Ladislava Brabencová
editor, šéfredaktor webu
tel.:+420 567 578 038
mobil:+420 737 587 692
brabencova@jihlavske-listy.cz

 Vypadá to, že se mu v poslední době staly osudnými především role seriálových lékařů. Přes svou televizní popularitu má ale raději divadlo. I o tom je následující rozhovor s jihlavským rodákem, hercem a dabérem Martinem Stránským.

 Máte rád konec roku – Vánoce, Silvestr?

 Mám, dokonce mě dost baví. I když poslední dobou to bylo vždycky spíš hektické než v pohodě. A hlavně se mi v podstatě skoro pravidelně střídá pracovní Silvestr s tím volným.

 Když se řeknou Vánoce, co se vám vybaví?

 Klasika: stromeček, cukroví, dárečky, sníh, strašně přežraný břicho… a pro mě naprosto nepostradatelná věc - nepřeberné kvantum pohádek.

 Minimálně za posledních deset let mezi sebou v Česku vedou boj Ježíšek a Santa Claus. Komu byste dal svůj hlas vy a proč?

 Co to je proboha za otázku? Jednoznačně a jedině Ježíšek! To je stejná blbost jako Valentýn. Kdo je z Evropy, má mít Ježíška, a kdo se narodil za velkou louží, ať má Santa Clause! Teď teda trochu globalizuju, promiňte, ale je fakt, že tenhle souboj mi hodně vadí. Projevuje se totiž, jak nám nečiní vůbec žádný problém bez mrknutí oka zahodit naše tradice a přijmout něco, co nám nic neříká. Je to jen hezký na pohled a hlavně dobře se to prodává.

 Jak jste na tom s přípravami na Štědrý den – berete si na svou hlavu nákup a zdobení stromečku, kapra…?

 Nepřehánějte, maximálně stromeček. A i to je až dost, když pro něj musíte dojet k hajnýmu, zasadit do stojanu a nazdobit.

 Z nedávného průzkumu Institutu pro ženy vyplynulo, že 80 % českých mužů neví, jaké dárky má na Vánoce kupovat. Patříte k nim i vy, či jste v těch zbylých 20 %, kteří mají jasno?

 Jasno mám, ale jedině v tom, co dát přítelkyni. Jinak mám stejný guláš jako 100 % populace.

 Jak vypadá oslava silvestra s Martinem Stránským?

 Pokud možno ven z města, na chalupu, na hory, kamkoli pryč. A pak je to jednoduché, něco k jídlu, něco k pití, nějaká ta rachejtle. Ale třeba letos hrajeme Zkrocení zlé ženy od 17 hodin, končíme tak v půl deváté a pak hurá na chalupu.

 Narodil jste se v Jihlavě, prožil jste tu část života, odstartoval svoji profesní kariéru… Co se vám vybaví, když se řekne Vysočina?

 Můj rodný kraj, ale přiznávám bez mučení, nemám na něj vůbec čas.

 Člověk se vždy rád vrací domů, ke kořenům. Je vaše „doma“ právě tady u nás v Jihlavě?

 Na to je hrozně těžké odpovědět. Rád bych to tak cítil, ale je to už asi pryč. Nějak se mi zpřetrhaly vazby a hlavně, já vlastně nemám důvod proč se vracet.

 Sledujete například, alespoň se zajímavosti, témata, která jsou u nás na Vysočině právě aktuální?

 Jen náhodně, asi nejvíc se dozvím, když se děje něco na D1.

 Na střední školu jste chodil do Telče, na tamní gymnázium.  Říká se, že maturitní léta jsou ta nejlepší v životě. Souhlasíte, či ne – a proč?

 Tak to byly fakt báječný léta. A proč? Protože vám na bedrech nic neleží, nemáte nic na práci a zodpovědnost, kterou máte, se teprve rodí. A vlastně ani ne v bolestech.

 Jezdíte na třídní srazy?

 Většinou ne. Spolužáci často vyberou termín, kdy nemůžu.

 Klasická otázka a určitě to není poprvé, co ji dostáváte: Máte raději divadlo, nebo televizi?

