Jiří Varhaník
kulturní redaktor
tel.:+420 567 578 033
mobil:+420 732 506 071
varhanik@jihlavske-listy.cz

Grafik a kreslíř Oldřich Kulhánek má v M&K galerii výhradní postavení po celou dobu její existence.  Vernisáž jeho tvorby  se nyní v Jihlavě uskutečnila za značného zájmu příznivců grafiky 26. února, přesně v den jeho nedožitých osmdesátin. Osobně se jí účastnily autorova dcera Klára Melichová s manželem a její maminka, paní Růžena Kulhánková.

„Otec byl nesmírně pilný, tvořil ve svém ateliéru, kam se uzavřel před světem. Když jste tam vstoupili, tak tam hrála hudba – Haydn nebo Mozart nebo Vivaldi. On tam u toho stál, skláněl se u stolu nad litografií nebo leptem nebo kresbou, všechna tato tři odvětví zvládal naprosto bravurně. On si velmi vážil řemesla a sám ho velmi zdatně ovládal,“ vzpomínala na otce Melichová. 

V ateliéru se podle ní otec plně soustředil na práci: „Přijímal tam samozřejmě i návštěvy nebo klienty. A když byl takový návštěvní den velmi bohatý na návštěvy, tak byl z toho v podstatě smutný, protože se nedostal pořádně k práci. Takže když na něčem opravdu dělal, a už věděl, že ho třeba tlačí i termín u tiskaře, tak tam i přespával, aby  mohl ráno brzo vstát, anebo večer ještě dělat.“ 

Užil si to do poslední chvíle
Dcera grafika Kulhánka  při vernisáži vzpomněla na předešlý večer, kdy si myla vlasy nad vanou: „A teď jsem si říkala, ježišmarja, mě už bolej záda, než se mi ta hlava umyje. Tak jsem si uvědomila, jak on se skláněl nad prací a vždycky když se po té čtvrthodině nebo půlhodině, kdy se ponořil do toho papíru nebo kamene nebo desky, musel narovnat, tak ho to strašně bolelo. Takže to byla, myslím si, i dřina fyzická.“

Melichová v tom kontextu komentovala televizní medailon svého otce, který v předvečer jeho nedožitých osmdesátin odvysílala Česká televize: 
„Tam jste otce viděli v takovém tom rozpuku devadesátých let, kdy začal bejt takovej krásně tučňoučkej. On si nesl i ta svá kila, to byla taková ta jeho lidská chyba. Mohu prozradit, že si velmi rád užíval života, když to šlo, dosytosti, takže i stran jídla a pití, což na něm bylo vidět. Uměl si to užít opravdu se vším všudy.“

Podle Melichové si Oldřich Kulhánek samozřejmě přál, aby na světě byl co nejdéle: „Ale ne za cenu toho, že by chudák někde dlouho byl, jak říkal, na hadičkách. Řekla bych, že odešel ještě při síle a užil si to do poslední chvíle.“ 

Jeho vobrázky nosíme ve šrajtofli
„Když je talent a chybí pracovitost, tak to potom nejde. A tady se to snoubilo. Proto dosáhl toho, čeho dosáhl, proto se můžeme těšit z jeho kumštu,“ reagovala ze své zkušenosti s O. Kulhánkem  galeristka Kumbárová. Jak v úvodu vernisáže připomněla, všichni známe jeho dílo díky penězům, všichni „nosíme jeho vobrázky ve šrajtofli.“  

Retrospektivní výstava, byť rozsahem komornější, ale představuje Kulhánka v poměrně komplexním pohledu. Připomíná 24 jeho děl, vybraných z obsáhlého galerijního depozitáře. Dramaturgie mapuje autorovu tvorbu od sedmdesátých do poloviny devadesátých let 20. století. 

„Připravila jsem takové lahůdky z jeho tvorby - záměrně jsme se soustředili na to ranější období, které vykazovalo silný emoční náboj umocněný bravurností kresby s důrazem na detail,“ konstatuje  Kumbárová. 
To je podle ní dobře vidět v cyklu menších leptů Anatomie. Velmi silným a emocionálně vypjatým cyklem jsou podle Kumbárové litografie tváří, portrétů a fragmentů obličejů, typické pro Kulhánkovu tvorbu osmdesátých let. 
Vystavena je též trojice větších barevných litografií z poloviny devadesátých let, inspirovaná perzekucí ze strany komunistického režimu, které byl Kulhánek vystaven v letech osmdesátých. 
„Byl vyslýchán státní bezpečností a poté kvůli své tvorbě vězněn. Tyto grafické listy jsou dokladem a zároveň výpovědí autora o stavu společnosti a mysli umělce v této době,“ konstatuje galeristka. Na zmíněný cyklus volně navazuje litografie s portrétem prasat – lidí. V ní Kulhánek poukazoval na absurditu společenské situace.

Figura – život 
Výstava nezbytně reflektuje i pro Kulhánka typické téma lidské figury – takřka anatomického ztvárnění těla. Pro jeho grafickou tvorbu bylo stěžejní po celé jeho tvůrčí období, na výstavě je zastoupeno  čtveřicí rozměrných litografií z poloviny devadesátých let (Život v kruhu, Život v kotrmelcích, Torzo a Život ve spirále).

Pro připomenutí širokého rozsahu autorovy bohaté tvorby byla zařazena též jedna litografie z cyklu Funny money. „Ten byl vytvořen bezprostředně po realizaci návrhů všech našich bankovek v polovině devadesátých let,“ připomíná galeristka. 
Snahou dramaturgického výběru pro výstavu je ukázat i na poměrně malém prostoru mistrovskou kresebnou i grafickou práci špičkového umělce svého oboru. Některé práce jsou podle Kumbárové v M&K Galerii prezentovány poprvé, anebo v nových souvislostech. 

Výstava v přízemí domu v ulici Hany Kvapilové 24 potrvá do 20. května, je neprodejní. „V letošním roce se připravují i další výstavy k autorovým nedožitým osmdesátinám. Doufejme, že postupně dojde k většímu docenění jeho přínosu pro českou kulturu,“ doufá jihlavská galeristka. 

Diskuze k článku