Sedmapadesátiletého Svatopluka Berana z Jihlavy lze nazvat největším diskutérem na webu Jihlavských listů. Svými názory ostatní často dovádí k „šílenství“.
Někteří mu spílají, nazývají jej stalinistou a nadávají mu. Anonymně, prostřednictvím internetových reakcí.
Svatopluk Beran z Jihlavy se spolu se zemřelým Jiřím Simonem stali nejvíce napadanými diskutéry na internetových stránkách www.jihlavske-listy.cz. Jeho politické diskuzní příspěvky, pod které se vždy na rozdíl od jiných poctivě podepíše, vyvolávají bouřlivé reakce. A spílání, zatracování a posílání někam do komunistického skanzenu.
Je sedmapadesátiletý Svatopluk Beran takovým stalinistou, za jakého ho může člověk při čtení jeho reakcí považovat? Otázka ho nejdříve překvapí a pak se rozesměje. „Vůbec ne,“ vyhrkne mezi smíchem.
Vyučený automechanik, velký sportovec, dlouholetý hráč volejbalu, ale i člověk, který cestoval a žil v USA nebo v Libyi. Doma má v televizi puštěnou CNN a kolem sebe rozloženou řadu knih. O politice, mezinárodněpolitických vztazích, o ekonomice, financích. Když řekne nějaký argument, jde jej podpořit daným odstavcem z knihy.
Nejdříve se nelze nezeptat na Libyi. Když se vrátil z vojny, práce v zahraničí mu připadala dobrodružná a dalo se tam vydělat víc než doma. Nedělalo mu problém být mimo republiku, v práci v exotické zemi se cítil dobře. Do Tripolisu byl vyslán v roce 1988 Geoindustrií, která tu prováděla vrty. On na „základně“ - šarice, jak prý jí říkali, udržoval chod 15 osobních a 40 terénních aut.
„Libye nemá žádné řeky, ale pod Saharou velmi hluboko je obrovská zásobárna vody a Libyjci ji dostávají ven pomocí stovek vrtů. Kaddáfí měl projekt tzv. zelená řeka, to znamenalo přivést tuto vodu do měst,“ vysvětluje Beran. Jak podotýká, jednalo se o největší světový projekt.
Libyjci, které poznal, k němu byli vstřícní. „Připadali mi normální.“ Nyní se ale bouří. Mají k tomu důvod? „Určitě,“ odpovídá Beran bez zaváhání. „Normální lidé Kaddáfího neměli rádi, byl to uzurpátor, komediant a za jeho vládnutí skončila spousta lidí ve vězení. Choval se jako u nás komunisti. Neplatilo se třeba za vodu a elektřinu,“ vyjmenovává „výdobytky“ režimu. Kaddáfí postavil lidem paneláky, do kterých však nesmyslně nahnal pastevce. Na balkonech paneláků tak byly k vidění kozy a ovce.
Na současnou situaci se dívá trochu skepticky a nevěří Západu, že tu chce pomoci. Jde jim prý o ropu. „Na severu Afriky jsou chudé země, ale bez dluhů, dluhy měla Libye, které chtěla zaplatit právě ropou, jenže ta je ještě v zemi,“ říká pan Beran.
A pak se dostáváme k jeho zálibě, kterou je politologie, ekonomika... S velkým zaujetím vysvětluje, jak to na světě nyní funguje. „Dříve svět ovládali císaři, králové, dnes jsou to velká rodinná uskupení. Jsou to lidé, kteří často vůbec nevystupují na veřejnosti,“ říká a na ukázku jmenuje různé rodinné „klany“ - od Kennedyů až po Saudy.
Dle něho máme v mnoha zemích světa „demokracii“, kterou však neřídíme. Skupina lidí vytváří nástroje a předpoklady, aby se svět točil tak, jak oni chtějí. „Žijeme v nevědomosti.“ Jak z toho ven? „Důležité jsou pravdivé informace,“ odpovídá - zajistí je prý co nejvíce zdrojů a pohledů na každou situaci – „a pak vzdělání,“ dodává.
Diskutujeme dál. Jak Svatopluk Beran vnímá kapitalismus? „Bylo v něm nastartováno zlepšení života člověka, do té doby bylo bohatství rodové,“ míní. Kapitalismem však dle něho vývoj nekončí. Rád by, aby demokracie – vláda lidu – byla skutečně pro lidi, a ne jen pro pár vyvolených. Kapitalismus nás prý posunul dál na základě zisku, to je ale málo, je třeba posunout i demokracii.
„Možná se o to pokusil komunismus, ale vzal to špatným nebo nešťastným způsobem,“ říká a pokračuje, „původní komunismus zradikalizoval Lenin a vytvořil z něj třídní boj, a to je špatné.“
Svatopluk Beran, známý na internetových stránkách Jihlavských listů svými dlouhými reakcemi a citacemi z mnoha knih, dovádí některé lidi k zoufalství. Panu Beranovi nadávají a označují ho za komunistu a stalinistu… Jaký je ve skutečnosti?
„Jsem pro kapitalismus a pro soutěž, ale musí mít pravidla,“ říká jasně. Na dotaz k internetovým diskuzím, kde mu lidé spílají, se jen zasměje: „Žiji tím, že mohu něco změnit. To se může podařit jen tím, že dáte lidem informace. Věřím tomu, že lidé mé dlouhé články čtou a něco si z nich vezmou. Když na mne „nastartují“, jen mě to posílí.“
Chce kapitalismus, i když má levicové názory, za které se nestydí. Když si dopovídáme, i když bychom mohli diskutovat další hodiny, ale času není tolik, mohu zodpovědně říci, že komunistou není a stalinistou už vůbec ne.
Je jen člověkem, který se nespokojí s informací, kterou mu dodávají oficiální zdroje. Chce, aby lidé přemýšleli. Proto je na webu zásobuje dlouhými úvahami a protinázory. Někdy až příliš skáče z jedné myšlenky na druhou a v množství reakcí se člověk lehce ztratí. Jsou to ale jen texty, ke kterým lze říct: Kdo je číst nechce, přece nemusí.
Diskuze k článku