Veronika Dawidowicz
marketing
tel.:+420 567 578 024
mobil:+420 732 506 053
dawidowicz@jihlavske-listy.cz

Jiří Jakeš má zápal pro historii jako málokdo. Obzvláště pro tu regionální. Jako sezónní průvodce působí v Městském muzeu Polná, provádí v Rabínském domě a synagoze. Spolupracuje se šermíři z Novus Origo a Klubem za historickou Polnou. 

Milovník historie 
Lásku k historii v Jiřím probudil jeho dědeček. „Když jsem byl dítě, nebyl žádný internet. Děda mě odjakživa učil lásce ke knihám, a tak jsem trávil čas ležením v knížkách, po muzeích a archivech,“ vzpomíná Jiří.
Jeho vzory byli například Jan Prchal nebo Marta Vomelová.
Ve svých třinácti letech napsal svůj první článek do sborníku Polensko. 
Jeho přáním bylo od mala stát se průvodcem nebo spisovatelem. Postupem času se mu splnilo obojí. „Jsem opravdu přesvědčený, že když člověk svým snům věří, tak se splní. Ale samozřejmě pro to taky musí něco udělat,“ říká Jiří.
Psaní se začal Jiří více věnovat až v poslední době, kdy se stal spoluautorem tří knih, zabývajících se regionální historií. 
Jeden z jeho posledních textů byl o Smírčích kamenech na Polensku a prezentoval jej také na jedné konferenci Přátel Smírčích křížů v Lipnici nad Sázavou.
Napsal také scénář ke krátkometrážnímu filmu Příběh polenského hradu, kde si i zahrál. Na základě scénáře později vznikly také noční kostýmované prohlídky hradu v Polné. Film získal druhé místo na soutěži dokumentárních filmů a je volně k vidění na kanálu Youtube. 

Náhodné setkání 
Specialitou Jiřího jsou židovské památky, ke kterým se dostal úplnou náhodou při procházce židovským městem. „Nahlédl jsem do synagogy a narazil jsem zde na milou starší paní Marušku Fišerovou. Ne-napadlo mě, že z toho náhodného setkání v roce 2008 bude přátelství na celý život. Probudila ve mně lásku k židovské kultuře, a i díky ní jsem se stal průvodcem v Židovském muzeu,“ vzpomíná Jirka na první setkání s dlouholetou přítelkyní.
V roce 2008 začala Jirkova spolupráce s Městským muzeem Polná.

Kde že straší?
Polná je krásné město, a tak není divu, že se sem sjíždí lidé z celé České republiky a často vyhledávají průvodce. 
„Většinou návštěvníky beru na okruh po Polné, který má třeba 10 km a dozví se v něm například o místech, kde strašilo, kde byla šibenice a další tak trochu jiné, zajímavé pověsti,“ popisuje Jiří cestu, na kterou bere návštěvníky města.
Jednou z takových zajímavých pověstí je bezesporu ta o Jiříkově kameni, kde se králi Jiřímu z Poděbrad zjevoval stařeček osudu. Dole je pak místo sebevraždy dvou milenců, kteří se zabili z nešťastné lásky roku 1930. Mezi nejznámější polenské příběhy patří bezesporu ten, v němž figuruje Anežka Hrůzová. 
V kterých místech Polné pak ale dle pověstí straší? Například o kostelíku sv. Kateřiny se říká, že se zde ozývá zvuk klavíru a pláč dítěte. Za ohradní zdí totiž nejen pobýval poustevník, ale také se zde pohřbívaly nedonošené děti a sebevrazi. 
„Má nejoblíbenější pověst je o abatyši, kterou zazdili ve věži polenského hradu za smilstvo,“ zmiňuje Jiří a cituje větu z jedné z her, která měla premiéru na hradě v roce 2011: „Když meluzína prohání se korouhvemi, tak přízrak krásné abatyše zjevuje se právě na těchto hradbách.“ 

Kam za památkami?
Co se týče židovských památek, tak Jirka rozhodně doporučuje krásné, zachovalé ghetto nebo nově opravený Rabínský dům, kde je stále funkční rituální lázeň Mikve a je zde dochovaná černá kuchyně z 19. století. Zajímavostí je také balkón s latrínou, kam chodil rabín na toaletu. Samozřejmě je zde spousta informací o historii židů a nechybí ani připomenutí hrůz holocaustu. „Antisemitismus v poslední době stále sílí a je potřeba, abychom si byli vědomi toho, co se tu kdysi dělo a vyvarovat se nenávisti nejen vůči židům, ale i dalším menšinám,“ zdůrazňuje Jiří.
Na návštěvu Polné je pravděpodobně nejlepší vyhradit si celý den. Míst, co stojí za návštěvu je opravdu hodně. Symbolický hrob Anežky Hrůzové nebo areál hradu a zámku Polná, kde se nachází i muzeum a taktéž barokní Chrám Nanebevzetí Panny Marie.

