Jiří Varhaník
kulturní redaktor
tel.:+420 567 578 033
mobil:+420 732 506 071
varhanik@jihlavske-listy.cz

Jeden z nejvýznamnějších panovníků vrcholného středověku, král neobyčejně vzdělaný a inteligentní, hovořící plynně pěti jazyky, vladař, který zkonsolidoval český stát, vytvořil nejvýznamnější říšský ústavní zákon Zlatou bulu, založil univerzitu v Praze, vystavěl Nové Město pražské, kamenný most či Karlštejn a další hrady.

To vše je v očích současných Čechů Karel IV. - panovník, za jehož vlády došlo také k významné územní expanzi českého státu.

V polovině května si Česko připomene 700 let od narození tohoto nejvýznamnějšího lucemburského panovníka na českém trůnu, kterému v roce 2005 Češi v televizní anketě udělili titul Největší Čech.

S počtem 68.713 hlasů tehdy Karel IV. výrazně porazil další osobnosti v pořadí – T. G. Masaryka (55.040 hlasů), Václava Havla (52.233), J. A. Komenského (23.583) a Jana Žižku (13.815).

Oslavy začínají

K oslavě sedmistého výročí narození Karla IV. se už po celém území Kraje Vysočina rozbíhají první akce. Ty vyvrcholí během května a budou pokračovat i v dalším průběhu sezony sérií výstav, přednášek, literárních čtení, galerijních nocí, výtvarných i zábavných soutěží, divadelních představení a dalších momentů.

„Také celý odborný svět v našem státě je v zajetí připomínání si významného výročí narození Karla IV.,“ konstatuje ředitelka jihlavského archivu Renáta Pisková.

Do oslav na Vysočině se zapojí muzea, galerie, divadla, knihovny, ale i jednotlivé obce, instituce, soubory a spolky. V Jihlavě už koncem dubna začala výstava o době Karla IV. V Muzeu Vysočiny akce představuje zejména originální listiny s pečetěmi z doby tohoto císaře, které jsou jinak uloženy v depozitu Státního okresního archivu v Jihlavě.  

 „O Karlu IV. by vlastně neměl mluvit nikdo, kdo nenapsal aspoň jednu tlustou knihu…,“ říkal si prý během příprav jihlavské výstavy archivář Vlastimil Svěrák.

Stručně totiž podle něho tuhle dobu zpracovat vlastně nelze: „Je totiž velmi dobře známá, je zachycena v mnoha archiváliích i kronikách, je o ní spousta literatury.“ Na Jihlavsku se ovšem z této doby vyskytují listiny právě jen v samotné Jihlavě, zatímco města jako Telč, Polná apod. mají podle Svěráka listiny až mladší.

Naproti tomu v Jihlavě se od nástupu Jana Lucemburského (1310) do smrti Karla IV. (1378) dochovalo 34 listin. Z toho přesně polovina byla vydána členy lucemburského rodu: jihlavský archiv tedy má pět listin od Jana Lucemburského, dvě listiny Karla coby Markraběte Moravského, tři listiny Karla coby krále římského a krále českého, dvě listiny Karla coby císaře římského a pět listin od Jana Jindřicha, markraběte Moravského.   

„Karel IV. údajně za svůj život vydal pro různé země, nad kterými tehdy vládl, kolem sedmi tisíc listin, což je takřka nepředstavitelné číslo,“ pozastavuje se Vl. Svěrák nad stopou, kterou tento evropský politik po sobě zanechal.

Tvář ze stokoruny

Dnešní občasná stylizace středověkého panovníka Karla IV. jen do podoby milého krále-budovatele by ale byla velice milná.

„Na výstavu se nevešlo třeba to, co se píše v jedné kronice. Že totiž kolem poloviny 14. století, kdy se rozmohlo loupežnictví, dokonce vlastnoručně oběsil rytíře Jana Pancíře ze Žumberka ve východních Čechách. Čili je vidět, že při nastavování spravedlnosti dokázal být velice důsledný,“ konstatuje Svěrák.  

Svoji roli na pozici Karla IV. v evropských dějinách hrál ale podle archiváře i fakt, že byl tak trochu dítětem štěstěny: „Někteří jeho silní protivníci totiž předčasně zemřeli, takže měl rozvázané ruce.“ 

Podle Vl. Svěráka nemusíme být znalci historie, a přesto každý z dnešních Čechů o Karlovi IV. alespoň něco ví. „Karel nás prostě provází neustále, už třeba jen proto, že jeho portrét je na stokoruně z roku 1993. Ovšem smůlu má ten, kdo platí kartou…,“ uzavírá své zamyšlení o Karlu IV. archivář Svěrák.

Oslavy 700. výročí narození Karla IV. budou v Jihlavě pokračovat mimo jiné 13. května Slavnostním večerem v kostele Povýšení sv. Kříže. K dobové hudbě tu budou herci Horáckého divadla číst z kronik a vlastního císařova životopisu.

Diskuze k článku