Petr Klukan
šéfredaktor
tel.:+420 567 578 004
mobil:+420 732 554 850
klukan@jihlavske-listy.cz

Nastavení mysli je mocný nástroj, který nás vždy přivede pouze tam, kam my sami dohlédneme, říká třebíčský psycholog a psychoterapeut Zdeněk Krpoun.
 

Situace kolem covidu již trvá dost dlouho a lidi to, lidově řečeno, přestává bavit a vládní opatření často nerespektují. Vleky nejedou, ale na sjezdovkách se lidé sdružují, roušky odmítají nosit…Co s tím?  
Domnívám se, že určitá ztráta respektu je oprávněná. Opatření vlády a její celkový postup je v rozporu snad se všemi psychologickými metodami, jak nás jako lid přesvědčit. Politici přitom vždy čerpali z psychologických poznatků, aby nás přiměli k tomu, co si přejí.
Neposlouchá se to hezky, ale skutečnost je prostě taková. Ať už jde v politice o podporu všeobecného blaha, anebo o pouhý prospěch jednotlivců ve vládě, je k tomu využita určitá psychologická znalost typického voliče a člověka. Pokud se mě ptáte, co máme dělat my jako lidé s tím, abychom respektovali vládní nařízení, odpovím vám docela jinak. Odlišně zachovat se má vláda.

Jak? 
Vláda může daleko více apelovat na duševní zdraví a otevírat cesty ke způsobům, jak ho podpořit. Také by měla více komunikovat s lidmi, kteří jsou bezprostředně zasaženi pandemií. 
Procházíme totiž obdobím hlubokých obav a nejistot z budoucnosti. 

V jednom týdnu nelze předvídat události druhého, natož následujících měsíců nebo let. 
Pokud vláda přijme skutečnost, že nejistotu v lidech z velké části způsobila svými vlastními rozhodnutími, otevře tím prostor k zametení škod, které sama způsobila. A následně pomůže podpořit duševní zdraví, a tím samozřejmě i to fyzické. 
Situace kolem pandemie je velmi komplexní záležitost a vyžaduje souhru lidí z mnoha profesí. Její dopady budou dalece přesahovat ukazatele ekonomie a klasické medicíny. 

Shodneme se, že za hodně může vláda, která nedodržuje svá vlastní rozhodnutí, nebo rozhoduje zmatečně a chaoticky. Jak je ale známé, žádná vláda epidemii nezabrání, té můžeme zabránit jen my sami…
Samotné šíření nákazy je vždy v rukou občanů, to je třeba si říct. Kromě běžných lékařských doporučení musíme vycházet i z myšlenky, že za každou nemocí stojí zčásti „nemocný“ rozum. 

Pokud jsem jako člověk negativně smýšlející, opovrhuji druhými, nebo se za každou cenu stavím do opozice, dopadne to jednoznačně. Budu totiž nejen ze dne na den nakaženým, ale také nakazím stovky až tisíce lidí kolem sebe.
Nastavení mysli je mocný nástroj, který nás vždy přivede pouze tam, kam my sami dohlédneme. Pokud se na zdravotní nařízení, bez ohledu na jejich zdroj, díváme zásadně a vždy jen špatně, pak také můžeme špatně dopadnout. A nejen my, ale také kvanta lidí kolem nás. 

Jak přesvědčit lidi, aby se nemoci příliš nebáli, ale měli z ní respekt a snažili se dodržovat hygienická pravidla, rozestupy atd.? 
Mluvit s nimi o hygienických pravidlech osobnějším a důvěrnějším způsobem. Mediální informace jsou příliš odcizené, chrlí se na nás ze všech stran jako nějaké vosy. Člověk má proto tendenci před nimi přirozeně utíkat. Také je všeobecně známé, že lidé v našich sousedstvích nevěří tomu, co se o pandemii a jejímu předcházení říká. Nemají v to důvěru. Vnímáme to snad na každém rohu. A je to nakažlivé.

Mimochodem, pociťujete i sám na sobě důsledky dopadu covidu v podobě menšího sociálního kontaktu, nemožnosti kulturního vyžití apod.? 
S veškerou pokorou mohu říct, že sám na sobě nevnímám žádná omezení, která by vedla k pocitům, že jsem omezen, anebo se sám omezuji. Kultura, restaurace a další místa jsou samozřejmě o setkávání lidí a také mnohdy o budování vztahů a přátelství. Co si však budeme nalhávat, setkávat se můžeme také na procházce přírodou. 

Netvrdím, že by to snad někdy mohlo zcela nahradit kulturní zážitky nebo restauraci. Spíše se snažím říct, že možnost setkat se s blízkým nám nikdo doslova nezakázal. Pokud si vidět někoho přejeme, upřímně, vnitřně a vědomě, najdeme schůdný a zdraví neohrožující způsob.

Frustrující situace může a asi ještě potrvá několik měsíců. Co lidem doporučit, aby to „ve zdraví“ přežili? 
Přeji si, aby v sobě lidé čím dál více budovali vztah k tomu, co je snad nejcennější, tedy k psychickému zdraví. Naše mysl stojí a vždy bude stát téměř za vším, co se nám v životě děje a bude dít. Nejen po stránce zdravotní, ale také vztahové, společenské a profesní. 

Pro lidi, kteří budou v nadcházejícím období více zaměřeni na seberozvoj a na psychické změny pod vedením psychologů, terapeutů nebo koučů, bude další éra představovat kolébku možností a prožitkově velmi pozitivního období. Pro ostatní, kteří budou neustále svalovat odpovědnost za svůj život na druhé, budou další období života ještě více hořká než ta dosavadní. 

Je to prosté, naše následující životy budou čím dál více psychicky náročnější. Nejvíce z něho vytěží psychicky odolní lidé s dobrou znalostí sebe, svých silných stránek a mechanismů, jak funguje jejich mysl.
 

Diskuze k článku