Diváky na zářijovém Horáckém leteckém dni v Jihlavě udivovala replika historického větroně Hols der Teufel – v překladu: Vem to čert. Na letišti v Henčově jej předvedl pilot a zároveň i majitel, šestašedesátiletý Jiří Leník.

 Jak vás napadlo postavit si repliku historického větroně?

 Nenapadlo to přímo mě, ale kamaráda, Němce Gerharda Maleschku, který je zároveň i spoluvlastníkem stroje. V Německu začali již dříve s výrobou replik letounů z třicátých let, ale zjistili, že u nich není letoun přihlásitelný. Dali jsme tedy síly dohromady, postavili ho na letišti aeroklubu Raná u Loun, zalétali jsme ho, a je zaregistrovaný jako český ultralehký kluzák.

 K čemu vlastně letoun ve třicátých letech sloužil?

 Původním záměrem byl výcvik německých pilotů ve dvacátých letech. Byl to ovšem velmi povedený typ, který se ujal, a postupně se začal vyrábět v mnoha verzích. Vyráběl se dokonce před válkou i v Československu.

 Říkáte, že se jednalo o povedený model?

 Přesně tak. Po dostavbě repliky jsme při provozu zjistili, že jde o nadčasovou konstrukci a že se s ním dají létat i sportovní výkony, pro které původně nebyl určený. Důkazem toho je odletěné kompletní stříbrné C mým kamarádem pilotem, což nikdy předtím na tomto typu letadle nebylo dosaženo.

 Co znamená ‚stříbrné C’?

 Jedná se o výkonnostní odznak plachtaře. Po složení pilotních zkoušek získává pilot odznak C, a po ulétnutí prvních sportovních výkonů, to znamená po odletění více než kilometru stoupavého letu, odletění padesáti kilometrů v přímé linii bez cizí pomoci a pěti hodinách strávených v kuse ve vzduchu získá odznak stříbrné C. Existují i další odznaky vyšších hodnot.

Jak dlouho jste letoun stavěli?

 Začali jsme v roce 2002, a hotovo bylo přesně 2. května 2004. Takže dva roky, a padlo na to více než čtyři tisíce pracovních hodin.

 Měli jste problém se sháněním vhodného materiálu?

 Problémy nebyly. Zjednodušeně řečeno - stačilo nám velmi kvalitní borové dřevo a finská překližka. Hlavním problémem bylo sehnat dostatek kamarádů, kteří přiložili ruce k dílu. Nejvíce času jsem u stavby strávil já, a zhruba desítka spolupracovníků se na práci podílela různým dílem.

 Potřebovali jste k práci nějakého specialistu?

 Všechny letecké práce se dají považovat za odborné. Jsem vystudovaný průmyslovák stro­jař, a od sedmdesátých let jsem na letišti Raná generálkoval větroně Orlík. Spolupracoval jsem zejména s leteckým truhlářem, takže veškeré technologie s tím spojené dost dobře znám. Dostali jsme se i k opravám letounů ze třicátých let, což byla zlatá doba civilních letounů.

 Létáte jen na větroních, nebo i s motorovými letouny?

 Od roku 1969 létám na větroních, následovaly motorové větroně, ultralehká letadla a Hols der Teufel patří do kategorie ultralehkých kluzáků. Chová se jako větroň, ale je to do určité váhové kategorie – do 220 kg vzletové hmotnosti.

 Jak se chová ve vzduchu ultralehký kluzák?

 Není rozdíl mezi velkým větroněm a ultralehkým kluzákem. To že je menší neznamená, že je jednodušší na obsluhu. Pilot se ovšem musí každému typu větroně, nebo obecně letounu, přizpůsobit a cítit s ním.

 Liší se tedy alespoň v ovladatelnosti například od větroně Blaník?

 Hols der Teufel se ve vzduchu chová jako letadlo z dvacátých let minulého století. To znamená, že tehdy byl na všechno čas. Dnes jsou letadla konstruována tak, aby létala rychle, a všechno, jak se říká, odsýpalo.

 Let s tímto letounem si musí pilot vychutnat. Je velmi citlivé a nadčasově konstruované. Je vidět, že ho konstruovali v Německu tehdejší špičkoví meziváleční konstruktéři, kteří stavěli ty nejlepší letouny.

 Létáte často?

 To záleží na tom, jak se dá dohromady parta. Přesto, že je pilot v kabině sám, musí mít k ruce pomocníky. Jenom na smontování je potřeba souhra čtyř lidí. Dále jde o otázku přepravy. Rozebraný letoun vozíme na krytém přívěsu, a to všechno nejde bez kamarádů. Dohromady ho sestavujeme ve dvou zhruba hodinu, ale na několik minut jsou k tomu potřeba další dva šikovní pomocníci.

 Dostal jste se s letounem na obloze do nějaké krizové situace?

 Krizová situace na nebi je pořád (smích). Vzduch je živel, a každé počasí je jiné. Člověk je ale natolik vzdělaný a zkušený, aby se mohl se vším vyrovnat. Letadlo to zvládne. Když se k němu pilot chová s důvěrou jako k partnerovi, tak ho letadlo nezklame. Já mu důvěřuji plně, je certifikováno jako letadlo bez padáku, čili všechno musí být stoprocentní. Neexistuje žádné „já jsem chtěl“, nebo „mělo to být jinak.“

 Létáte s ním i v zahraničí?

 Procestovali jsme s ním osm států a všude se letoun setkal s úžasným ohlasem. Aby ne, je jediný svého druhu na světě! Žádné jiné podobné letadlo neexistuje.
Vlastně ano, v jednom muzeu v Německu je další replika z nové stavby, ale ta nemá letecké oprávnění. Bylo o něm publikováno i v mnoha zahraničních i domácích médiích. Zajímavostí je, že se jeho fotografie objevila i v leteckých kalendářích v Americe a Japonsku.

Diskuze k článku