Reklama
Dnes je sobota 17.04.2021     svátek má Rudolf

Lidé nejsou ochotni něco si odepřít

Ilustrační foto: Pixabay
Ilustrační foto: Pixabay


8.4.2021 Pro ženy/Komentáře (0), autor:
Veronika Dawidowicz

Přístup i prevence k vlastnímu zdraví se v době koronaviru ještě zhoršily, říká Irena Zimenová ze Státního zdravotnického úřadu. Upozorňuje na to v rámci Mezinárodního dne zdraví, který připadá na datum 7. dubna.

Vnímají lidé zdraví jako hodnotu?

Ano, myslím, že je zdraví obecně vnímáno jako důležité. Ne nadarmo, když si lidé přejí nebo připíjí, říkají si na zdraví. Samotný význam si však často uvědomují, až je to zdraví nějakým způsobem poškozeno. Pak přichází teprve poznání, že zdraví není něco samozřejmého, že je to něco, čeho bychom si měli vážit a náležitě se o zdraví starat.

 

Máte tedy pocit, že lidé se o zdraví starají až ve chvíli, když jsou nemocní, když je něco bolí?

Bohužel to není jenom pocit, je to fakt. Nechci říct, že všichni, ale hodně lidí považuje zdraví za něco, co prostě je nebo není. Vyjadřují se, že mají smůlu, že je bolí záda, mají cukrovku, že dostali infarkt.   A přímo se brání tomu přijmout zodpovědnost za to, že by na tom mohli mít podíl tím, jak se sami k sobě chovají.

 

Zkuste to, prosím, blíže vysvětlit.

Člověk, který pravidelně cvičí, bude mít bolesti zad s menší pravděpodobností, člověk, který se hýbe, snaží se jíst zdravě a není obézní, bude mít cukrovku třeba až v pozdějším věku, člověk, který dbá na jídelníček, aby tam nebylo příliš tučných jídel, hlídá si, aby neměl vysoký cholesterol, nekouří, nelenoší, bude mít infarkt opět s menší pravděpodobností.

Jsem opatrná, abych řekla, že ho mít nebude, vždy se najdou výjimky, ale čísla, statistiky mluví jasně.

 

Myslíte, že tyto informace lidé znají? Přece by se začali chovat jinak.

Tyto informace jsou poměrně lehce dostupné. Tady se vracím k tomu, že dokud člověka nic nebolí, nic ho ani nepřesvědčuje, aby něco změnil. A je to i o nátuře. Lidé nejsou ochotni ubrat ze svých požitků, odříct si něco, co mají rádi.

Ta fakta, co hrozí v budoucnosti, raději vytěsní, vymyslí spoustu výmluv, proč to nejde, než aby tu energii investovali do snahy něco změnit.

 

Změnilo se to nějak v době koronaviru?

Bohužel bych řekla, že se to ještě zhoršilo. Jak přístup, tak prevence a vlastně i léčba. Všechna pozornost se upíná na koronavirus, jak se nenakazit, jak si zajistit jídlo co nejjednodušším způsobem, což určitě nebývá nejzdravější…

Jak se vyhnout čekárnám lékařů ze strachu, abychom se tam nenakazili, a také se zhoršila dostupnost, prodloužily se objednací lhůty u lékařů, upozadila se preventivní péče. To všechno bude mít za následek zvýšení počtu lidí s nádorovými onemocněními, onemocněními srdce, cév, nemluvě o psychických následcích.

 

Souvisí zdraví těla se zdravím ducha? Přeci jen se říká: Ve zdravém těle, zdravý duch.

Ta souvislost je v mnoha studiích potvrzena a to oboustranná. Když nás něco bolí, promítne se to špatnou náladou, nechutenstvím. A naopak, když jsme v psychické nepohodě, vyplavuje tělo různé látky, které mají negativní vliv na tělo, zhorší se prokrvení orgánů, nejsou dostatečně okysličovány, zásobeny živinami.

To má negativní následky, a že nás pobolívá hlava, záda a cítíme se unavení, to je to nejmenší.

Bohužel dnešní situace působí na psychiku velmi negativně. Strach mnoho lidí paralyzuje, což zase vede k tomu, že se třeba bojí chodit ven, což by jim normálně pomohlo cítit se lépe.

 

Je to stejné všude na světě nebo jak jsme na tom ve srovnání s jinými zeměmi?

Je mi to líto, ale ten přístup k vlastnímu zdraví je u nás horší než ve většině ostatních zemích. Důsledky dokazují opět statistiky. Jsme na předních místech v počtech obézních, v počtu lidí s nádory tlustého střeva nebo třeba v příjmu alkoholu.

Když mluvíme o koronaviru, právě strach z něj by mohl některým lidem otevřít oči. V Česku na důsledek onemocnění covidem umírá více lidí a je prokázána souvislost s obezitou. Obézní pacient má menší kapacitu bránit se dalšímu zdravotnímu problému a častěji mu podléhá.

 

Snad by tato fakta mohla čtenáře přesvědčit. Měla byste pro ně nějaký návod, jak začít?

Určitě. Nejdůležitější fakt, co se týče přístupu k jídlu, je, že se nejedná o krátkodobou dietu. Málokomu vydrží odhodlání 1. ledna, když si zakáže všechny věci, které má rád a začne jíst úplně nepřirozeně. Nezbývá než se smířit s tím, že pokud pro sebe chceme něco udělat, je to napořád. A podle toho by to mělo vypadat.

Je potřeba ten jídelníček změnit jenom tak, abychom nebyli dlouhodobě frustrovaní. Například zmenšit porci, nahradit knedlík zelím, odstranit tuk z masa, přidat více zeleniny, která nám zaplní žaludek a pomůže nám s chutí na pochutiny. Neméně důležitým doporučením je výzva k pohybu. Přínos toho, když se zařadí pohyb do každodenního rozvrhu, je obrovský, a to nejen na tělesné zdraví, ale také na duševní pohodu.

 

Diskuze k článku

Nový komentář


Reklama
© 2007 Parola s.r.o. - užití obsahu včetně převzetí článku bez písemného souhlasu Paroly spol s r. o. je zakázáno. Výroba www stránek a eshopů
S-Rank (www.seznam.cz) www.i-asap.net