Klára Novická

 Dáte si kávu, čaj? S mlékem, nebo bez? Cukr? Takovými slovy vítá v pátek hoch návštěvníky v Dětském domově se školou v Dělnické ulici v Jihlavě. Koná se tu Den otevřených dveří spojený s prezentací projektu Návraty.

 Dovnitř v jeho průběhu zavítají desítky lidí. Schází se hlavně v hale budovy. Čekání na vystoupení dětí, které má přijít na řadu v 10 hodin, si krátí konverzací na nejrůznější témata, někteří z nich se vydávají na prohlídku Domova.

 Na stolech je občerstvení, návštěvníky se to tu jen hemží. Zastavují se i u nástěnky, na níž jsou vystřižené novinové články z regionálních i celostátních novin.

 Za jedněmi z dveří je slyšet hudba, za nimi ještě probíhají přípravy. Ozývá se smích, občas odtud někdo vyběhne, a zase se ztratí za dveřmi.

 „Byl nezvladatelný, ve škole jsme řešili jeden problém za druhým,“ přibližuje paní Iveta důvody, které předcházely tomu, než se její syn dostal do jihlavského dětského domova se školou. Přestože prý zkusili i jinou školu, zlepšení nepřišlo. 
„Soudní kurátorka pak dala návrh, aby ho umístili do dětského domova, prvně byl v Brně, pak ho přeložili sem,“ dodává, „tady si ho chválí, hodně se prý zlepšil.“
Po vánoční besídce zamíří spolu se synem domů. „Stýská se mi po něm, moc se těším, že teď nějaký čas zase strávíme spolu. Vrátí se sem až 4. ledna,“ doplňuje paní Iveta.

 Dveře do jídelny, kde stojí v řadách vyskládané židle, se otvírají. Jsou posléze obsazeny do posledního místa, řada lidí stojí po dobu celého vánočního vystoupení podél zdi. Začíná vánoční besídka.

 „Pracuje tady jako vychovatelka a učitelka moje sestra, tak jsme se přijely podívat, jak to tady funguje,“ poznamenává Michaela z Havlíčkova Brodu. „Jsem tu poprvé, a jsem nadšená z toho, jaká je tu pozitivní atmosféra a jak se tu k sobě moc pěkně chovají.“

 Baví se všichni, jedna scénka v podání dětí z Domova střídá druhou. Smích prošpikovává dopoledne každých pár minut. Příchozí soutěží o hvězdičky. Kdo jich nasbírá nejvíc, vyhrává.

 „Zavřete oči, odcházím.“ Víte, z jakého prvorepublikového filmu, v němž zazářili Oldřich Nový a Adina Mandlová, jsou tato slova? Nebo „Zavaž mi střevíček!“ Žádost, kterou „vybafla“ princezna na zahradníka? A „Já jsem malej, ale šikovnej?“

 Někteří vědí, jiní občas ani netuší, to když třeba přijdou otázky na scénáristu nebo herecké obsazení. Sérii nacvičených scének z českých pohádek i filmů střídá pohádka „O Popelce“. Herci v ní rozesmějí každého, někomu od smíchu i vyhrknou slzy. Přichází závěrečný potlesk. A trvá dlouho.

 Po skončení besídky se drtivá většina obyvatel Dětského domova odebírá domů, na dovolenku. Čtyři děti zůstávají. I na ně ale čeká Štědrý večer s bramborovým salátem a řízkem, dárky. „Jsou to děti, které nemají rodinné zázemí,“ podotýká ředitel jihlavského Dětského domova se školou Radek Vovsík.

 Přibližuje i projekt Návraty, dotovaný krajem a Evropskou unií, který odstartoval v roce 2012. „Jeho součástí byly například terapeutické dílny, nebo zájmový taneční kroužek,“ vyjmenovává ředitel Vovsík s tím, že část toho, co se děti naučily, bylo k vidění i v průběhu pátečního dopoledne.

Diskuze k článku