Právě začal 112. rok loutkářské tradice v Humpolci, a nadšenci už chystají pátý ročník „Humpolecké marionety“.

V roce 2014 zdejší loutkáři obnovili tradici přehlídek loutkových divadel, s názvem „Humpolecká marioneta“. Festival navazuje na okresní akce ze 60. let 20. století. Nyní proběhne 5. ročník. Dřevěná marioneta, zavěšená na drátu, která je klasikou v historii českého loutkového divadla, je i symbolem humpoleckého festivalu marionetových loutkových divadel.

Jak pro JL uvádí principál Vladimír Hůla, této nesoutěžní přehlídky se obvykle účastní čtyři soubory, včetně domácího.

Na webu zdejšího loutkového divadla se dočteme i zajímavosti z historie. Tak např. první veřejné vystoupení v Humpolci se konalo v roce 1906, kdy učitel Kunc hrál v rodinném divadélku s figurkami místního řezbáře Tomandla.

___________________

Nejbližší představení

V sále humpolecké sokolovny se brzy rozehrají tyto pohádky: 20. 1. Zvonek královny víl, 27. 1. Branka zamčená na knoflík, 3. 2. Začarovaný Kašpárek, 10. 2. Perníková chaloupka.

___________________

Pimprlové divadlo se po čase stěhovalo do sálu hostince Na Kocourku, a pak do tělocvičny chlapecké školy. Zde loutkáři až do roku 1928 sehráli na 74 představení. Loutky v té době vyráběl řezbář Prügelhof, a některé se uchovaly dodnes.

Další a poslední stěhování nastalo roku 1931, a to do malého sálu sokolovny. Zde se loutkové divadlo hraje dodnes. Dříve pod TJ Sokol Humpolec, dnes pod Městským kulturním a informačním střediskem v Humpolci.

Vůbec první pohádku, „O zakleté labuti“, loutkáři uvedli v sokolovně 20. prosince roku 1931, a v repertoáru souboru je dodnes.

Současné Loutkové divadlo Humpolec má přes 40 členů, kteří propůjčují svým dřevěným hrdinům hlas, uvádějí je v pohyb, či se starají o technické zázemí. Všechny dekorace k inscenacím i některé loutky si soubor vyrábí ve vlastní dílně.

V humpoleckém divadle se hraje s loutkami typu volná marioneta, kdy je loutka zavěšena jen na nitích o délce 2,3 m, a loutkoherec ji ovládá pomocí vahadla.

Pohádky jsou většinou směrované pro děti od tří let, rodičům vyhovuje sobotní odpoledne, vždy od 14 hodin.

Dle principála Hůly je snahou loutkářů přivítat co nejvíce smějících se dětí, a pro ně připravovat nové kouzelné pohádky.

Na své stálé scéně soubor sehraje kolem 16 pohádek ročně, vyjíždí i na zájezdy po regionu.

_________________________________________

Principálem Loutkového divadla Humpolec je Vladimír Hůla, který v souboru působí od svých 12 let. Odpovídá na otázky JL:

Co říkáte tomu, že české loutkářství je od roku 2016 zapsáno na seznamu Mistrovských děl ústního a nehmotného dědictví lidstva UNESCO?

Jsem rád, že k tomuto zápisu došlo. Je to uznání a ocenění práce jak současných, tak i předchozích generací loutkářů.

Jaký je zájem dětí o loutkové divadlo v době moderních médií?

Diváci mají o naše představení zájem, o čemž svědčí i průměrná návštěvnost 115 diváků na jedno představení v uplynulé podzimní sezóně.
Atmosféru divadelního představení nemůže nahradit sledování televize, nebo hraní her na počítači.

Nezahyne tato krásná tradice dřevěných herců?

V hledišti potkáváme dospěláky, kteří sami prožívali jako děti v našem divadle dobrodružství se svými dřevěnými hrdiny. A nyní přivádějí zase své děti nebo vnoučata na „Kašpárka„… Proto věřím, že oblíbenost loutkových představení se nevytratí ze škály kulturních nabídek.

Je rozdíl v loutkářství dříve, a dnes? Jinými slovy-  lze ještě na dnešní děti uplatnit styl hraní z počátků loutkářství?

Současný divák pod vlivem moderních médií vyžaduje představení akčnější, a neudrží ani tak dlouho pozornost, jako dříve. Hry se snažíme upravovat a využívat všech divadelních prostředků, které nám naše scéna dovoluje, aby se představení divákům líbilo.

Co pro vás osobně znamená loutkové divadlo, a kterou loutku máte nejraději?

Hodně. Když mi bylo 12 let, do divadla mě přivedli rodiče, kteří rovněž byli členy souboru. Zažil jsem zde mnoho příjemných chvil a poznal spoustu prima lidí.

A nejoblíbenější loutka? To po mně nechtějte, ostatní by se urazily!

Čím jste kdysi sám u loutkoherců začínal?

Asi tak, jako všichni: otevírání dveří, přenášení kotlíku, posouvání dekorací, vlny na moři… Později jsem vodil, osvětloval, a v současnosti zvukařím.   -lko-

Diskuze k článku