NAD HLAVOU MVDr. Františka Práta visí tabule s jeho životním motem.Foto: Pavel Bajer
„Život je vína perlivá číš, někdy zavile rmutná, a teprve, když ji dopíjíš, poznáš, jak sladce chutná.“ Životní moto bývalého veterináře, manažera a politika Františka Práta.
Ve svém životě prožil mnoho smutných i tragických událostí, vzpomíná však i na jeho příjemné stránky, které měl možnost také okusit.
S MVDr. Františkem Prátem se setkávám v jeho jihlavském domě. U dveří mě vítá starší muž robustní postavy s řídkými prošedivělými vlasy. Již od samého začátku mě udivuje svým pronikavým intelektem a takřka encyklopedickými znalostmi.
U sklenky lahodného bílého vína se pouští do svého vyprávění. Hovoří klidně, jasně a rozvážně.
František Prát toho dosáhl za celý život mnoho. Byl veterinářem, zahraničním expertem v Alžírsku, manažerem Kosteleckých uzenin, a také spoluzakladatelem Strany zelených na Jihlavsku.
Doktor Prát se narodil v roce 1934, v jedné vesničce na moravském Slovácku, v zemědělské rodině. Právě zde získal svoji lásku ke zvířatům i k venkovu.
V 50. letech na vlastní kůži poznal stalinistický režim v Československu.
„Můj otec nechtěl vstoupit do JZD, tak ho zavřeli do tábora nucených prací. Bratr, poněvadž měl nemístné poznámky k našim představitelům, jmenovitě ke Klementu Gottwaldovi, dostal osm let v Jáchymově,“ vzpomíná na pohnuté osudy své rodiny František Prát.
Kvůli osudu svých příbuzných měl problém se po maturitě dostat na vysokou školu. Chvíli proto pracoval jako řadový zaměstnanec JZD. Zde obdržel velmi dobrý posudek, který mu umožnil, že jej na vysokou školu přece jenom přijali. Chtěl se stát veterinárním lékařem, což se mu v roce 1959, po absolutoriu na vysoké škole, podařilo.
Veterinární práce Františka Práta zavála z rodné jižní Moravy na Vysočinu. Po vojně nejprve působil v Kamenici nad Lipou. Odsud byl zanedlouho poté přeložen do Jihlavy, kde působil jako veterinární lékař.
Expertem v Alžírsku
Jedním ze zlomových okamžiků života Františka Práta byla práce v Alžírsku. Přestože v této zemi zažil strašlivou rodinnou tragédii, zamiloval si ji.
„Vzhledem k tomu, že jsem měl rád jazyky, tak jsem byl vybrán v průběhu roku jako kádr pro pomoc rozvojovým zemím. Dobře jsem komunikoval ve francouzštině, takže jsem byl vybrán jako expert do Alžíru,“ vrací se na samý počátek své zahraniční zkušenosti doktor Prát.
Do Alžírska odjel v roce 1971. V zemi tehdy vládla Fronta národního osvobození, která se orientovala na země východního, tzv. sovětského bloku. Jeho součástí bylo také tehdejší Československo.
Zásadní zlom v životě Františka Práta přišel v sobotu 10. června 1972. Tehdy jel k případu, a vzal s sebou svoji rodinu. Jenže při cestě do jejich auta naboural opilý arabský řidič.
„Při té autohavárii zemřela moje šestiletá dceruška a já s manželkou jsme byli tak těžce zraněni, že jsme se nemohli pohybovat. Já jsem byl asi deset minut v kómatu,“ popisuje tragickou událost se zjevným pohnutím.
František Prát měl po nehodě zlomenou pánev, páteř a všechny bederní výběžky. Leteckým speciálem byli Prátovi odvezeni zpět do Československa, kde prodělali mnohaměsíční bolestivou anabázi po nemocnicích.
O devět let později se alžírským úřadům podařilo viníka nehody zadržet. František Prát byl pozván na proces. Aby však mohl svoji cestu uskutečnit, musel do Alžírska podepsat roční pracovní kontrakt. Díky tomu se v roce 1982 do Alžírska mohl vrátit.
Na starost tehdy dostal chudý hornatý kraj Velké Kabylie. Zde se po celou dobu potýkal s přízrakem strašlivé nemoci - vztekliny. Ta byla v těchto místech značně rozšířená.
Místo jednoho roku zůstal František Prát v Alžírsku nakonec šest let. Jezdil za případy denně 50 až 70 kilometrů do hor, někdy i v noci.
„Vzhledem k tomu, že pocházím ze zemědělské rodiny, tak jsem s těmi lidmi cítil, a opravdu jsem se tam ujal, takže mě nechtěli pustit,“ popisuje Prát. Že je jeho práce v této oblasti prospěšná, se mu podařilo přesvědčit také kontrolu z československého konzulátu, která nemohla pochopit, proč jsou jeho služby mezi obyvateli chudého hornatého kraje tak žádané.
Nakonec s ním jeli k několika případům, a doktor Prát pracovníky konzulátu přesvědčil. Konstatovali, že dělá v Alžírsku více práce, než celý československý konzulát.
V Alžírsku se z něho stal také přesvědčený stoupenec Zelených. Viděl, že v Africe dochází k enormnímu pustošení půdy a ničení přírody. Již tam se snažil naučit místní, jak se bránit rozšiřování pouště Sahara. Jenže spolupráce s nimi byla těžká.
„Řekl jsem si, že až přijedu domů, tak musím začít něco dělat pro Zelené, zachránit přírodu, nebo dopadneme jako v Africe,“ vysvětluje František Prát.
Spoluzakladatel Zelených
Přišel rok 1989 a s ním revoluční změny. František Prát se dostal do vrcholného managementu Kosteleckých uzenin. Měl z doby svého působení v Alžírsku kontakty na francouzské firmy. Vedení Kosteleckých uzenin se tehdy podařilo vybudovat prosperující firmu, s jedněmi z nejlepších porážek v Evropě.
Několik let předtím, než převzal Kostelecké uzeniny Agrofert Andreje Babiše, odešel František Prát do důchodu.
Je mu líto, v jakém stavu se „masna“ v současné době nachází. „Vybudovali jsme nejenom porážky, ale také stáje, i zpracování vepřového, hovězího, drůbežího masa… A oni vše postupně likvidují…,“ říká se zjevným smutkem v hlase.
Splnil také svůj slib z Alžírska, že bude pracovat pro Zelené. Krátce po Sametové revoluci byl František Prát spoluzakladatelem Strany zelených na Jihlavsku. V jejím čele stál deset let. Čtyři roky stranu zastupoval také v Radě města Jihlavy. V současné době, kdy je mu 84 let, stále Zeleným vypomáhá.
„Zažili jsme vzestupy a pády. Vše hodně záleží na člověku, který stranu vede. My v současné době nemáme v čele silnou osobnost,“ hodnotí zpětně své působení u Zelených MVDr. František Prát.
Diskuze k článku