Ladislava Brabencová
editor, šéfredaktor webu
tel.:+420 567 578 038
mobil:+420 737 587 692
brabencova@jihlavske-listy.cz

Už podeváté bude vystavovat neformální sdružení výtvarníků Ji.na.k (Jihlava na kolenou). Výstava začíná vernisáží už tento pátek 2. 10. v klubu Zacheus. Nejen o ní je následující rozhovor s předsedou spolku Lukášem Černým.

I přesto, že za sebou máte několik let působení na jihlavské kulturní scéně, není od věci spolek Ji.na.k na úvod představit.

Zhruba v roce 2006 mě napadla myšlenka společné výstavy lidí, kteří nejsou oficiálními umělci, ale tvoří tzv. doma na koleně. Oslovil jsem své kamarády a známé, a vznikla první týdenní výstava v galerii Alternativa v Jihlavě s názvem „Jihlava na kolenou“.

Někteří z vystavujících se pak stali členy nově vzniklého sdružení Ji.na.k. Pokračovali jsme v činnosti pořádáním menších akcí v kavárnách, ale stěžejní je pro nás podzimní hromadná výstava.

Sdružení se dle zákona přerodilo ve spolek, který pořádá již devátý ročník výstav. Letos s názvem JINAKOL. Členů spolku je nyní 11 a jsou jimi jak umělci samotní, tak další podporovatelé. Ti pak dle svých především časových možností pomáhají při realizaci našich výstav.

Lze jednoduše říct váš cíl?

Především jsme chtěli sjednotit různé zájmy a produkce amatérských výtvarníků pod jednou střechou a umožnit jim výstavu, na kterou by sami možná nedosáhli.

Pro některé začínající umělce byla výstava u nás odrazovým můstkem k samostatné kariéře. Zároveň chceme přilákat k umění běžné lidi, kteří do galerií z různých důvodů nechodí. Dalším faktorem byla možnost žádat o podporu ze strany dotačních institucí.

Podtitulem spolku je: multižánrové sdružení profesionálních amatérů z Jihlavy a okolí. Kdo se tedy může stát vaším členem? Co musí „umět“?

 Členem může být kdokoliv, kdo splňuje podmínky dané stanovami. Uvítáme především lidi, kteří budou aktivně spolupracovat na organizaci výstav. Jsme otevření všem, kteří tvoří tzv. na koleně, lidem, kteří si rádi sami hledají kulturu, která je oslovuje, a mnohdy ji sami vytvářejí.

Teď k výstavě – od kdy – do kdy bude?

Výstava začíná vernisáží 2. 10. v 18 hod. živými obrazy před Klubem Zacheus v Komenského ul. 20 v Jihlavě. Zahraje jazzová kapela U Zdi a v jejím doprovodu zazní autorská čtení členů spolku i hostů.

Program pokračuje v Divadelním klubu Horáckého divadla od 21 hodin koncertem třebíčské kapely Tuzex, která vystoupí s repertoárem akustických skladeb ve stylu grunge.

Co   a  kdo na ní bude k vidění?

Výstavy se účastní více jak dvacet autorů, a právě tato různorodost je obecně vnímána velmi pozitivně. V atraktivních prostorách husitské fary lze ve dvou podlažích i v podzemí vidět malby, objekty či porcelánové sochy a přes fotografie i dřevořezbu či akvarel.

Zakončení výstavy 30. 10. v 18 hod. též v Klubu Zacheus, zpestří divadelní představení „Všechny moje zimy“ v titulní roli s Terezou Fialovou, členkou souboru Zmatkaři z Dobronína.

Proč by si letošní výstavu neměli lidé nechat ujít?

Chtěl bych návštěvníky pozvat na další projekt z dílny ZŠ Havlíčkova pod vedením Jany Krásenské s názvem „Radosti a strasti prvňáků“. Další obrázky pochází od dětí ze třídy učitele Michala Kosiny a Petry Dubové. Lidé mohou vidět umění, které může tvořit jejich vlastní soused a oni to o něm ani nevědí.

Zmínil jste, že se výstava koná v klubu Zacheus – nikde jinde jste zatím nevystavovali?

