Pavel Bajer
komunální politika
tel.:+420 567 578 036
mobil:+420 736 194 030
bajer@jihlavske-listy.cz

V pondělí uplyne 49 let od okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy. Tento akt agrese, v rozporu s mezinárodním právem, v Československu udusil obrodný proces Pražského jara.

První intervenční jednotky se objevily na jihlavském náměstí Míru 21. srpna po 20 hodině večerní. Jednalo se o průzkumný tankový oddíl maďarské armády. Přitom byl jedním tankem sražen a smrtelně zraněn 19letý silniční dělník Václav Frydrychovský, který je uváděný jako jediná oběť intervence na Vysočině.

Okolo půlnoci se ve městě objevily sovětské jednotky. Jedním z pamětníků srpnového obsazení Jihlavy byl tehdy 17letý Jan Horáček. Jeho matku probudilo dunění těžké vojenské techniky.

„Mamka mě ráno probudila a říkala: To je nějaké divné, Honzíku poslouchej, to dávají nějakou hru z války, nebo co? Hned jsem pustil magneťák a chytil vysílání, že nás obsadila vojska Varšavské smlouvy,“ vzpomíná po 49 letech na začátek okupace Horáček.

Oblékl se a vyšel na náměstí. Zrovna přijížděla část sovětských jednotek. Občané s nimi diskutovali. Podle Horáčka intervenční vojáci nevěděli, kde jsou. Většina se domnívala, že jsou v Západním Německu. A to i včetně jejich důstojníků. 

Většina řadových vojáků byla, dle Horáčka, turkotatarské národnosti. Důstojníci byli většinou Slované.

Horáček se spolu se svými přáteli zapojil do otáčení ukazatelů směru, aby sovětským vojákům co nejvíce ztížili orientaci ve městě. To probíhalo po celém městě. 

„Bylo to rozdělené na party, a každá měla svůj úsek Jihlavy. V tomhle byli lidé dosti semknutí,“ popisuje Horáček.

Říká, že to účinkovalo, a vojenské kolony bezcílně bloudily městem.

Babička utratila peníze za chleba a mouku

Někteří vojáci se snažili obyvatele Jihlavy zastrašovat. Horáček například viděl, jak tank úmyslně na mostě demoluje patníky.

Jeho švagra se tanky při cestě autem pokusily slisovat. „Přidal za ním tank, a měl co dělat, aby mu ujel,“ doplňuje Horáček.

Vzpomíná však také, že mnozí vojáci se chovali slušně. „Někteří, když projížděli náměstím, nám házeli krabičky cigaret, a tak podobně,“ dokresluje.

O den či dva dny později jel Horáček do Brna za svými kamarády hippies.

Snažili se tehdy tankům zabránit, aby projely na náměstí Svobody. Říká, že je vojáci přitom pokropili několika dávkami ze samopalů, a kamaráda, který seděl vedle něho, zranili do kolene. Až do smrti kvůli tomu kulhal.    

Další svůj zážitek má Horáček spojený se svoji babičkou, u které měl schované peníze. Jenže s penězi se již nesetkal. Babička vše, co měla u sebe, utratila především za chleby a mouku. Obávala se, že bude válka. 

Diskuze k článku