Jiří Varhaník
kulturní redaktor
tel.:+420 567 578 033
mobil:+420 732 506 071
varhanik@jihlavske-listy.cz

Je sobota po ránu, předmikulášský víkend, a třídenní akce Peklo v jihlavském podzemí má za sebou první páteční nápor. V sedmi včerejších prohlídkách prošlo pekelným rejem na 140 návštěvníků a za pár minut vyrazí „dolů“ první z řady sobotních výprav rodin s dětmi.

Dnes jich bude celkem sedmnáct, a stejný počet se jich do katakomb vydá i v neděli. Celkem tak projde peklem přes osm stovek rodičů a dětí.

Zatím se před vstupem do podzemí v Hluboké ulici scházejí účastníci, kteří si zamluvili vstupenky na sobotní ráno. Ještě než se jim pekelná brána otevře, čeká je ovšem před okénkem pokladny povinnost v Andělské kanceláři.

Tady andělé vytahují mobil a dochází na kontrolu covidové „zelené tečky“, jak si to žádají hygienická opatření doby. „Bez toho to letos nejde. Ale včera nás lidé i chválili, že kdyby to takhle bylo všude, máme po pandemii,“ popisuje jeden z andělů.

Okřídlené bytosti si mezi sebe rozdělují dvacetičlenné výpravy po dvaceti minutách. Udeřila devátá, a tak už první skupina čeká před pekelnou bránou.

„Jsem anděl Světlomila a toto je má sestra Dobromila, která bude chodit vždycky až za výpravou a bude vás chránit zezadu, protože čertíci jsou nezbední a budou na vás dorážet. Ale nebojte se nic, od toho jsou tady dobří andělé,“ vítá výpravu bělostná patronka a pro jistotu se ujišťuje, že děti byly opravdu hodné po celý rok.

Po bezvýhradném ujištění, že tomu tak skutečně bylo, zjišťuje anděl u dětí, zda sportují a jakému sportu se věnují. Dole v katakombách pak děti bude čekat ještě malý znalostní vánoční kvíz.

Kamenná chodba do hlubiny se teď otevírá. Mnohé z mladších dětí trochu znejistí a přimkne se při sestupu kamenným schodištěm k rodičům. Zdola se prostorem rozléhá zlověstné hlomození, úpění, kvílení a křik.  

Výprava potrvá asi čtvrthodinku. Ve světle svíček prochází kolem dvojice čertovských karbaníků, míjí obří pavučiny, kostlivce i netopýry, zamřížované kobky, řetězy, sudy s podezřelým obsahem a čertovské exkrementy. Z klenby kamenné chodby na ni shlíží zavěšená useknutá lidská hlava.

Staří čerti cosi vaří a míchají v kotli. Mladí šidí výuku v čertovské škole, kde má pořád ještě své místo normální tabule i rákoska.

Konečně výprava vchází do Luciferovy jeskyně. Pán pekel vstane z červeného křesla: „Takže co, pokojíčky neuklízíme, maminku neposloucháme? A ty taky…?!“ udeří rohatec a děti za andělských přímluv slibují, že pokud přece jen něco bylo, určitě se to zlepší.

Náhle se v temné jeskyni s novým příchozím rozsvítí bílé světlo a pekelníkův výslech rázně utne obrýlený sv. Mikuláš v červeném plášti, s berlou a vysokou mitrou: „Pozdrav Pánbůh děti! Přišel jsem vás vysvobodit ze spárů pekla…! Ale než tak učiním, musíte mi slíbit, že budete hodné. A pořádně nahlas!“ 

Všem pak Mikuláš popřeje mír, pohodu a hlavně to zdraví. Dojde ještě na drobnou odměnu a usmířené fotografování s čerty i andělem, než se výprava vydá za andělskou hvězdou nahoru, zpátky k zemskému povrchu. „A ty tady budeš zticha!“ obrací se ještě sv. Mikuláš za nespokojeným Luciferem.

Po patnácti minutách jsou všichni v pořádku zpátky na světle, na náměstí. „Půjdeme…,“ reagují menší děti po krátkém zaváhání na dotaz, zda se do pekla vydají i za rok. „Vždyť to byly jenom převleky. Ale to nevadí,“ uvažují ty o něco starší.

Na oválném kluzišti na náměstí už se mezitím začalo bruslit, jsou tu desítky dětí i dospělých. Z pekla právě propuštění návštěvníci si ještě prohlížejí slámové jesličky. Jen stánky vánočního jarmarku zejí kvůli zákazu prodeje prázdnotou.

Svatý „nano“ Mikuláš

Nedělní podvečer pak přinesl tradiční termín mikulášských obchůzek. Loni návštěvy Mikuláše, anděla a čerta v českých rodinách přerušila pandemie koronaviru, letos se ale mohli vrátit. Hygienikům podle dostupných informací většinou jejich návštěvy v rodinách zásadně nevadily, jen nabádali k dodržování platných hygienických opatření a nařízení.

A tak i tady mělo dojít zejména na zakrytí dýchacích cest respirátory a dodržování odstupu u lidí, kteří spolu nežijí v jedné domácnosti. Nanorouška nebo respirátor měly být v ideálním případě zakomponovány i přímo do masek nadpozemských postav.

Poptávka po návštěvě tradiční trojice byla leckde značná, mnohé rodiny za ni údajně nabízely i celkem nemalý obnos.

Samotná mikulášská tradice vychází z postavy světce sv. Mikuláše (* kolem roku 280 v likyjském městě Patara v dnešním Turecku), patrona námořníků, obchodníků, lékárníků, právníků, studentů, vězňů, rybářů, a také dětí.

Měl být velmi štědrým biskupem, který mnohým pomohl v nouzi, dodnes je široce uctíván. Zvyk svatomikulášských obchůzek v maskách se zřejmě vyvinul z tzv. biskupských chlapeckých her, které byly pořádány už ve středověku.

Úkolem anděla je chválit hodné děti, čert pak hrozí zlobivcům a hříšníkům pekelným koncem. Obchůzky se konají 5. prosince, v předvečer mikulášského svátku, neboť za počátek nového dne býval považován už západ Slunce dne předchozího. Podle lidové tradice sv. Mikuláš sestupuje k večeru na zem a se svými společníky lidské příbytky obchází.

Ve světě má oslava sv. Mikuláše různé podoby. V USA se transformoval v Santa Clause, který nosí dárky o Vánocích.

Diskuze k článku