Petr Klukan
šéfredaktor
tel.:+420 567 578 004
mobil:+420 732 554 850
klukan@jihlavske-listy.cz

Když Jihlavské listy na sklonku loňského roku slavily 125 let od svého založení, oslovili jsme řadu kolegů, kteří Jihlavskými listy prošli. Pochopitelně i polistopadového šéfredaktora Josefa Jelínka. Svou vzpomínku na působení v Listech napsal. Ostrou, bez servítků ke komukoliv či čemukoliv. Takový byl.

Po necelém roce, minulý týden, k nám do redakční pošty přišla obálka, a v ní parte. Josef Jelínek zemřel 3. srpna ve věku 79 let.

V Jihlavských listech působil od roku 1990 do roku 1994. Bouřlivá léta, kdy se měnily nejen časy, ale také lidé.

Jak sám vzpomněl v loňském roce, „začátek devadesátých let už navždy zůstane spojen s Jihlavskými listy, které jsme tehdy začali dávat dohromady s několika dalšími… Pod obnoveným historickým názvem Jihlavské listy se pomalu klubaly na svět nové noviny na troskách komunistické Jiskry.“

S novinařinou již zkušenosti měl. Vystudoval střední knihovnickou školu, obor žurnalistika, v šedesátých letech pracoval jako tiskový mluvčí MěNV v Českých Budějovicích a od roku 1968 byl redaktorem českobudějovických okresních novin Svoboda. V roce 1970 zde musel skončit. Vystřídal řadu dělnických profesí, až zakotvil v jihlavské Geoindustrii jako vrtný dělník.

K novinařině se vrátil až v Jihlavě, po Listopadu 89, po schůzkách v Občanském fóru. Do obnovených Jihlavských listů nastoupil v počátku roku 1990 společně s Ludmilou Klukanovou.

„Jožka se pak stal šéfredaktorem, a protože byl člověkem, který nade vše miloval svobodu a naprostou nezávislost, vedl noviny podle svého volnomyšlenkářství,“ říká o něm Klukanová.

„Dokázal se ale svých kolegů zastat, když byli neprávem napadáni. Anonymy házel do koše a jednou mne doslova zachránil před agresí jednoho individua,“ vybavuje si. 

Josef Jelínek měl na psaní talent. Rád vášnivě diskutoval a svými články mnohdy provokoval. Za svou pravdu se byl ochoten na stránkách novin bít. Udivoval přehledem, i kupříkladu znalostí arabštiny.

S funkcí šéfredaktora se pojila povinnost organizovat práci kolektivu. „To mělo své úskalí,“ vzpomíná další z redaktorek, Jiřina Staňková, „protože Pepu bavilo hlavně psát. Nebyly to pro něho lehké časy, ale pral se ze všech sil. Hledal, nalézal, ale také ztrácel iluze i ideály.“

Velmi těžce nesl „poklidné“ rozdělení Československa, na kterém se dohodli Václav Klaus s Vladimírem Mečiarem. Zavánělo to pro něj až příliš „rozhodnutím shůry“, které jsme znali z dob vlády jedné strany.

Ztráta iluzí postupně vedla k odchodu z Jihlavských listů a k přestěhování do jižních Čech.

„Hodil se do rozbouřené doby začátku devadesátých let, a protože byl rozený psavec, pomohl Jihlavským listům v jejich obnoveném rozjezdu,“ hodnotí jeho význam bývalá redaktorka Klukanová.

Diskuze k článku