Jiří Varhaník
kulturní redaktor
tel.:+420 567 578 033
mobil:+420 732 506 071
varhanik@jihlavske-listy.cz

Asi jenom jmény postav, na kterých by si Čech někdy zlámal jazyk, prozrazuje nová komedie na Malé scéně HDJ svůj skandinávský původ. Hraje se totiž o tématu, které je aktuální po celém světě a ve všech dobách. Hraje se o neúprosném běhu času, o životní rekapitulaci, o smyslu života, a v první řadě o vzájemném vztahu dětí a jejich rodičů.

Hovoříme ovšem o žánru komedie (navíc lehce černohumorné), a tak je tohle všechno ve hře Popel a pálenka současného finského dramatika Bengta Ahlforsta (* 1937) nahlédnuto poněkud odlehčeně. Což ovšem neznamená, že by se hlavní téma nějak vytrácelo nebo že by nemělo potřebnou sílu. Nejde tu o nic menšího, než o snahu dětí prohlásit pomocí intriky svoji právě ovdovělou maminku na prahu osmdesátky za nesvéprávnou a dostat se tak k jejímu bytu, jehož prodej by vyřešil lecjaký finanční problém.  

Už to tak chodí, že někdy témata a sdělení divadelních her dostávají nečekané konotace vzhledem k okamžiku, kdy je vnímáme. V den premiéry jihlavské inscenace vrcholily v české zemi prezidentské volby, v nichž očividně došlo i k názorovému střetu mladé a starší generace. Téma generačního vztahu tak nabralo i docela nečekané, velmi silné a aktuální motivy. A nutno říci, že vkusná komedie s paní Kaplerovou a jejími kolegy byla večer po vyhlášení výsledků voleb pro mnohé v hledišti i určitou náplastí na rozbolavělou duši.

Postavu Věry Malmgrenové, stále sebevědomé, ale zároveň pevný bod hledající čerstvé vdovy po plukovníkovi, vykreslila Eva Kaplerová  s hereckou jistotou. Obklopena mladými kolegy má stále potřebnou vitalitu, vtip, sebeironii i sobě vlastní šarm.

Vedle ní je nutno (mimo jiné) znovu vyzvednout přirozené herectví Milana Šindeláře - zde v roli nápadníka z mladších let Viggo Barkmana, který přijíždí navštívit právě ovdovělou dávnou lásku, aby jí vyjevil po léta skrývané city a nabídl další společná léta.

Ne nadarmo sklidil Milan Šindelář při děkovačce tiše nenápadný, ale očividný dík od režiséra inscenace Karla Bryndy, v reálu životního partnera paní Evy Kaplerové. Zdálo se, že si oba divadelně zkušení pánové jen tak krátce kývli a věděli, že tahle hra má několik charakterově jasně daných figurek, ale v zásadě stojí a padá především s výkony v postavách Věry a Vigga. Vykreslit jejich charaktery a vnitřní pochyby i touhy, to už věru jednoduché není. A
Milan Šindelář dostal během pár minut na scéně do své postavy sílu, nejistotu, patos, lásku, humor, pochopení a nevím co všechno ještě.  

S Popelem a pálenkou slaví Horácké divadlo jubileum Evy Kaplerové velmi důstojně. S příjemnou inscenací a poselstvím, že honit se za starými křivdami nemá cenu a důležité je žít v každém věku, může bez obav na Malou scénu pozvat publikum všech generací.

Diskuze k článku