Jiří Varhaník
kulturní redaktor
tel.:+420 567 578 033
mobil:+420 732 506 071
varhanik@jihlavske-listy.cz

Od konce druhé světové války a osvobození Jihlavy právě uplynulo osmdesát let. Toto výročí připomíná do konce května výstava ve vestibulu radnice. 
„Historické události mají tu zvláštnost, že je lidé většinou berou jinak v té době, kdy se uskutečnily, a jinak v průběhu dalších let...,“ uvažoval primátor Jihlavy Petr Ryška při pondělním zahájení výstavy nazvané Den, kdy skončila válka. 

V průběhu let podle něho lidé přestávají intenzivně vnímat utrpení, které cítili těsně po skončení války. Desítky milionů mrtvých se stávají jen čísly, nejsou za nimi vidět tváře, není cítit bolest a utrpení, které tito lidé museli prožívat.  

Výstavu připravil zejména radniční odbor školství, kultury a tělovýchovy. Jejími autorkami jsou Jana Petrůjová a Jana Škrdlová. Shromáždily archiválie a fotografie ze Státního okresního archivu, Muzea Vysočiny Jihlava i z dalších zdrojů. Fotografie poskytly také Jihlavské listy.
Výstava se ohlíží až k jaru 1939, kdy i Jihlava zažila svoji „Křišťálovou noc“. V noci z 28. na 29. března toho roku bylo vyrabováno několik židovských obchodů, vzplála synagoga na místě dnešního Mahlerova parku. 

Na několika banerech autorky připomínají v datech i obrazem šest válečných let útlaku, hrubého násilí a bezpráví, realitu doby hitlerovské velkoněmecké říše, události v Jihlavě během osvobození v květnu roku 1945 i následný odsun německého obyvatelstva.  
Celkový kontext závěrečné fáze války v Jihlavě ilustruje výstava i připomínkami konkrétních výrazných událostí. 
 

Mezi nimi např. zničení železničního mostu přes řeku v Heleníně, anebo známý incident na pelhřimovské silnici, kde byly 9. května 1945 sovětské tanky u hřbitova napadeny německým tankem. Zahynulo zde šest sovětských vojáků a jihlavští občané Oldřich Novák a Filip Barták, kteří jim ukazovali cestu.  

Výstava nezastírá ani následné chování sovětských osvoboditelů: „Kromě rekvírování potravin zabavovali jízdní kola, kapesní hodinky, odnášeli téměř vše, co se odnést dalo. Značná byla také poptávka po alkoholu a tabáku...,“ popisuje jejich chování na dobytém území. 

„Československá vláda se ještě v roce 1946 dožadovala vrácení cenných předmětů, po roce 1948 se však tyto žádosti staly zcela bezpředmětnými. Stejně tak nebyly vyslyšeny ani žádosti jihlavských občanů o náhradu škody způsobené sovětským vojskem,“ konstatují autorky výstavy.

I přes tuto hořkost ale vyjadřovali občané města radost a projevy díků osvoboditelům četnými tábory lidu na oslavu vítězství Rudé armády. Posléze došlo i na pomníky ruským vojákům padlým při osvobozování města. 

V kapitole věnované poválečným událostem v Jihlavě zmiňuje výstava jednotlivé případy „divokých“ odsunů Němců do Rakouska už v červnu 1945. Organizované odsuny pak probíhaly po postupimské konferenci (1945) od února do září 1946. 

Už v květnu 1945 byly v Jihlavě a okolí pro německé obyvatelstvo zřízeny internační tábory - v Heleníně, Horním Kosově, ve Starých Horách a na Bedřichově.
Jak uvádí výstava, během „divokých“ odsunů bylo do různých částí Německa vysídleno 2231 osob, během organizovaných potom 10.263 osob. Dobrovolně odešlo 291 osob.  
Pondělní vernisáž doprovodily na radnici přednášky na téma konce války v celostátním i regionálním kontextu. 
 

Diskuze k článku