Letošního 30. ledna uplynulo 180 let od narození doslova průkopníka evropského potravinářství, kterého za jeho zásluhy o rakouský průmysl povýšil císař František Josef I. do rytířského stavu.

 Možná vás překvapí, že řeč je o rodáku z Polné, Karlu Varhánkovi, který jako první zavedl ukládání rybiček do konzerv v rakousko­uherské monarchii.

 Varhánkova firma dodnes existuje v Rakousku a pod obchodním názvem C. Warhanek dodává pro rakouský a německý trh plotice v kyselém nálevu ve skle (u nás známé jako "zavináče"). Na jaře roku 2000 vysílala TV stanice ORF Vídeň dokumentární film o Karlu Varhánkovi "Heimat, freude Heimat".

 Karel Varhánek se narodil v rodině polenského mydláře a měšťana Kašpara Varhánka dne 30. ledna 1829. Vyučil se kupcem v obchodě svého švagra Jana Putterlíka a roku 1847 odešel do Vídně jako obchodní příručí. Zde vystudoval polytechnický ústav a naučil se několika jazykům.

 Po zkušenostech příručího v obchodních domech se stal obchodním cestujícím po střední Evropě a Orientě. Z otcovského podílu 10 tisíc zlatých založil roku 1858 ve Vídni lahůdkářský obchod, tři roky poté otevřel v Napajedlech továrnu na výrobu sýrů. Díky dobrému odbytu následovaly další dvě sýrárny, zaměřené na výrobky francouzského typu ve Strážnici a v Suchdole. Obchod s potravinami rozšiřoval Varhánek zejména do zahraničí.

 První továrnu na olejovky tento podnikatel otevřel v Rakousku a krátce nato následovalo dalších devět fabrik na konzervování ryb v přístavních městech monarchie (Isola a Grado v Itálii, Piran v Jugoslávii). Velký obchodní úspěch umožnil Varhánkovi investovat a zakládat další pobočné závody ve Slezsku, Rakousku, Istrii, Haliči, Dalmácii, Hercegovině a Uhersku.

 V severní Africe vlastnil velkosklady jižního ovoce, na Jadranu několik rybářských lodí. V 80. letech 19. století byl Karel Varhánek již známým a vyhlášeným obchodníkem v rakousko­uherské monarchii. Na potravinářských a průmyslových výstavách ve Vídni, Terstu, Paříži a Londýně míval vlastní výstavní pavilony. Za své výrobky obdržel několik diplomů, stříbrných a zlatých medailí.

 Varhánkova vídeňská firma s mnoha pobočkami v Evropě, severní Africe i v Orientě měla v poslední čtvrtině 19. století světovou pověst. V jejich továrnách a skladech bylo zaměstnáno mnoho tisíc lidí. Rakouský stát v té době ušetřil zásluhou rodáka z Polné miliony zlatých za dovoz stejného zboží z Francie, Itálie a Španělska.

 Karel Varhánek vlastnil ve Vídni tři velké domy, čtvrtý, čtyřpatrový dům s byty zakoupil pro své nejbližší zaměstnance. V Isole si nechal postavit vilu. Finančně podporoval vídeňskou českou menšinu, zejména v oblasti školství a spolkové činnosti; byl čestným členem Slovanské besedy ve Vídni. S rodným městem však byl milionář stále v kontaktu a vedl korespondenci se starostou Antonínem Pittnerem.

 Svou dobročinností se stal nejvýznamnějším mecenášem Polné. Městu daroval v roce 1897 svůj rodný dům čp. 39 na Husově náměstí pro účely radnice. Budova byla koncem 19. století důkladně přestavěna dle plánů polenského rodáka architekta Karla Pelikána. Kromě městské správy zde sídlila zpočátku Městská spořitelna, okresní správní komise, řadu let také sbor dobrovolných hasičů a městská policie. Dodnes slouží Varhánkův rodný dům městu jako radnice.

 Na Horním městě mecenáš financoval stavbu opatrovny pro malé děti, která byla slavnostně otevřena roku 1885, později dostala název Varhánkův ústav pro sirotky. Pro sirotčinec posléze založil nadaci se základním vkladem 20 tisíc zlatých.

 Karel Varhánek byl dáván za příklad žákům měšťanských škol. Jeho životopis s výzvou "Nuže, hoši, za ním!" byl zařazen na stránky Čítanky pro školy měšťanské, vydané pro výuku Císařským královským školním knihoskladem v letech 1909 a 1911. Je uveden v Ottově slovníku naučném, v Meyerově konverzačním lexikonu (1897) a dalších encyklopediích.

 Zemřel po delší nemoci ve věku 71 let dne 2. února 1900 ve Vídni. Podle jeho poslední vůle byly ostatky převezeny do Polné a pohřben je v secesní hrobce na hřbitově sv. Kateřiny. Bronzová socha anděla s trubkou je dílem vídeňského sochaře Alexandra Brenera.

 Univerzálním dědicem Karla Varhánka se stal jeho synovec Karel Ambelang, část svého jmění továrník odkázal v závěti rodnému městu. Jedna z ulic v historickém jádru Polné nese na památku název Varhánkova.

 Bratr Jan Varhánek zdědil továrny na výrobu sýrů na Moravě a Slovensku. Městu Polná daroval rybník (Varhánkův), z něhož byla vedena do městské kašny užitková voda. V roce 1882 byli bratři Karel a Jan Varhánkové jmenováni čestnými občany Polné.

 Z podkladů Jana Prchala upravila

Diskuze k článku