Třebíčsko: Dodnes se v Dalešicích neví, proč k náletu došlo

 Jako každoročně, i letos se uskuteční v Dalešicích na Třebíčsku asi tři kilometry od Hrotovic u pomníku padlých pietní vzpomínková slavnost na oběti leteckého bombardování. 

 To obec prožila 7. května 1945. Slavnost se uskuteční dnes v 19 hodin. Kromě položení věnce a oficiálních  proslovů  vystoupí s kulturním programem žáci tamní základní školy a dechová hudba Rouchovanka. Na závěr slavnosti bude odpálen malý ohňostroj.

 Doprovodnou akcí se stane výstava dobových fotografií z poničených Dalešic a z hromadného pohřbu tehdy zahynulých dalešických občanů.

 „Od této tragedie uplynulo již 65 let a ještě nikdy nebyla tato pietní vzpomínková slavnost vynechána," poznamenal místostarosta Rudolf Špaček. Upozornil, že Dalešice nezapomínají na své padlé. „Vždy ve výroční den vzdávají obyvatelé hold obětem a připomínají si hrůzy, které  tehdy naši spoluobčané prožívali," konstatoval.

 O této tragedii, která obec postihla a při níž zahynulo 27 jejich obyvatel, se všeobecně málo ví. „Ve stručnosti připomenu některá fakta tak, jak se tato smutná událost odehrála," naznačil Špaček.

 Nikdo nic netušil

 Letecký svaz čítající 18 bombardérů přiletěl 7. května takřka v pravé poledne nad obec a shodil svůj smrtonosný náklad na nic netušící a bezbranné Dalešice. 

 Po obrátce se letadla vrátila  a v druhém dějství dalešické tragedie  dovršila dílo zkázy. Když utichlo burácení leteckých motorů a detonace bomb, byla obec k nepoznání. 

 Místo domů rozvaliny, krátery, všude plno kouře, prachu, a celá řada požárů. Nejbolestivější však byla skutečnost, že bombardéry za sebou zanechaly 27 mrtvých, kteří zemřeli několik hodin před ukončením druhé světové války. 

 V řadě rodin chyběl některý z jejich příslušníků. Mezi obětmi byli otcové a matky od rodin, ale i děti. Malé i školou povinné. Jedna pětičlenná rodina zahynula celá. Rodiče i se svými třemi dětmi. Z další rodiny se zachránil pouze  otec se synem. Matka se čtyřmi dětmi byly mezi mrtvými. 

 Jen velmi těžko se Dalešice vzpamatovávaly z této katastrofické situace. Zatímco jinde oslavovali příchod svobody a ukončení války, v Dalešicích oplakávali své padlé spoluobčany a sčítali obrovské škody na domech, hospodářských budovách, zemědělských strojích a na uhynulém zvířectvu. Nálet poškodil i zámek, kostel svatého Petra a Pavla a také školu. 

 Shodou šťastných okolností vyučování skončilo dříve a tak žáci budovu opustili necelou hodinu před leteckým útokem.

 Poslední rozloučení s obětmi bombardování se odehrálo 9. května 1945 na nádvoří zámku, kterého se zúčastnily davy lidí. Narychlo zhotovené rakve z nenatřených prken, narychlo vykopané hroby, spousty květin a nedozírné hoře všech, kteří stále nedovedli tuto situaci pochopit.

 Proč právě tady

 Neustále se vynořovala otázka, proč? Proč se to stalo, proč zrovna Dalešice?  Objevila se celá řada hypotéz, žádná se však nepotvrdila a tak příčiny této tragedie zřejmě zůstanou navždy zahaleny tajemstvím.Souvisí snad s tragédií v blízkých Hrotovicích?

 Už k prvnímu výročí této smutné události zbudovaly Dalešice Pomník padlých, který umístily před školou. Skládá se ze tří mohyl. Prostřední nese jména 19 dalešických občanů, kteří zahynuli na bojištích první světové války. Na mohyle vlevo je deska se jmény obětí bombardování 7. května 1945 a na mohyle po pravé straně  jsou jména pěti lidí, kteří zahynuli v koncentračních táborech fašistického Německa.

