Reklama
Dnes je úterý 23.07.2019     svátek má Libor

Bohatství je spokojenost s tím, co právě máme

Foto: archiv LF

Foto: archiv LF

Libor Fasora
 Od roku 2015 ředitel sloučené školy „s tím dlouhým názvem“ a relativně krkolomnou zkratkou: OA, VOŠZ a SZŠ, SOŠS Jihlava. Vždy však prezentuji, že spojujeme Obchodní akademii, jihlavské zdravotnické školy a mnoho dalších oborů, které se specializují na služby. Prostě obrovská kopa lidí na správném místě…
 Narozen 1971, v keltském stromoskopu znamení Jeřáb, v horoskopu pak typická Váha.
 Vystudoval jsem Přírodovědeckou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, obor učitelství v kombinaci biologie – chemie.
 Do Jihlavy jsem se „naplavil“ v roce 1997, kdy jsem se přiženil do ryze učitelské rodiny. Hned jsem nastoupil do školství a v něm se pohybuji doposud.
 Jsem ženatý a mám dvě děti (moje manželka také učí, dcera právě odmaturovala na gymnáziu a syn má za sebou polovinu z šestiletého gymnázia)

  Co vás nejdříve upoutá na ženě?
To je ten pověstný první dojem, který již na podruhé prý nefunguje. Taková zajímavá magická aura. Nicméně jsem přesvědčený, že spousta žen umí upoutat a především příjemně překvapit napodruhé, klidně i napotřetí.


  Máte tip, jak zaujmout ženu?
Květinou žádnou ženu neuhodíš… Promlouvá, omlouvá, zahaluje i odhaluje. A když se k tomu přidá i pár vlídných či optimistických slov, tak v žádném případě muž nemůže minout..


  Co vás na opačném pohlaví nejvíc vytáčí?
Vytočí, není to správné slovo. Jsou věci i konkrétní okolnosti, kdy se emoce na uzdě udržují trochu složitěji. Ale správný diplomat to nesmí na sobě dát znát (a to ani drobným náznakem).


  Měnil byste se ženami?
Ne, to určitě ne. Už aktuální snaha o genderovou vyváženost ve mně vzbuzuje určitou nedůvěru. Často si při takové příležitosti vzpomenu na asi nejznámější polský film od režiséra Machulskiho z roku 1984.


  Kdy jste naposledy někomu vyznal lásku?
Naštěstí je otázka položena časově. Právě skončil měsíc květen a tak těch možností vyznání je vždy dost a dost… Takže vlastně to nebylo zase tak dávno, ne.


  Co vy a domácí práce?
V naprosté pohodě. S klidem a nadhledem. Stejně tak, jako moje manželka zvládá technickou část domácnosti. Je to vždy o vzájemné pomoci, nápadu a toleranci jemných nedokonalostí.


  Zvládl byste uvařit nedělní oběd – co by to bylo?
Tak to není vůbec žádný problém. Jsou jídla, která snad umím a do kterých se mi nikdo neplete. Kdo by přece nechtěl občas volné nedělní dopoledne. A naštěstí spokojenost ze strany rodiny funguje i během mých „kulinářských chvilek“. A je jedno, jestli to je kuřecí řízek nebo jen „baby“ guláš.


   O jakém povolání jste coby kluk snil?
Z každého snu prý přijde probuzení. Naštěstí kantorská realita byla vysněná již v útlém dětství. A stále funguje. Měl jsem totiž mužské vzory během celé malotřídky.
Není to trochu rarita? První čtyři roky ve škole a kolem vás jen samí chlapi. No vlastně jen dva, tak jak to na malé vesnické škole chodí (ředitel, třídní učitel, a to stačí). 


  Bez čeho byste si neuměl představit život?
Moje rodina – to bude zřejmě častá odpověď na tuto otázku. Ono to ovšem opravdu bez fungující rodinné pohody nejde. Jsem přesvědčený, že jsme doma skvělý tým, který se nebojí žádné výzvy. 


  Jaká by byla vaše tři přání, kdybyste chytil zlatou rybku?
Já jsem na rybách měl problém i s tím českým kaprem. Natož pak zlatou rybu. Ale kdyby náhodou někdy, tak: zdraví, štěstí a umět se radovat, ze všeho! Nikdy nečekat, že někdy možná přijde to pravé.


  Jaký byl váš největší úlet?
Těžko odpovím, když správně neodhadnu, co to vlastně „mít úlet“ znamená.
A k tomu ještě největší. Naštěstí pomohlo synonymum ze slovníku – „fičák“. Tak ten by se už v mém životě nějaký našel…


  Při čem si nejvíc odpočinete?
Sport. Dříve to byl volejbal. Parádní kombinace sportu kolektivního a přitom bezkontaktního. Aktivně a pak trochu trenérsky. Teď už jen individualismus – na kole, zaběhat do přírody, vylézt na kopec, k řece či do skal. A k tomu přibývají postupně i „drobné“ úkoly doma – byt, chata, zahrada… Prostě aktivní relax s čistou hlavou.


  Jak by měla vypadat vaše ideální dovolená?
Tady se to dříve zapsané propojí. S rodinou na kolo nebo na ten kopec. Všichni milujeme přírodu na Slovensku. Především Tatry. Občas se mi podaří doporučit nějakou parádu i tam těm domácím. Takže ideál je: celá rodina společně a po žluté Furkotskou dolinou vzhůru. 


  Které místo na Vysočině máte nejraději?
Jsou to dvě magické řeky kraje Vysočina, které jsou mou srdeční záležitostí. A pokud konkrétní místo, tak to budou nejkrásnější meandry těchto řek. Stojíte nad řekou Oslavou, za
zády máte zříceninu hradu Lamberk a koukáte s údivem pod sebe, do té uhrančivé hloubky. A pak na řece Jihlavě. Nad sebou máte úžasnou Mohelenskou hadcovou step a vy od řeky přes skalní amfiteátr vzhlížíte k nebesům… 


  Kterou vlastnost považujete za nejdůležitější?
Nevím, jestli zodpovědnost se počítá mezi hlavní morální vlastnosti. Z mého pohledu však určitě. Udělat co jsem slíbil a neslibovat, co nikdy nemůžu zvládnout udělat. Být vždy včas na správném místě, kde budu nějak platný a kde můžu pomoci. Prostě být tam, kde se se mnou počítá.

  Jaké je vaše životní motto?
Napadá mě při tom spousta hlášek z českých filmů. To je moudra na tři takové rozhovory. A tak neberu úplatky, neberu… A když na komín, tak na komín! Pokud bych měl však vytáhnout to nejdůležitější motto, které mám v pracovně vedle počítače, tak asi: „Největší bohatství je spokojenost s tím, co právě máme“.

Pro ženy : 15.06.2019  Nový komentář   Komentáře (0)

Reklama
© 2007 Parola s.r.o. - užití obsahu včetně převzetí článku bez písemného souhlasu Paroly spol s r. o. je zakázáno. edited by N.E.S.P.I
S-Rank (www.seznam.cz) www.i-asap.net