, běž za tím, a pak mě samozřejmě zajímá výsledek. Měli jsme volnou ruku, ale o to víc nás to zavazovalo, protože jsme si byli vědomi té odpovědnosti - vlivu každého kroku na celou školu,“ vzpomíná prorektorka Štěrbová.  

Dr. Ladislav Jirků z pohledu novináře
Poslední období svého života, kdy bojoval s těžkou nemocí, trávil L. Jirků se svými nejbližšími zejména na chalupě v Dobré Vodě na Telčsku. 
Z pohledu novináře patřil k těm představitelům veřejné sféry, s nimiž pracovat je vzácnost – charakterizovala ho na jedné straně mimořádná erudovanost a věcnost napříč tématy, na druhé straně otevřené a zřetelné formulování názorů a myšlenek, vstřícný přístup, nadhled, humor a lidství v nejlepším slova smyslu.    

Jihlavské listy se připojují k přání upřímné soustrasti rodině dr. Ladislava Jirků.  
(využity zdroje: VŠP Jihlava, bulletin Historie a současnost Vysoké školy polytechnické Jihlava, číslo 2, ročník 2013/2014).
 

Diskuze k článku