Pavel Bajer
komunální politika
tel.:+420 567 578 036
mobil:+420 736 194 030
bajer@jihlavske-listy.cz

U jedné z reklamních vitrín u obchodního domu Prior stojí menší muž. Vypadá velmi prostě. Má prošedivělé vlasy a vizáží prozrazuje vitálního šedesátníka.

Ve vitríně na zdi Prioru podepisuje jakési prohlášení. Jedenašedesátiletý jihlavský důchodce Zdeněk Kučírek se chystá na svoje další volby. Sbírání podpisů a propagaci si dělá sám. Jihlavané jej znají jako neodmyslitelnou „figurku“ téměř každých voleb.
Ačkoliv tento muž ve svém životě pracoval jako číšník, zelinář nebo na veřejných toaletách, politiky se nebojí a sebejistota mu nechybí.

Kandidoval již na prezidenta, poslance Evropského parlamentu, nebo na senátora. Většinou sám za sebe, bez podpory některé z politických stran.

Usedáme na lavičku a Zdeněk Kučírek začíná vyprávění o svém životě. Jeho projev je plynulý.  Neřídí se nastudovanými poučkami, ale podle jakési selské moudrosti. Nedokáže-li na něco odpovědět, kontruje hned otázkou. Do vrcholné politiky se pokoušel vstoupit již záhy po pádu komunismu. Zatím neúspěšně. 

„Revoluce se zvrtla. Nelíbilo se mi, že se do funkcí dostali lidé, kteří převlékli kabáty a mluvili, jak se jim to hodilo. Kritizoval jsem to, ale zůstal jsem osamocený, lidé se báli,“ popisuje svoje pohnutky Kučírek.

Podle něho by běžní lidé neměli, pokud jsou nespokojení, nadávat na politiku pouze u piva, ale pokusit se jí také aktivně účastnit, jako on. 

Ačkoliv byl Kučírek krátce členem Unie svobody a spoluzakládal v porevoluční době Stranu práce, nakonec se k žádné politické straně nepřiklonil. Zůstal z něho osamocený solitér. Se svými nápady ale zůstává osamocen dál, doslova jako „kůl v plotě“.

Tvrdí o sobě, že není pravicově, ani levicově zaměřený. Prý je čistě středový. O současných politicích říká, že jsou vyhraněný klub, který mezi sebe nikoho nepustí a strany a sponzoři udělají vše za ně.

„Já jsem musel shánět podpisy a peníze sám. Je to strašná oběť, musíte chodit mluvit s lidmi, snášet výsměch a ponižování. Na druhou stranu se najdou i tací, kteří vám fandí,“ popisuje Kučírek.

Říká, že na rozdíl od politiků musí vyžít s důchodem ve výši 7.000 korun, a aby se uživil, musí ještě pracovat. V současné době vypomáhá u bezpečnostní firmy. 
Podpisy sbírá na petiční archy. Tvrdí, že když například chtěl kandidovat na prezidenta, tak by se mu 90 % oslovených lidí podepsalo. Odradilo je však, že by museli uvést přitom do podpisového archu své rodné číslo.

Funkci prezidenta zvládne kdokoliv

Když se Zdeňka Kučírka zeptáte, jestli by skutečně zvládl funkci prezidenta, odpoví vám: „Když to zvládl předchozí a současný prezident, tak si myslím, že ano. Dneska je taková doba, že jsou na všechno poradci, tak tam může sedět v podstatě kdokoliv. Poradci dělají za prezidenta vše a on je pouze taková postavička, která reprezentuje.“

Za vážný handicap pro funkci prezidenta nebo europoslance nepovažuje ani svoji neznalost angličtiny. Tvrdí, že se domluví německy. A kdyby se přece jenom dostal jednou třeba do Evropského parlamentu?

„Pokud by mne zvolili, musel bych se anglicky naučit, nebo se pokusit uspět s němčinou. Další z možností je také tlumočník,“ nepřipouští si žádný problém.
Současného prezidenta Miloše Zemana vnímá negativně. Podle Kučírka nás spojuje s totalitními zeměmi jako je Čína a Rusko.

Zdeněk Kučírek se také snaží po mnoho let o zákaz komunistické strany. Nechal kvůli tomu podepisovat petici. Na jihlavském náměstí postával na komunistických manifestacích na 1. máje s různými transparenty, které požadovaly zákaz nebo upozorňovaly na zločiny totalitní KSČ.

„Nelíbí se mi na nich Babice, proces s Miladou Horákovou. Jak dneska komunistická paní poslankyně dokáže říci v poslanecké sněmovně, že s Horákovou to byl regulérní proces? To se mi chce s odpuštěním zvracet – takoví lidé nás mají zastupovat?“ nebere si Kučírek servítky.

Na komunistickém 1. máji již ale nebyl několik let. A to od té doby, co měl být málem fyzicky napaden sympatizanty KSČM. Stál zde se svoji peticí za zákaz komunistické strany, kterou dával kolemjdoucím podepisovat. Po tomto údajném incidentu si řekl, že se už na náměstí během jejich manifestace neobjeví. Dokonce chtěl se svými aktivitami skončit.

„Když se mi to stalo, tak jsem se rozhodl, že už politiku dělat nebudu,“ potvrdil Kučírek. Předsevzetí mu však vydrželo jen krátce. „Pak jsem byl znovu nabuzen Holešovskou výzvou, tak jsem do toho šel znovu,“ říká Kučírek.

(Holešovská výzva vznikla na začátku roku 2012, s požadavkem na celospolečenské a politické změny. Ve skutečnosti se na tuto iniciativu nabalili také mnozí lidé s výrazně extrémistickými názory napravo i nalevo – pozn. red.)

Kučírek kritizuje nejen komunisty. Chování politiků se mu nelíbí jako celek.
Kritizuje především kumulaci funkcí. Na mušku si bere také současného i minulého hejtmana kraje. „Jak mohou stihnout tolik funkcí, viz pánové Vystrčil a Běhounek?“ klade si otázku.

Politiku, dle svých slov, Kučírek příliš nesleduje. Čte denní tisk, na sledování televizního zpravodajství ale nemá, dle svých slov, kvůli pracovní vytíženosti, příliš času. A teď mu ho ještě zabírají další volby.

Diskuze k článku