Antonín Zvěřina
region
tel.:+420 567 578 034
mobil:+420 736 193 623
zverina@jihlavske-listy.cz

Devětadvacetiletý Josef Dohnal z Kněžic si splnil svůj klukovský sen. Po vyučení automechanikem v Třebíči si za několik let koupil od závodníka Hondu CRX. Jako provozovatel autoservisu si ji opravil, a zúčastnil se prestižních závodů historických vozidel. Jeden z nich i vyhrál! Má se svým týmem podporu obce, a fandí mu i manželka s dcerou.

„Každý kluk, kterého bavila auta či motorky, si určitě říkal, že by si jednou rád zazávodil,“ začíná vyprávění. Nenarodil se ale v rodině, kde peněz bylo nazbyt. Otec pracoval jako zemědělec, takže se v rodině vše točilo kolem zemědělství.

„Táta mi řekl: Když chceš závodit, běž a vydělej si na to,“ vzpomíná. Začal jezdit, jako tehdy každý kluk, na pionýrovi. Bylo mu dvanáct let, a samozřejmě jezdil „bez papírů“. V učení navštěvoval bratrance Jiřího Šarouna z Opatova, který jezdil autokros.

„To už bylo o velkých autech, a mě to začalo stále víc nahlodávat, abych to taky zkusil. Jenže všechno to bylo o penězích,“ poukazuje Dohnal.

Nějaké ty pády

Když překročil věk dvacet let, začal jezdit motokros. „Tady platilo: buď věnec, nebo kotrmelec, a u mě platil víc ten kotrmelec,“ usmívá se.

Motokros jezdil ve Vílanci, na trati u Telče, ve Smrku. Nešlo o žádnou oficiální soutěž. Spíš to bylo tom, že se parta nadšenců domluvila a zúčastnila se nějakého závodu.

Ale auto ho stále lákalo. „S manželkou jsme se v roce 2015 jeli podívat na závody do vrchu v Náměšti nad Oslavou. Jezdil jsem tam už jako kluk. Protože jsem si už našetřil nějaké peníze, tak jsem si stále víc a víc přál mít svoje auto,“ naznačuje.

Narazil tam na závodníka z Vrbna pod Pradědem, který závodil s kamarádem Stanislavem Perďochem, a dal se s nimi do řeči.

„Pan Perďoch přiznal, že už má pokročilý věk a rád by se věnoval rybaření, a naznačil, že by to svoje auto prodal. Byla to Honda CRX z přelomu let 84/85, můj sen,“ přiznává Dohnal.

Udička byla nahozená, a nakonec v říjnu automobilový nadšenec auto koupil za 40 tisíc korun, což pro něj byla cena naprosto luxusní.

„Karoserie byla v dost dezolátním stavu, ale pro mě, jako automechanika, nebyl problém dát auto, takříkajíc, do pořádku,“ vzpomíná Dohnal.

Nad úpravami automobilu strávil celou zimu, a koncem dubna roku 2016 jel s kamarády vůz vyzkoušet na letiště u Komárovic u Jihlavy.

„Oddechli jsme si, ta práce přes celé zimní období nebyla marná. Zjistili jsme, že auto má dobrý potenciál, a že by mohlo i vyhrávat závody,“ naznačuje Dohnal.

První závod

Ihned se přihlásil do klubu ACC Brno, který pořádá republiková mistrovství historických vozidel pro auta starší pětadvaceti let.

První závod absolvoval ve Vyškově, takzvaný histoslalom. Společně s kamarády si Josef Dohnal říkal, že už jen to, že se tam svezou, je pro ně výhra.

„Nakonec jsme ve své třídě vyhráli. Dostali jsme pohár, plaketu a pamětní list, finanční odměna tu ale není. Měl jsem nejrychlejší čas. To jsem opravdu nečekal,“ těší ještě dnes závodníka úspěch.

Postupně si zazávodil na Masarykově okruhu, ve Vysokém Mýtě a na akci Agrotec Rallye show, kde se jezdí mezi pavilony brněnského výstaviště.

„Když jsem zmínil kamarády, rád bych je představil. Mám dva pomocníky. Jedním je Karel Tománek od nás z Kněžic, který je šikovný autoelektrikář a mechanik, a z vedlejší vesnice, ze Stonařova, mi pomáhá Josef Tůma. Zajišťuje nám jídlo a pití,“ poznamenává Dohnal.

Doplňuje, že ve Vysokém Mýtě skončil druhý, a na Masarykově okruhu příliš šancí neměl, jezdila tam daleko kvalitnější auta.  „Je to ale o tom, že se člověk vůbec sveze na tak vyhlášeném okruhu,“ přiznává Dohnal.

Na Agrotecu skončil pátý. „Paradoxem bylo, že jsem měl pneumatiky na suchý povrch, a zrovna tam pršelo. Lítal jsem s autem ze strany na stranu, ale pro diváky to byla zajímavé jízda, a moc mi fandili,“ říká Dohnal.

Dost fanoušků pak za nimi přišlo, a poprvé závodník věnoval i nějaký ten podpis, a společně s kolegy rozdali plakáty a nálepky.

Počet vozů na startu jednotlivých závodů se liší podle výše startovného. Pokud se cena pohybuje od pěti až po deset tisíc korun, tak to hodně lidí odradí.

„Jedná se o závodníky, kteří přes týden chodí do práce, a nechce se jim za víkend investovat tolik tisíc korun jen za startovné,“ upozorňuje Dohnal.

Těší ho podpora

Má velkou radost, že ho podporuje obec Kněžice, a dostal i peníze z krajského grantu na podporu sportu. Letos o kněžické pouti, v neděli 23. července, auto vystavil v areálu kněžického zámku, aby si ho mohla prohlédnout veřejnost.

Závodník má také velkou podporu v manželce. „Ona věděla, že tohle byl od malička můj sen, a moc mi fandí. Ví, co to stojí peněz a času, a přesto mi nic nevyčítá. A to máme jednoroční dceru,“ podotýká. Před prvním závodem mu dala amulet pro štěstí, který má při závodě vždy u sebe.

Josef Dohnal připouští, že plány do budoucna by byly velké, ale že vše je otázka peněz. Proto raději zůstává při zemi.

„Jsme samozřejmě vděční za každý sponzorský dar. Velice nám pomohl majitel reklamní firmy z Jihlavy, který nám auto zdarma polepil,“ dodává amatérský závodník a automobilový nadšenec Josef Dohnal.

Diskuze k článku