 Tak po třistapadesátéšesté říkám: divadlo! Na divadle je to celé moje. V televizi to někdo točí, někdo přestříhá, je tam prostě víc faktorů, které nemůžu ovlivnit. Ale především, mě baví bezprostřední kontakt s divákem.

 Díky dabingu jste svůj hlas propůjčil řadě postav z nejrůznějších žánrů. Např. hrdinovi seriálu MacGyver, Lovci krokodýlů Stevu Irwinovi, postavě Carlose Solise ze seriálu Zoufalé manželky, či postavě Bendera ze seriálu Futurama. Za dabing Dr. House jste v září  obdržel prestižní dabingové ocenění - Cenu Františka Filipovského. Dalo by se tedy  říct, že právě dabing je vám nejbližší?

 Mám ho hodně rád a vděčím mu fakt za hodně. Ale možná, protože v dabingu za rok vytvořím strašnou spoustu práce a postav, daleko víc než v televizi a na divadle, možná proto se na něj poslední dobou až tak neupínám.

 „Oslím můstkem“ přeskočíme na vaši „doktorskou“ specializaci. Díky seriálovému Dr. Housovi či  Otu Kovářovi z „Růžovky“  se už můžete připravovat na lékařskou atestaci. Je to tak?

 To jsem si dělal legraci, když jsem přebíral cenu za dabing. Je ale fakt, že doktorské prostředí je hodně vděčným tématem. 

 Uměl byste dát první pomoc?

 Asi ano, ale zaplať pánbůh jsem ještě nemusel.

 Zajímal jste se „z kolegiality“ o protestní akci českých lékařů Děkujeme, odcházíme?

 Ano, povídali jsme si o tom s našimi odbornými poradci v Ordinaci.

 Čím byste byl, kdybyste nebyl hercem?

 Vím já, kam by mě ten život zavál? Ale nevím, jestli bych byl spokojený.

 Rozhovor zakončíme opět tradičně: Co byste si přál do nového roku a naopak co byste popřál vy ostatním?

 Zkusil bych to asi takhle: Za všechno, co mám, jsem vděčný, a v podstatě si ani víc nepřeju, snad jen to zdraví, aby vydrželo.

 No a ostatním: Ať se vám splní to, po čem toužíte a co si přejete. A zkuste ten příští rok mít rádi ostatní lidičky, aspoň z poloviny tak, jako máte rádi sami sebe.

 ___________________

 Martin Stránský

(* 11. 2. 1970 v Jihlavě)

- český herec a dabér

-  jeho otec Miloš Stránský působil jako herec a ředitel Horáckého divadla v Jihlavě (v letech 1990-2000)

-  od roku 1993 je v angažmá v Divadle Josefa Kajetána Tyla v Plzni, hostuje v divadlech v Praze

- objevuje ve filmech, seriálech, pracuje pro rozhlas

- letos získal Cenu Františka Filipovského za dabing

- je rozvedený a žije v Plzni

-----------------------------------

Jak vznikal rozhovor s Martinem Stránským

 Domlouvat rozhovor do vánočního čísla novin je vždy tak trochu běh na dlouhou trať. Zvlášť když si vyberete člověka sice v mládí spjatého s Vysočinou, ale dnes přebývajícího především v Praze a Plzni. Tak nějak to má přední český dabér a jihlavský rodák Martin Stránský.

  První esemesku s prosbou o rozhovor posílám už na podzim. Reakce je rychlá – večer se mi ozývá a zkoušíme domluvit možné setkání. Přiznávám, že mi během rozhovoru naskakuje husí kůže – hlas seriálového Doktora House se mnou opravdu zamává. Krása.

  Vzdálenost mezi námi – tedy redakcí JL a Plzní, ovšem přímému rozhovoru na diktafon moc nenahrává. Proto zůstává u povídání přes e-mail. Vynechávám celé to dvouměsíční připomínkování, esemeskového upozorňování…

  Kdy konečnou podobu rozhovoru přijímám? V pondělí 19. prosince. Ufff… A jestli je vydařená, to už, milí čtenáři, nechám na vás.

Diskuze k článku