Reklama
Dnes je pátek 19.04.2024     svátek má Rostislav

Saxana vždycky všechno zachrání

PETRA ČERNOCKÁ v hlavní roli. Na závěr vystoupení si se skupinou Bokomara a přizvanými dětmi z publika všichni zazpívali - co jiného než Saxanu. Foto: Petr Klukan
PETRA ČERNOCKÁ v hlavní roli. Na závěr vystoupení si se skupinou Bokomara a přizvanými dětmi z publika všichni zazpívali - co jiného než Saxanu. Foto: Petr Klukan

Asi nejznámější vaše píseň Saxana zazněla na začátku vašeho vystoupení a na konci ji zpívali úplně všichni. Zkoušela jste vystupovat někdy bez ní? 
Ani jsem to nezkoušela, jsem na to moc zbabělá. Vím totiž, že ať se děje co se děje, tak Saxana všechno zachrání (úsměv). 

 

Čím to? 
Protože ten film (Dívka na koštěti) si lidé všeobecně oblíbili a já jsem jim splynula s tou postavou. A ta písnička k tomu patří. Takže vidíte, že jsme ji hráli na začátku a na konec jsem si řekla, dáme si ji všichni. Ona udělá hodně práce. 

 

Jaká je to vlastně píseň? 
Je to dobrá písnička a jsem tomu ráda. Je taková harmonicky složitější, není to úplně běžný popěvek. Refrén si samozřejmě pamatuje každý, ale tu verzi, tu už jen tak někdo nezazpívá. Ta je záhadnější. Napsal ji Angelo Michajlov dost sofistikovaně, až jazzově. Aspoň to není nějaká odrhovačka, která by mě provázela celý život a už by mě netěšila. Tahle písnička ani dobrého muzikanta neurazí. 

 

V jednom z rozhovorů jste zmínila, že máte ráda muziku Vlasty Redla. Nesložil někdy něco pro vás? 
Naopak, jednou jsem ho vykradla - nemyslím melodicky - ale náladou. Ta písnička je první na mém posledním CD a jmenuje se Všechno se to otočí. Je to jak z dílny Redla. Myslím, že bych s ním (Redlem) mohla okamžitě vystoupit, ale nevím, jak by tím byl nadšený, on si určitě dobře vystačí sám (úsměv).  

 

Je někdo, s kým byste si ráda zazpívala? 
Hrozně nerada vystupuji s velkými orchestry, na velkých slávách. Nemám ráda takové to pompézní zpívání, proto mám ráda folkaře, Vlastu Redla, protože oni zpívají normálně. 
Ale dnes to je už takové muzikálové, ty velezpěvy…, mě to přijde všechno stejný, ty muzikálový návyky, co oni mají, trošičku pompézní. 
Nevím, s kterým chlapem bych si zazpívala, jsou to takoví muzikáloví borci a Redl by na to neměl čas. Ale je fakt, že jsem někdy s částí jeho kapely jezdila a poslední CD jsem ve studiu dělala s některými jeho muzikanty. Prostě za jeho zády jsem zlanařila pár muzikantů, aby mi nahráli na CD muziku. Udělala jsem dobře, má to hezký zvuk. A Vlastovi by to určitě nevadilo. 

 

Zazpívala jste zde i několik písní z éry v divadle Semafor. Tehdy tolik zpěváků a zpěvaček jako dnes nebylo.
Ten rozdíl je v tom, že dřív bylo sice zpěváků poměrně méně, ale za to byl každý jiný. Vy jste si nemohl splést Pilarovou s Černockou nebo Vondráčkovou. Tehdy byly hlasy samorostlejší, osobitější. 
Ale myslím, že éra muzikálů, kdy se naučili lidé „perfektně zpívat“, tak zpívají všichni stejně a já už ty hlasy nerozeznávám. Takže poznám Anetu Langerovou, ta má takový temnější hlas a trošku ty sykavky, to poznám, všechny ostatní holky zpívají bezvadně, já bych vůbec nezazpívala ty těžké písně, co ony dokáží zvládnout, až na to, že se tam ztratí charakter nebo barva hlasu. Nebo tam třeba nebyla, já nevím. 

 

Takže nepoznáte, kdo je kdo?
Dnes už ty zpěváky nerozeznávám. Vizuálně ano. Jsou to hezký holky, všechno na jevišti výborný…, jenom třeba nevědí, jaký žánr mají dělat. 
V naší éře každý vždycky aspoň trošičku věděl, co bude zhruba zpívat, ale dnes ty nádherné mladé holky můžou zpívat všechno, protože na to mají hlas. Jenom samy možná nevědí, co mají rády. Nemají charakteristický ani repertoár. Já jsem zpívala: zpočátku to bylo hodně folkový, pak trochu popový, ale vždycky jsem měla nějaký svůj vkus. Ale dnes už ty holky nemají svůj styl, některé ano, ale ty nové jsou otevřené všemu, hlavně aby byl úspěch, ale co budou zpívat? Někdy mám pocit, že si jako nevědí rady, když si mám trochu zakritizovat (úsměv). Mám už na to věk. 

 

Jste vnímaná nejen jako zpěvačka, ale díky roli Saxany i jako herečka. Nechtěla byste ještě nějakou roli? 
Chtěla. Asi před šesti lety jsem hrála ve filmu príma roli, byla to taková razantní starostka malé obce. Jmenovalo se to Andílek na nervy. A byla to větší role. Pro mě není problém hrát, myslím si, že trošku herečka jsem, ale problém už je zapamatovat si ty litanie. 

 

Byly to těžké texty? 
Víte co na té schůzi starostka musela říkat? O kanalizacích, o dotacích - to jsou slova, která skoro vůbec nevím, co znamenají. Čili já jsem se text role učila hrozně dlouho. Ostatní herci mají vycvičenou paměť a oni se to naučí i ze dne na den. Já se to učím, jako kdybych chodila do páté bé – slovo od slova (úsměv).
Z tohohle pohledu bych to už dělat nechtěla. Teď jsem odmítla dvě menší role v nějakých filmech. Kdyby ale zavolal Hřebejk nebo Svěrák, tak to budu dřít od Vánoc až do léta, než se začne točit, to bych se naučila, ale jinak ne. 

 

Přijela jste na Vysočinu. Jaké to pro vás je, vidět kůrovcem zdevastované lesy? 
Jsem zřejmě nějak nenormální, protože když jsem jela kolem některých kopečků, kde bylo vidět, že se už za chvíli ty stromy pokácejí, tak jsem si říkala, že zase bude vidět to hezký zvlnění krajiny. 
Mám chalupu v severních Čechách, kde jsou pískovcové nádherné útvary a tam už kůrovec vlítl taky. Nerada to říkám, ale bude to hezký, až všechny ty stromy odkryjí nádherné skály. 
Lidé jsou šikovní, vysadí nové a za pár let…, bohužel už to nebudou ty smrky. Ale nepůsobí to na mě tak depresivně. Musím se přiznat, že si dovedu představit, že tam stromy nebudou a bude tam něco jiného. Bude to taky hezký. 

Diskuze k článku

Nový komentář

Komentáře


Reklama
© 2007 Parola s.r.o. - užití obsahu včetně převzetí článku bez písemného souhlasu Paroly spol s r. o. je zakázáno. Výroba www stránek a eshopů
S-Rank (www.seznam.cz) www.i-asap.net