Dne 18. 7. 2020 zemřela po krátké těžké nemoci paní MUDr. Zdeňka Drlíková, ředitelka Psychiatrické nemocnice v Jihlavě. Na ředitelku Drlíkovou vzpomíná řada kolegů z celé České republiky.

Vzpomínka kolegy z Prahy

Zdenu Drlíkovou jsem poznal před více než 40 lety jako ženu charismatickou, manažersky kompetentní, rozhodnou, plně se zajímající o osudy psychiatricky nemocných, organizující jak systém péče, tak různá odborná setkání.

Zachovávala si zdravý „selský“ rozum a nepodléhala různým módním vlnám. Velmi rád jsem se s ní setkával a čerpal z jejích bohatých klinických, ale i životních zkušeností. Přitom vždy, když přijela k nám na kliniku na Karlově, hovořila o nás jako o Olympu české psychiatrie.

Byla také velmi společenská. Pamatuji si na ni, jak na tradiční psychiatrické konferenci v Jeseníku jako jediná žena vystupovala v atraktivních divadelních hrách J. Janatky ve společnosti bratrů Zemků, prof. Študenta či doc. Bašteckého.

Velmi ráda cestovala a měl jsem to potěšení s ní zažít řadu nezapomenutelných příhod, ve kterých vystupovala vždy jako energická, praktická žena. Např. v Peru zorganizovala nákup spodního prádla nešťastnému docentu z Prahy, kterému nedorazila osobní zavazadla. V uličkách Istanbulu poté, když se nám ztratil náš vojenský průvodce, prohlásila: „Nevadí, přebírám velení,“ a svůj úkol perfektně splnila. Zdena si vždy užívala života, práce ji bavila, ráda byla mezi lidmi, osobnostně byla předurčena k vedoucím rolím.

V psychiatrické obci byla všeobecně uznávána jako jeden z čelních představitelů našeho oboru. Jistě po právu se stala v roce 2008 čestnou členkou Psychiatrické společnosti ČLS JEP. Nedovedu si představit, že by ji cokoliv mohlo v jejích aktivitách zastavit.

Zdeno, moc děkujeme a nezapomeneme.

Prof. MUDr. Jiří Raboch, Dr.Sc.

(Autor je emeritním přednostou Psychiatrické kliniky 1. LF UK a VFN, bývalým předsedou Psychiatrické společnosti ČLS JEP)

Její energie strhávala

Paní doktorka Drlíková byla jedním z těch vzácných lidí, kteří celý svůj život zasvětili práci pro druhé lidi, v jejím případě práci pro lidi s duševními nemocemi. Po studiu lékařství v Praze nastoupila v roce 1973 jako psychiatrička do psychiatrické léčebny v Jihlavě, kde setrvala až do své smrti. Byla jihlavský patriot, a i když ráda a často cestovala, vždycky se sem vracela. Svou léčebnu, práci v ní a své spolupracovníky brala jako svou druhou rodinu (měla samozřejmě i vlastní rodinu, manžela, syna Filipa a dceru Zdeňku).

Po sametové revoluci byla paní MUDr. Drlíková vybrána v roce 1990 za ředitelku Psychiatrické nemocnice v Jihlavě a tuto funkci vykonávala po dobu 30 let, až do své předčasné smrti. Byla tak nejdéle sloužícím ředitelem zdravotnického zařízení v České republice. Již tento fakt přesvědčivě dokládá, že paní MUDr. Drlíková byla nejen respektovaný a vysoce kvalifikovaný odborník ve svém oboru, ale že měla osobní vlastnosti, díky kterým dokázala své spolupracovníky inspirovat a vést a díky kterým ji měli ti, kdo s ní přišli do kontaktu, velmi rádi. Byla lidská, laskavá a zajímala se o své pacienty i o své spolupracovníky. Za své zásluhy o rozvoj psychiatrie byla jmenována čestnou členkou Psychiatrické společnosti ČLS JEP.

Já sám jsem ji poznal až v roce 2009, kdy jsem se stal sám ředitelem Psychiatrické nemocnice v Kroměříži. Vedle ní, zkušené ředitelské matadorky, jsem si připadal jako zelenáč. Velmi rychle jsem však zjistil, že paní ředitelka Drlíková je velmi přátelská, srdečná žena, která je ochotna vždy pomoci a poradit. Na setkáních ředitelů psychiatrických nemocnic mluvila vždy jasně, srozumitelně a k věci, věděla, co chce a dokázala to obhájit.

Byla mi blízká její opravdovost a přímost. Měla v sobě energii, která strhávala a nabíjela. Velmi mi polichotilo, když mi i ona projevila své přátelství, a moc jsem si toho vážil. O to hůře nyní snáším její náhlý a nečekaný odchod.

Paní doktorka Drlíková mi svým vzhledem i jednáním připomínala lvici, která vždy dokázala bojovat za své přesvědčení, za své pacienty a své spolupracovníky. Bude mi velmi chybět.

MUDr. Petr Možný

(Autor je ředitelem Psychiatrické nemocnice v Kroměříži a vědeckým sekretářem Psychiatrické společnosti ČLS JEP)

Diskuze k článku