Pavel Bajer
komunální politika
tel.:+420 567 578 036
mobil:+420 736 194 030
bajer@jihlavske-listy.cz

Matky samoživitelky to vůbec nemají lehké. Své o tom ví Miroslava Těhanová z Jihlavy. Ve svém životě pracovala především ve dvou profesích – jako vychovatelka dětí a mládeže a zdravotní sestra.

Přede mnou sedí 79letá čiperná dáma. Má široký všeobecný přehled a velmi živě se zajímá i o aktuální dění.

„Měla jsem problémy, protože jsem takový dost vzpurný člověk a nenechám se sekýrovat,“ začíná své vyprávění.

Pochází ze Vsetína a původní profesí je zdravotní sestra. V dětství se ve svém rodišti dokonce seznámila s budoucím českým předsedou vlády.  

„Bývalého premiéra Mirka Topolánka (ODS) znám od malého dítěte, protože to byli sousedi mého strejdy,“ říká k místu svého rodiště. I přes svoji původní kvalifikaci chtěla pracovat s dětmi.

Proto nastoupila do Domova mládeže s nařízenou ústavní péčí v Liptále nedaleko Vsetína.  

„Byla jsem tam dva a půl roku. Děti tam umístěné byly chudáci. Jeden chlapeček se například dostal do dětského domova, když tatínek zabil jeho maminku žehličkou,“ popisuje.

V Jihlavě samoživitelkou

Do Jihlavy se provdala. Se svým mužem, fotbalistou, se později rozvedla a zůstala sama jako matka samoživitelka tří dcer.

Jelikož se jí práce s dětmi líbila, přijala v Jihlavě místo vychovatelky v Domově dětí a mládeže v Žižkově ulici.

„Nebylo to tam špatné, byli tam však samí soudruzi. Strašně jsem ředitele provokovala, jak jsem se strašně hádala o politice. Měla jsem i přehled. Byla jsem takový homo politicus,“ přibližuje.

Kromě profese vychovatelky tam ještě na vedlejší zaměstnání uklízela, protože jí jako samoživitelce jedna výplata nestačila. Pak pracovala jako vychovatelka na střední škole zemědělské, která byla v Telečské ulici.

„Měli jsme vedoucího vychovatele, který byl původním povoláním švec. Pocházel z Dudína, a protože byl ve válce v Korei, tak za zásluhy dělal vedoucího vychovatele,“ líčí dobové poměry.  

Miroslava Těhanová odmala nesnáší nespravedlnost. Proto se jí nelíbilo, že děti významných činitelů režimu jsou zvýhodňované. Naopak pomohla uspět u maturity jedné žákyni, které se chtěla škola zbavit. „Strašně jsem ty nespravedlnosti prožívala, a proto jsem ten život měla komplikovaný,“ podotýká.  

Aby byla kvalifikovanou vychovatelkou, dodělala si na tehdejší Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Brně doplňkové pedagogické studium.  

Díky tomu sehnala na začátku 80. let práci vychovatelky na Základní škole Evžena Rošického. Ale i tam měla problémy.

„Svými názory a postoji jsem své okolí provokovala. Byla jsem však schopná se okamžitě naučit nové věci. Kvůli práci na mě neměli nic,“ vzpomíná. A tak jí různě znepříjemňovali život.  

Říká, že v době velké protiamerické kampaně například řekla, že více než USA se bojí Rusů.

Za komunistů deformovali, ale naučili

Výuku dětí za komunistického režimu považuje za lámání charakterů. Přesto tehdejší školství ve srovnání s dneškem zcela nezavrhuje. Podle ní sice bylo školství za totality takový „blbákov“, ale děti se alespoň něco naučily.

„Předměty jako například čeština, matematika nebo fyzika, to byla kvalitní výuka. Byla to příprava na nějaké povinnosti, kdežto ta dnešní nevýchova je děs běs,“ srovnává.

Za vinu to dává špatné metodě výuky i horší kvalitě pedagogů oproti minulosti. Dle ní mladí umí dobře pracovat s počítačem. Chybí jim ale základní znalosti.

„Vidím to například při sledování různých soutěží. Když jsem se dívala do učebnic mého vnuka, tak jsem zjistila, že je v nich spousta hloupostí,“ upřesnila.

Poté pracovala jako sestřička v jeslích nebo vychovatelka na bývalém učilišti Zbrojovky.  

V druhé polovině 80. let minulého století se vrátila ke své původní profesi zdravotní sestry. Nastoupila na nově otevřenou LDN v jihlavské nemocnici, s vyhlídkou lepšího platu.

Pak přišel Listopad 89. Tehdy pomáhala jihlavským lidovcům cyklostylovat letáky. Na LDN se však dostala do konfliktu s vrchní sestrou.

Tu, ačkoliv měla dříve být členkou KSČ, na schůzi navrhli jako zástupkyni u Občanského fóra (OF). S tím Těhanová nesouhlasila.

„Liba je komunistka, i když hned odložila knížku. Co má co dělat komunistka v OF? Ona měnila barvy od fialové po červenou a bledou. Pak mi nastaly krušné časy, protože se mi chtěla pomstít,“ pokračuje.

Na LDN se poté rozhodla raději skončit. Jenže v Jihlavě pro ni ve zdravotnictví najednou neměli místo. Připisuje to mstě vrchní sestry.

A tak se rozhodla vzít na dva roky místo nápovědy v Horáckém divadle. Tam se jí moc líbilo. Zmiňuje, že herci potřebovali napovědět poměrně často.  

„Nápověda sedí z boku uvnitř za oponou. Pořád jsem musela sledovat text. Herec, když nevěděl, jak pokračovat, tak se ke mně přesunul,“ vysvětluje.  

Vynikající neurochirurg, na ředitele neměl

Kvůli problémům se sehnáním místa zdravotní sestry v Jihlavě se Miroslava Těhanová ve svých 52 letech odstěhovala do Prahy.

Zde sehnala místo například v prestižní nemocnici Na Homolce a osobně se setkala s pozdějším ředitelem nemocnice Vladimírem Dbalým, který byl nedávno odsouzen na sedm let v kauze manipulace s veřejnými zakázkami.

Jeho příběh zmapoval novinář Radek Kedroň ve své knize Sněžím: Deník bílé mafie. Těhanová si Dbalého pamatuje jako vynikajícího neurochirurga.

„Byl tam jediný, který dělal zákroky u epileptiků, to byla jeho specializace. V tomhle byl opravdu dobrý,“ ocenila.

Domnívá se, že Dbalý udělal chybu, když se ucházel o místo ředitele nemocnice. Ona sama v té době Na Homolce už nepracovala.

„Divila jsem se, co to Vláďu napadlo, dělat ředitele, vždyť na to nemá. Jenže ono mu to tak stouplo do hlavy…,“ dodala.  

Diskuze k článku