Hitlerova babička
Mnoho zajímavostí, skrývá podle Jiřího také židovský hřbitov. Koluje fáma, že Adolf Hitler měl v Polné babičku. Není to však pravda. Nicméně v 19. století tady opravdu rodina Hitlerových bydlela. „Když se Hitler dostal k moci, jedna z údajných verzí o jeho původu byla, že není árijský a že babičku má v Polné na Vysočině,“ vysvětluje Jiří. Nacisti pátrali po jejím náhrobku. Ten však na dlouhou dobu získal fanatický sběratel artefaktů po Hitlerovi. Když pak zjistil, že ale náhrobek nemá s Adolfem Hitlerem nic společného, vrátil jej zpět na místo, kde jej odcizil.
„Dnes, když na židovský hřbitov půjdete, tak v jeho starší časti naleznete náhrobek, kde je napsáno Rosalia Müller geborn. (rozená) Hüttler,“ dokončuje Jiří další ze zajímavých příběhů z Polné.

Kostýmované prohlídky
Dalším z Jiřího koníčků jsou prohlídky v hradu v kostýmech. „Kostýmy mám dva. První je modrý, gotický kostým. V něm představuji Viktorína z Kunštátu. Nejčastěji ho používám při oblíbené akci Spaní na hradě,“ popisuje Jiří jeden ze svých kostýmů.
Spaní na hradě je již několik let velmi vyhledávaná akce a letos byla dokonce beznadějně vyprodaná. Průvodci se obléknou do tematických kostýmů a vypráví, jak se na hradě žilo. „Opékáme si s dětmi špekáčky a před spaním se většinou čtou pověsti, ke kterým občas přihodím nějakou duchařskou povídku,“ vypráví Jirka o atmosféře, která předchází spaní v prostorech hradu na karimatkách ve spacácích. 
„Druhý kostým je renesanční, ve kterém zpodobňuji Zachariáše z Hradce.  V tom jsem vystupoval například na Slavnostech pětilisté růže v Českém Krumlově. Nyní už ho používám jen výjimečně, například o mrkvancové pouti. Je totiž dost náročné se do něj obléknout,“ směje se polenský průvodce.
Většina postav, které Jiří na kostýmovaných prohlídkách či akcích ztvárňuje je dosti výřečných. Je tomu tak proto, že při svých vyprávěních vždy vychází z historických textů a znalostí historie a může tak snadno improvizovat, aniž by pozměnil děj příběhu. 

Díky knihám a cestování
Inspiraci ke svým výkladům čerpá Jiří Jakeš během svých cest po hradech a zámcích. Dle jeho slov je ale důležité se neustále vzdělávat. „Občas nastanou nějaké menší změny, kdy se zjistí, že všechno není tak, jak bylo zažité. Nebývají ale nijak rapidní. Běžný návštěvník by si toho třeba ani nevšiml, ale člověk, který se o to zajímá, tak ano,“ říká Jiří a dodává „Mám rád, když se mě na prohlídkách lidé ptají a já znám odpověď. Občas se ale stane, že něco nevím. V takovém případě se raději přiznám a danou věc si pak nastuduji,“ směje se.
„Snažím se v oblasti historie neustále vzdělávat. V knihovně mám zhruba 3 000 svazků,“ dodává s nadšeným výrazem.
Zaměřuje se hlavně na regionální literaturu, zejména tu polenskou, ale jelikož je jihlavský rodák, tak mu ve sbírce nechybí ani knihy o tomto městě a jeho židovských památkách. 
Další četnou položkou v jeho knihovně jsou knihy o šlechtických rodech a jejich historii. „Moji nejoblíbenější jsou Rožmberkové. Jsem členem Rožmberského řádu lebky, který založil Petr Vok z Rožmberka, a kde dělám kronikáře,“ říká Jiří. 
 

Diskuze k článku