Pavel Bajer
komunální politika
tel.:+420 567 578 036
mobil:+420 736 194 030
bajer@jihlavske-listy.cz

 Když potkáte Martinu Salloumovou někde v jihlavských ulicích, ničím mimořádným vás neupoutá. Je ve středním věku, má výrazně zrzavé vlasy a plnoštíhlou postavu. Je velice komunikativní. Přesto při bližším setkání z ní vyzařuje jistý orientální nádech, spojený s vysokou inteligencí.

 Rozhodli se žít v Sýrii

 „Jsem Jihlavačka. S manželem, který zde studoval, jsem se seznámila v roce 1992,“ začíná své vyprávění Martina Salloumová. O rok později se vzali. Martina Salloumová tehdy pracovala jako zdravotní sestra v Psychiatrické léčebně a její syrský manžel Talal v Nemocnici Jihlava. Po sňatku se rozhodli, že se odstěhují do manželovy země, do Sýrie, kam odjeli v roce 1997.

 Nepočítali s cizinkou

 „Manžela tam táhly kořeny. Měl tam zázemí a velkou rodinu,“ pokračuje Salloumová. V té době se jim narodilo první dítě, syn. „Původně jsme si mysleli, že tam budeme dva, tři roky, a pak se uvidí. Nakonec z toho bylo patnáct let,“ vzpomíná Salloumová.

 Počátky pro ni byly těžké. Nebyla manželovou rodinou vítána, ačkoliv se jednalo o moderní a liberálně smýšlející lidi, v níž byli většinou lékaři. Měli však o jeho nevěstě jiné představy. Rozhodně prý nepočítali s cizinkou. Trvalo pak delší dobu, než si zvykli.

 Nevadilo jim, že jsem křesťanka

 „Arabové mají jiné myšlení v tom, že si více zakládají na rodině, než Evropané,“ srovnává. Salloumovi nejprve bydleli v rodině manžela, v moderní čtvrti syrského hlavního města Damašku. Po roce si nalezli vlastní bydlení, v konzervativní arabské čtvrti. Manžel pracoval v Damašku jako ředitel nemocnice. Ačkoliv se jednalo o konzervativní čtvrť, mladá Češka si mezi místními obyvateli nalezla zázemí i respekt.

 „Nebyla jsem zahalená, nebyla jsem Arabka, a od počátku věděli, že jsem křesťanka,“ oceňuje místní obyvatele. Většina Arabek však také nechodila zahalených, ani se tam nepočítalo, že žena zůstane v domácnosti. V Sýrii podle Salloumové může dokonce mít v rodině hlavní slovo i žena, která řídí chod domácnosti.

 Jiné myšlení

 Nejvíce problémů zpočátku způsobovalo Martině Salloumové odlišné myšlení Arabů. „U nich je trošku problémem upřímnost. Není to tam, jako u nás - co na srdci, to na jazyku. Tam mají rádi takové mazání medu kolem pusy. Neřeknou rovnou, že se jim něco nelíbí. Rádi lichotí, chválí,“ popisuje. Arabové mají také o Evropankách zkreslené představy.

 „Myslí si, že jsme všechny lehce oblečené. Takhle jim to například prezentuje televize, která ukazuje, co lidé chtějí vidět,“ hodnotí. Navíc Arabové příliš neřeší čas. Zpoždění dvě až tři hodiny není pro ně nic neobvyklého.

 Sýrie před válkou

 „Před občankou válkou tam byl pěkný život,“ vzpomíná na život v arabské zemi. Obyčejní lidé v zemi, kde nebylo draho, brali v přepočtu mzdu okolo osmi tisíc korun. „Bylo tam sice hodně chudých lidí, ale nikdo netrpěl hlady.“ Navíc v zemi bylo bezpečno, dokonce i v noci. „Myslím si, že do roku 2010 byla Sýrii jednou z nejbezpečnějších zemí na světě,“ vzpomíná Salloumová.

Více v tištěném vydání JL s datem 9. 1.

Diskuze k článku