Během let jsme vystřídali různé výstavní prostory. Vstřícní byli v našich začátcích jak v OGV Jihlava, tak i v Muzeu Vysočiny nebo Kavárně Etage. Pak jsme ovšem díky vstřícnosti husitského faráře Františka Tichého a po uvolnění prostor v Klubu Zacheus zakotvili zde. Všeobecně je škoda, že historické domy v centru města jsou veřejnosti uzavřené a my alespoň takto můžeme doplnit místa, která sama o sobě stojí za vidění.

Bude páteční vernisáž přístupná volně lidem?

Nejsme žádná uzavřená sekta, přijít může opravdu každý a není třeba se bát slova umění.

Zahájení výstavy je obyčejně provázené uvolněnou atmosférou i přesto, že se jej účastní větší počet lidí. K tomu přispívá jak doprovodný program, tak domácí dobroty připravené členy spolku či spřízněnými pekařkami.

Co ostatní dny – jak je to s „otvírací dobou“?

Otevřeno máme denně od 15.30 do 18 hodin. V případě zájmu o jiný čas je možné volat na tel. č. 736 265 817. Pořadatelskou službu zajišťují členové spolku nebo i samotní tvůrci.

Je nějaký počin, který byste chtěl za dobu fungování spolku vyzdvihnout?

Dokázali jsme se za dobu své existence pevně zakotvit v kalendářích lidí, kteří se dnes již sami ptají, kdy bude další výstava.

Souhrnně lze říci, že si velmi vážím lidí, kteří obětují svůj volný čas i peníze ve prospěch něčeho tak nevýdělečného jako je v našich podmínkách umění. Často je to na úkor rodiny, ale doufám, že naše snažení má smysl.

A naopak – existuje problém, který nyní trápí členy spolku?

S tím souvisí předchozí otázka. Nápadů je spousta, jen k jejich realizaci je potřeba dostatek času a prostředků, ostatně jako na jiné lidské činnosti.

Příští rok nás čeká desátý ročník výstav a my se musíme zamyslet, jestli už nejsme na hranici možností při rozšiřování spolkových aktivit. Pak jde samozřejmě o financování, které pochází především z našich kapes.

V posledních dvou letech se nám podařilo získat podporu od spolku Kous a letos máme dokonce i sponzora, ale rozpočet je vždy napjatý.

Nejde se nezeptat - jak je na tom jihlavská kultura v porovnání s jinými městy?

Pokud se budeme porovnávat se stejně velkými městy, máme jistě co nabídnout. Řekl bych, že kdo chce, ten si svůj šálek kávy najde. Jen o něm někdy vědět... Jde tedy o přístup, jakým město lidi pobídne, aby se vůbec nějaké akce zúčastnili.
Pominu-li velké zavedené akce, tak zvláště malá scéna DKO nebo divadlo Diod odvedlo velký kus práce a doufám, že se na své cestě udrží.

Je něco, co kultura v krajském městě potřebuje a nemá, mohla by mít, chtěli byste se o něco zasadit?

Po vlastní zkušenosti z doby před několika lety, bych se zasadil o výrazné zjednodušení grantové podpory města. To se někdy tváří jako by bylo spíš obtěžováno, než aby se pokusilo vybřednout ze zaběhlých pořádků.

Myslím, že má smysl podpořit menší projekty, které nemusí příliš zatížit rozpočet, ale svým významem obsáhnou možná víc než rockový koncert.

Obecně se tvrdí, že lidé v dnešní době nemají o kulturu – výstavy, divadla, koncerty… zájem. Raději sedí doma, sledují televizi a vrcholem kulturního života běžného člověka je návštěva multikina, či nákupního centra. Souhlasíte? Nebo to s Čechy není tak zlé?

Možná, že jsme naopak pestřejší nabídkou přesyceni a těžko se orientujeme v záplavě tzv. spotřební kultury. Důsledkem je naopak uzavírání se různých kulturních směrů do své ulity, jen pro své fanoušky, jen pro své firmy…

Ve spojení s určitou leností, pak můžeme mít vámi uváděné pocity. Myslím si však, že i náš spolek dokazuje, že umění je živé a dokáže si cestu k lidem najít, i když to nejsou a z principu ani nemohou být davy.

Diskuze k článku