Petr Klukan
šéfredaktor
tel.:+420 567 578 004
mobil:+420 732 554 850
klukan@jihlavske-listy.cz

Postavička výtvarníka, která se jen tak nevidí. Vousatý muž, rodilý Pražák již desítky let žijící v Ženevě, hovořící pomalu česky, hrající si se slovy, i svými kresbami. Se svým vlastním humorem a nazíráním světa.

„1953. Moje narození byla taková přírodní katastrofa ve Staré koleji na Žižkově. Naučil jsem se tam spoustu užitečných věcí, například že jezdit s tříkolkou po schodech je blbost, protože se rozbije.“ Tak začíná jeho vlastní text o Mirkovi alias Vincentovi Dugoghovi k výstavě v Muzeu Vysočiny v Jihlavě.

Výstava s názvem Voyage, voyage znamená Cesta, cesta. Vincent Dugogh totiž kreslí v dopravních prostředcích. Kreslí perem a musí docela rychle, protože kreslí cestou do práce a zpátky.

„Za jednu cestu si udělám jednu nebo dvě figurky, moje cesty trvají 10 minut, doma v klidu přidám něco do těch stínů…,“ popisuje, jak tvoří. „Co je z autobusu, je trošku rozhrkaný…“
Série obrázků lidí z tramvají a autobusu jsou doplněné texty. Především ve francouzštině. K výjevům se mohou vztahovat, ale nemusí.

„Jsou to texty, co vám letí hlavou, může to být něco zcela jiného, nebo si občas poznamenám, co jsem zaslechl,“ vysvětluje.

„Často jsem uvažoval o té cestě do kolečka. Většina lidí, které tady vidíte, se ráno zvednou, nastoupí do autobusu a jedou do práce a pak zase zpátky. A tak jim ubíhá život. Člověk si neuvědomí, že každou cestou tam a zpátky se blíží k smrti,“ zafilozofoval kreslíř.

Nevadí lidem, že je kreslí? „Většinou čumí do mobilu, vidíte, že skoro všichni maj sklopený oči,“ odpovídá.

Výstava však není složena jen z kreseb z cest. Jsou tu i jednotlivé obrázky dokazující jeho fantazii a vidění. „Fantazírování, občas je nutné snít, tak jsem se vrátil k trpaslíkům ozbrojených panelama,“ vypráví u další kresby.

A jiný obrázek – jakési podivné zvíře. „To je prase s kostřičkou krůty - je to zvíře, ze kterého dělají krůtí šunku.“

Zaujmout musí i kresby hmyzu nebo mrtvého ptáka. Jak říká, má doma fotky mrtvých ptáků. „Celou tu dobu si můžu přemýšlet o kresbě i o tom ptákovi, je to taková meditace - proč padají? Až jich budu mít víc než dva, udělám výstavičku: Proč padaj?“ rozesměje se.

Výstava v Muzeu Vysočina na Masarykově náměstí, která potrvá až do 29. března, se jmenuje Cesta, cesta, proto i kresby z dopravních prostředků převládají. „Mám předplatné na dopravu,“ upozorňuje Dugogh a pak se smíchem dodá, „takže mám zaplacený ateliér!“

Vznik Mirka alias Vincenta Dugogha

Narodil se v roce 1953 v Praze, začínal jako zámečník, až se vypracoval na vedoucího výtvarníka v propagaci jednoho z podniků.  Zamiloval se a od roku 1988 žije v Ženevě.

Mezi nejvýznamnější výstavy považuje Mezinárodní výstavu umění ve veřejných záchodcích Ženevy (1995-1996), kterou zorganizoval. Tam získal přezdívku „Dugogh“ (z hajzlu).

„Je v tom i narážka na van Gogha, přezdívku jsem ocenil a adoptoval. Kromě jakési postavy ze Star Wars jsem jediný Dugogh na webu,“ směje se.

Významné byly výstavy v Centru současného umění v Ženevě (2015) a Rotterdamu (2016). Naposledy vystavoval v Lausanne.

Nemá rád kreslení krajin, ani zátiší.

Je přesvědčený, že kresba není hotova, dokud není prodána. „Protože pak už na ni nemůžete sáhnout. Když ji prodám, zůstanou mi fotečky, a můžu jít k něčemu dalšímu.“
Nevadí mu, že kresby jsou jen v jednom kusu. „Já hledám, nesnažím se spadnout do výroby. Začínal jsem kariéru v továrně v pražské Tesle a tam mě to znechutili.“

Diskuze k článku