Březen je přechodový měsíc, jehož název pochází z rašení bříz a začátku březosti zvěře a zvířat. Je to měsíc přeměny zimy v jaro, čas tajícího sněhu a probuzení života, dny se prodlužují a noci zkracují. Podle pranostiky „Březen – za kamna vlezem“ bývá počasí proměnlivé. Může ještě vládnout zima s mrazem a sněhem, ale také se může přihlásit jaro s teplejšími a slunnějšími dny. Slunce postupně sílí a dodává tolik potřebnou energie pro nový život.
Stromy jsou připraveny k pučení a probouzející se příroda láká k návštěvě a prvním výletům. Rozkvétajícím bledulím, sněženkám, petrklíčům, šafránu, sasankám nebo čemeřici nevadí zbytky sněhu a poslední mrazíky. Prodlužující se den, stále intenzivnější ptačí zpěv a jarní květy společně prozrazují, že jaro doopravdy přichází. Rovněž začínají kvést modříny, vrba, jíva, trnka, jilm a olše lepkavá. Dají se sbírat první byliny – kopřiva, podběl, sedmikráska.
Dospělí staří jeleni a postupně i středně staří jeleni shazují své paroží. Srncům naopak již dorostly parůžky, které mají pokryty lýčím. Vyletují včely a hmyz a probouzejí se první motýli. Ze zimovišť se k nám vracejí první ptáci – špaček, holub hřivnáč, čáp bílý nebo vlaštovka. Do severských hnízdišť od nás odlétá káně rousná. Netopýři a jezevec se probouzejí ze zimního spánku. Začíná jarní tah sluk a tok bažantů. Probíhá kaňkování koček divokých a psíků mývalovitých. Ve stojatých vodách se shromažďují k páření obojživelníci – skokani, ropuchy a čolci. Objevují se první mláďata prasete divokého, jezevců, zajíců a muflonů. První malí zajíčci, tzv. „březňáčci“, jsou citliví na mráz a většina jich však zahyne po útocích drobných šelem a krkavcovitých ptáků a pod zemědělskou mechanizací při jarní přípravě půdy. Velká širokozáběrová a rychle se pohybující zemědělská mechanizace je ke zvěři velmi necitlivá a má někdy až katastrofální důsledky.
V březnu myslivci stále kontrolují zdravotní stav zvěře a provádí její sčítání ve druhém termínu vyhlášeném orgánem státní správy myslivosti. I když zvěř spotřebovala většinu svých tukových zásob a vyhledává každou příležitost k pastvě, myslivci pokračují v přikrmování. Přikrmují v menším množství stále stejnými krmivy, tedy kvalitním lučním senem, ovsem a dbají na dostatek soli. Myslivci se snaží předcházet u zvěře zdravotním komplikacím přechodu na čerstvé výhonky trav a řepky, které mají nevyhovující poměr živin a nedostatek vlákniny, což vyvolává u zvěře průjmy. V honitbách je důležité udržovat klid, neboť zvěři nejvíce škodí lidská bezohlednost včetně provozování adrenalinových sportů.
V březnu mohou myslivci pokračovat v lovu prasete divokého, lišky obecné, mladé zvěře jelena evropského, siky japonského, dančí a mufloní, bažanta obecného odchytem i v bažantnicích a kohouta bažanta královského. Koncem března lov veškeré zvěře, kromě prasete divokého a lišky obecné, končí.
Myslivci se připravují na vyčištění a dezinfekci krmelců a krmných zařízení po ukončení přikrmování. Pomáhají lesníkům, obcím nebo členům honebních společenstev, kteří jsou vlastníky lesa, při zalesňování a údržbě lesních porostů. Místní myslivecké spolky uzavřou myslivecký rok, předají hlášení místně příslušnému orgánu státní správy myslivosti a v rámci přípravy na další myslivecký rok založí novou evidenci mysliveckého hospodaření.