 „Už z počtu jmen je zřejmé, že Dalešice, ač nevelký městys, přinášel v průběhu času velké oběti ve světových konfliktech," připomněl místostarosta Špaček.   Z rozvalin povstaly Dalešice k novému životu. Dokázaly zacelit utrpěné válečné šrámy. „V současnosti je náš městys  krásným místem s řadou zajímavostí, které stojí za zhlédnutí, což jistě potvrdí každý návštěvník, který k nám zavítá," uvedl místostarosta Špaček a doplnil malou zajímavost.

 Vzácné fresky 

 Po zásahu bomby do kostela svatého Petra a Pavla odpadlo uvnitř kostela ze stěny kus omítky. Pod odpadlou omítkou se objevily vzácné fresky z konce 13. století, památkáři velmi ceněné. Po několik staletí byly zakonzervovány a překryty vrstvou omítky. Nikdo o nich nevěděl.  

 Při poválečné obnově v roce 1947 byly zrestaurovány a nyní je mohou návštěvníci obdivovat, včetně vzácného Pašijového cyklu. Fresky restauroval Otto Strizsko z Nové Říše a zápis o tom provedl na  volném místě na stěně kostela.  „Dalešice jsou známé především natáčením filmu Postřižiny v místním pivovaru a nyní i díky pivovaru samotnému, který vyvíjí celou řadu aktivit," vyzdvihl současnost Špaček.  

 Doplnil, že obec má nově zrekonstruované náměstí se dvěma kašnami a také zámek. Tam ale současný majitel teprve hledá jeho vhodné využití formou zpracovávání studie.

 Dalešice se mohou také pochlubit partnerstvím s Daleszycemi v Polsku. „Z našich setkání se vyvinulo opravdové přátelství. To se poštěstí málokomu," naznačil místostarosta Špaček.

__________________________________________ 

 Válečnou tragédii připomenou i v Hrotovicích

 Setkání pamětníků hrotovické tragédie se uskuteční dnes od 16 hodin v obřadní síni městského úřadu v Hrotovicích. Účastníci si také připomenou 65. výročí konce druhé světové války. 

 Setkání zahájí beseda pamětníků s představiteli města. Následuje zhlédnutí výstavy vojenských vozidel, zbraní a fotografií a návštěva společného hrobu obětí. 

 Od 16.30 do 18 hodin na nádvoří zámku pro veřejnost vystoupí dechová hudba Boršičanka s lidovým vypravěčem. Program pietní vzpomínky pro obyvatele a návštěvníky Hrotovic začíná ve 20 hodin.

 Vše zahájí zvuk fanfár a následný pochod a kladení věnců k památníku padlých. Hymnu zazpívá pěvecký sbor základní umělecké školy.

 Následují projevy představitelů města a zástupce pamětníků. Opět zazpívá pěvecký sbor. Tradičně proběhne spuštění kašny a program zakončí ohňostroj. 

 Zbytečná smrt

 Co se vlastně na sklonku války v tehdy již osvobozeném městě stalo? 8. květen se stal pro Hrotovice a okolí nejtragičtějším dnem v historii. 

 Celkem 114 civilistů a 36 vojáků Rudé armády našlo na tamním náměstí  zcela zbytečně smrt. Nejmladšímu, který padl před zámkem po osudném výbuchu přesně ve 12.33 hodin, byly teprve 4 roky, nejstaršímu 68 let. 

 Nejasnosti a spekulace kolem výbuchu na náměstí mají svoje kořeny u fotografie Tibora Hontyho, která patří k nejznámějším dokumentům osvobození. 

 Její název zní Padl v posledních vteřinách války a autor ho pořídil 10. května 1945 na dnešním Palachově náměstí v Praze. 

 Generál P. F. Ťurněv na ní při své návštěvě Československa v roce 1970 poznal svého padlého velitele, plukovníka Georgie Ivanoviče Sacharova, kterého armáda převezla mrtvého na tanku z Moravy až do Prahy. To si slíbili velitelé mezi sebou, do Prahy přijedou živí nebo mrtví.  

 Následujícím šetřením se zjistilo, že oním osudným místem smrti se staly pro plukovníka Sacharova Hrotovice, kde na náměstí, mezi davem hrotovických občanů tento velitel 208. dvinské samochodné dělostřelecké brigády padl. 

 Hrotovičtí se tehdy sešli na náměstí uvítat Rudou armádu. Probíhaly poslední minuty 2. světové války, kdy doprostřed tohoto davu padla smrtící puma. Po celém okolí se rozlilo ticho. Zoufalé a nepřirozené.

