Český reprezentant v běhu na lyžích Lukáš Bauer vyhrál všechny čtyři závody Tour de Ski, které se jely na přelomu roku v areálu Nového Města na Moravě jako součást Zlaté lyže.

Na úterní tiskové konferenci, kde nechyběly ani Jihlavské listy, proto hýřil optimismem.

To ještě nevěděl, že o den později přijde o body do Světového poháru i finanční prémie, neboť cílem projel na první pozici, ne však v nejrychlejším čase.

Začátek úterního závodu byl hodně divoký. Nejprve jste musel dohánět ze druhé pozice manko na Nora Oestensena...

"Chtěl jsem ho co nejdříve dojet a potom upláchnout. Nechtěl jsem, aby mě dohnala silná skupinka pronásledovatelů, která se za námi vytvořila."

Při jeho předjíždění jste navíc zlomil hůlku...

"Ta příhoda s hůlkou se stala na špatném místě. Sice tam stál náš servisman, ale nepodařilo se nám ji včas předat. Nemohl jsem si dovolit počkat, musel jsem jet. Naštěstí o kousek dál stáli další servismani a hůl mi paradoxně podal ten norský. Po dalších patnácti metrech už přiběhl náš člověk a podal mi správnou hůl. Trošku mě to rozhodilo, ale brzy jsem se s tím srovnal. Naštěstí mi Oestensen neujel o tolik, abych jej nedohnal."

Vašeho parťáka Martina Koukala během druhé etapy sestřelil další z Norů Gjerdalen. Šlo v případě vaší zlomené hůlky o náhodu, nebo úmysl?

"Myslím si, že šlo o náhodu. Je ale pravda, že od té doby, co jsem se dostal před něj, tak skoro každý třetí krok se dotkl mé hole. To ale mohlo být způsobeno tím, že se snažíte být co nejblíže za závodníkem."

Ve všech závodech jezdíte prakticky od začátku až do konce osamocený. Myslíte, že budete mít během Tour ještě možnost běžet ve skupině?

"Dnes to hrozilo, hodně jsem se toho bál. Raději bych jezdil sám, než ve skupině."

Na konci závodu vás soupeři z oné skupiny celkem rychle doháněli. Věděl jste o tom?

"Od druhého kola jsem víceméně věděl, že ta skupina za mnou se hodně formuje. Někteří závodníci museli dojet velkou časovou mezeru. Jet ve skupince je ale úplné jiné než jet osamocený před ní a pokusit se ujet. Dnes nebyl problém při stoupání, ale hodně jsem ztrácel při sjezdech z kopce. Do posledních "esíček" před stadionem jsem byl nervózní, potom jsem ale věřil, že už to dovezu."

Když jste zmínil ono časové manko, které museli někteří závodníci mazat, jako druhý dorazil do cíle po heroickém výkonu váš kolega Martin Koukal, jenž původně startoval jako číslo deset. Co jste mu po dojetí řekl?

(smích) "Ležel jsem na zemi a "Kukýn" se tam na mě vrhnul s tím, že má velkou radost, že jsme tam dva. Když jsem dojížděl do cíle, v půlce rovinky jsem se ohlédl, abych zkontroloval odstup. Věděl jsem, že je Martin někde za mnou, ale až když Štěpán Škorpil (moderátor závodů ­ pozn. red.) řekl do rozhlasu, že je "Kukýn" druhý, tak jsem si to uvědomil. Samozřejmě mám velkou radost. A nejen z "Kukýna", ale i Martina Jakše, který byl jedenáctý."

Vydal jste ze sebe mnoho energie? Nebylo to po silvestrovské noci náročné? Jak jste dodržoval životosprávu?

"Dodržela se úplně sama. Připili jsme si Rychlými špunty (dětské šampaňské ­ pozn. red.) a šlo se spát. Oproti Praze, kde jsme to trochu zanedbali, tak jsem měl tradiční grog se servisem, abychom na druhý den pojistili minimálně stupně vítězů, a šlo se spát. Někdy v půl jedenácté už jsem ležel."

Takže během Tour jedete na grog?

(smích) "No, kromě té Prahy. A bylo to tam znát." (Bauerovi náležela na pražských sprintech 45. příčka ­ pozn. red.)

Po pěti závodech vedete průběžné pořadí seriálu Tour de Ski, který se nyní přesouvá do Itálie. Už střádáte na závěrečné závody plány?

"Plány jsou pořád stejné. Musím najet co nejvíce vteřin v dalších závodech. Tohle složení závodů mi paradoxně moc nenahrává, holt musím být takový ten dělník, co jede pořád naplno, aby nějakou tu vteřinku urval."

Diskuze k článku