Neumí mluvit, operovat, nepředepíše žádný lék, a přesto je dost možná nejoblíbenějším „doktorem“ v jihlavské nemocnici. Řeč je o tolleru Scotym, pejskovi, který už rok navštěvuje pacienty ležící na paliativě, neurologii či oddělení pro dlouhodobě nemocné v rámci canisterapie.

„Po každé takové návštěvě cítím, jak jeho přítomnost pacienty pozitivně nabije a ožijí,“ říká zdravotnice Petra Humlerová z Jihlavy, majitelka Scotyho.

Kouzlo canisterapie spočívá v kontaktu zdravotně indisponovaného člověka s pejskem. „Jde o doteky, hlazení, olizování, přitulení nebo polohování. Pes pacienty rozptýlí, udělá jim radost, a ještě jim jazykem namasíruje bolavá kolena či jiné klouby,“ přibližuje Petra Humlerová.

O této metodě doplňkové léčby nemá veřejnost mnoho informací, protože se dlouhou dobu neuznávala. „Když se zeptáte nějakého lékaře, odpoví, že je to blbost. Já ale na pacientech vidím, že naše návštěvy mají smysl,“ nesouhlasí majitelka a dává příklad. „Lidem po mozkových mrtvicích canisterapie pomáhá při rehabilitaci. Třeba zabořením prstů do srsti trénují hmat, a krmením z ruky motoriku. Nebo se jich ptám, když k nim chodíme opakovaně, jestli si pamatují, že u nich byl pejsek a na jeho jméno. To je pro změnu trénink komunikace a paměti.“    

Canisterapii se chtěla Petra Humlerová věnovat už dříve, ovšem s prvním psem to nebylo kvůli jeho epilepsii možné. Hledala jiného a našla Scotyho. „Je mazlivý a přítulný, prostě ideální parťák,“ chválí svého čtyřnohého miláčka.

Scoty pochopitelně nemohl „přiťapkat“ do jihlavské nemocnice ze dne na den. Má atest od společnosti Pomocné tlapky. Podstoupil canisterapeutickou zkoušku čítající dvanáct bodů (například flexibilitu a poslušnost).

„Scoty je kliďas, což je velmi důležité. Pejsek na canisterapii totiž nesmí být lekavý. Nesmí ho rozhodit, když u pacienta v pokoji něco spadne na zem nebo zachrastí. Pokud tedy babičky nezašustí pytlíkem. To je pro něj velké lákadlo. Ví, že možná něco dostane,“ dodává Petra Humlerová s úsměvem.

Na všechno ale Scoty nemohl být dopředu připraven a vycvičen. Myšlena je tím probíhající rekonstrukce interního pavilonu nemocnice. „Za pochodu se tak učí, že mu nad postelí či pod ní vrčí vrtačky. A spolehlivě natahuje uši, když kolem projede houkající sanitka,“ líčí Petra Humlerová.

Podle jejích slov pacienti přítomnost čtyřnohého léčitele vítají. „Třeba jednomu pánovi masíroval bolavá záda v kříži, a když jsme za ním šli podruhé, říkal, že cítí úlevu.“

Scoty ordinuje dvakrát do týdne, pokaždé přibližně hodinu dopoledne a odpoledne. Více toho podle tvrzení své majitelky nezvládne. Musí totiž také odpočívat.

„U jednoho pacienta vydržíme zhruba čtvrt hodiny až dvacet minut. Buď děláme polohování na boku, nebo pod nohami, aby mu rozehřál kolena. Začínáme u těžších případů a končíme těmi lehčími,“ popisuje Petra Humlerová.

Dostává na oplátku čtyřnohý masér rovněž nějakou speciální kůru, aby si odpočinul? „Jak je takový trochu těžkotonážní, potřebuje dát dohromady kostičky a svaly, aby se trošku srovnal, takže mu na zimu plánuji masáž Dornovou metodou. Jinak mu na relaxaci stačí balonek či létající talíř, aby se s nimi proběhl,“ uzavírá Petra Humlerová.

Diskuze k článku