 Tato chvíle, která měla být plná radosti a úlevy, poznamenala život Hrotovic na mnoho dalších let. Raněné odváželi do ivančické nemocnice, mrtvé si odnášeli Hrotovičtí domů. Nesmírná bolest a smutek zahalily celé městečko. 

 Náměstí plné rakví

 O tři dny později 11. května se konal pohřeb. Malé náměstí na Zákostelí se zaplnilo rakvemi a dva faráři, Jan Slámka a Miloslav Štorkán, se rozloučili na společné mši svaté pod širým nebem se všemi padlými. 

 Ti pak byli pochováni buď do rodinných hrobů nebo do společného hrobu na hřbitově církve Československé, jemuž vévodí socha Jaroslava Šlesingera. 

 Na svátek vzniku samostatné Československé republiky 28. října 1947 Hrotovičtí odhalili obětem pomník na čelní straně zámku. Vedle něho zazdili schránku se čtyřmi patronami. 

 Tři z nich obsahují prsť z Osvětimi, Zborova a Mauthausenu, ve čtvrté jsou uloženy dobové dokumenty. 

 Dohady kolem výbuchu na náměstí mělo definitivně vyřešit seriózní šetření Vojenského historického ústavu v Praze a následně i Kriminalistického ústavu při tehdejší Federální kriminální policii v Praze. 

 Původní verze o třech leteckých bombách shozených omylem z ruského letadla podložená očitým svědectvím dodnes žijících hrotovických obyvatel nahradila v 70. letech verze o dělostřeleckých granátech, vypálených od Myslibořic. 

 Jakmile totiž byla zjištěna generálem Ťurněvem totožnost plukovníka Sacharova na zmíněném obrázku T. Hontyho a jakmile se potvrdila jeho smrt na hrotovickém náměstí, režim hledal přijatelnější vysvětlení jeho skonu. 

 Ze sbírky různých střepin z Hrotovic a okolí, uložených dodnes na městském úřadě, se vybraly právě ty, které potvrdily dělostřelecký výbuch. 

 Začalo šetření

 Vědecké šetření ing. Síbka z Kriminalistického ústavu v roce 1992 pracovalo se střepinami, vybranými z těla zemřelého doktora Orla, který také padl na náměstí. Další střepinu se podařilo najít v omítce domu pana Knapa přímo na náměstí. 

 Přes tyto nesporně autentické střepiny nedokázali pracovníci ústavu určit přesně druh vybuchlé munice. Jednoznačně však popřeli možnost výbuchu dělostřelecké střely ráže 150 mm, kterou obhajovala verze ze 70. let. 

 Teprve po vypracování konečného posudku přichází od ing. Síbka do Hrotovic dopis:

  „Až po zpracování expertizy se nám náhodně dostaly do ruky informace o německých leteckých pumách s tyčovým zap

 Konstrukce pum pak vysvětluje i nález dvou různých druhů střepin v těle lékaře. Jenomže možnost a jistota jsou dvě úplně jiné věci. Ještě dodáváme, že zmíněné pumy používala jako trofejní sovětská vojska i z lehkých letounů." 

 Nikdo v Hrotovicích tuto hroznou tragédii neměl nikdy v úmyslu použít jako politickou zbraň proti bývalému Sovětskému svazu. Válka si nevybírá oběti, nerozlišuje mezi vojáky a civilisty. Výstižně to vyjádřil ve svém článku v časopise Signál č. 39/1991 Emil Klesl:

 „Nikdo nepochybuje, že 2. světová válka byla dlouhá a hrozná. Nikdo nesnižuje hrdinství vojáků, kteří v této válce padli, byť se stali někdy obětí omylů. Nikdy se přece nediferencovalo, jak kdo ve válce zahynul, všichni se prostě stali oběťmi války. 

 A všichni bez rozdílu si zaslouží úctu živých, kteří prostě právě tuto hroznou válku přečkali a dožili se osvobození. Pravda, výbuch sovětské bomby na hrotovickém náměstí byl omylem mimořádně tragickým.

 Byl to počtem obětí místních občanů a sovětských vojáků tak hrozný masakr, jaký snad nemá obdoby v žádném jiném osvobozeném městě v Československu. Stalo se. Dějiny by však zásadně neměly být úmyslně falzifikovány ani ve svém celku, ani v detailech."

 Antonín Zvěřina 

Diskuze k článku