Jiří Varhaník
kulturní redaktor
tel.:+420 567 578 033
mobil:+420 732 506 071
varhanik@jihlavske-listy.cz

Když byli v polovině října loňského roku v historické aule jihlavské polytechniky vyhlašováni držitelé ocenění Učitel Vysočiny 2024, nechyběla mezi desítkou oceněných učitelka Základní školy T. G. Masaryka v Jihlavě Solomiia Makovska.
Pochází z městečka poblíž ukrajinského Lvova, v Jihlavě působí třetím rokem. Ještě doma na Ukrajině absolvovala pedagogická studia pro výuku angličtiny. Poté ale vinou ruské válečné agrese nabrala její cesta nečekaný směr a spád. 
„Byl druhý den války. Měla jsem malého syna Pavlíčka a kvůli němu jsem se rozhodla, že musím odejít z domu. Ono, když má člověk dítě, tak už přemýšlí úplně jinak,“ ohlíží se.  

Cesta byla nesnadná. „Šli jsme 18 kilometrů pěšky, čekali jsme ve frontě snad 12 hodin. Bylo to velmi náročné. Od hranic už nás odvezli do Humpolce. Můj manžel tady byl v té době už dva týdny, pracoval v Česku už před válkou. Ale život jsem tu začínala tak trochu jako dítě ve školce, neměla jsem tu žádné své přátele,“ popisuje mladá učitelka. 

Posléze využila nabídku pracovat v jihlavském F Pointu a zamířila s rodinou do krajského města. Sama, bez návštěv jakýchkoli kurzů, se učila češtinu. „Učím se tím, že si povídám a že se nebojím ptát. Největší problém mí dělají české nespisovné výrazy,“ popisuje s úsměvem.   

Zpátky do školství
Po půlroce práce s dětmi na F Pointu se začala rozhlížet po uplatnění přímo ve školství: „Česky už jsem se naučila, a tak jsem si řekla, že když tady mohu být nějak prospěšná, můžu inspirovat, půjdu do toho.“ 
Svůj životopis poslala do jihlavských škol a obdržela několik reakcí. Volba padla na ZŠ T. G. Masaryka, kde učí děti anglický jazyk dodnes. Její hodiny jsou plné her a aktivit, s žáky pracuje na bázi přátelství a rovnocenné spolupráce. 
„To, že jsem cizinka a také se tu stále učím, mi ve výuce angličtiny velice pomáhá. Pro děti je to určitá motivace – často přijdu do hodiny a říkám, tak, děti, dnes jsem se naučila nějaká nová slova v češtině… A děti z toho mají velikou radost, že ony to znají a já se to teprve učím. A já jim ukazuji, že to jde, že cizí jazyk se dá naučit,“ popisuje S. Makovska. 

Její ambicí je dosáhnout toho, aby děti bavilo něco poznávat a pokračovat v tom po celý život. Na škole rozjíždí také projekty mezinárodní spolupráce. 
„Ty jsou pro žáky důležité, protože díky nim vidí angličtinu v praktickém využití a pochopí, k čemu jim bude prospěšná. Navíc tyhle projekty pomáhají formovat lidské hodnoty ve vzdělávání, jako jsou tolerance nebo rovnost,“ argumentuje.  
V květnu např. navštíví jihlavskou školu skupina italských žáků a pedagogů, v červnu na oplátku zamíří jihlavští školáci a učitelé do Itálie. Snahou S. Makovské je vytvořit pro rodiče díky zapojení školy do programu Erasmus+ co nejvýhodnější podmínky, aby si mohli obdobné pobyty pro děti ekonomicky dovolit. 

Global Teacher Prize
Její pedagogická práce vedla v loňském roce i k nominaci na krajské ocenění Učitel Vysočiny. Cílem soutěže je vyzdvihnout náročnost učitelského povolání, podpořit jeho prestiž a ocenit kvalitní pedagogy, kteří do své práce vkládají něco navíc. 
Hodnotí se mimo jiné, jak se pedagog snaží rozvíjet potenciál svých žáků úměrně k jejich individuálním schopnostem, jak je motivuje k učení. Oceňován je též osobní rozvoj samotných učitelů nebo jejich práce pro odbornou učitelskou komunitu a s rodiči.
„Jsem hrozně vděčná Česku. Chci poděkovat žákům, kolegům i opravdu nejlepšímu vedení školy. Děkuju vám, jste opravdu nejlepší. Stojí za to dělat to, co miluješ,“ vyjádřila se S. Makovska při převzetí tohoto ocenění. 

Ambicí vyhlašovatele ceny Učitel Vysočiny je také motivovat a nominovat vhodné kandidáty z regionu pro účast v odborné celostátní ceně pro pedagogy Global Teacher Prize Czech Republic.  Roman Křivánek, ředitel krajské organizace Vysočina Education, která soutěže Učitel Vysočiny organizuje, nominoval učitelku Makovskou.

Držitelé ocenění Global Teacher Prize budou vyhlášeni 28. května v Praze, v zahradě Senátu. Také v této soutěži se S. Makovska dostala do užšího výběrového kola, přesto je nakonec vše trochu jinak.  
Důvodem jsou daná pravidla soutěže. Jak pedagožka vysvětluje, uvázla nakonec její další účast na podmínce trvalého pobytu v ČR. 

„Já jsem uprchlík. Trvalý pobyt v Česku nemám, byť jsem o něj několikrát žádala. Nikdy jsem nepobírala žádné humanitární dávky, ani příspěvky na sociální nebo zdravotní pojištění. Jak nedávno oznámilo ministerstvo vnitra, aktuálně se v téhle věci něco změní, ale ani tak nepůjde o trvalý pobyt,“ vysvětluje S. Makovska.
I tuhle situaci ale jihlavská angličtinářka přechází s nadhledem: „Bylo to líto jim i mně, a tak vymysleli speciální cenu,“ usmívá se. Při předávání cen nakonec v Praze chybět nebude. 

Kde budeme doma? 
V srpnu loňského roku se Solomii Makovské narodil v Jihlavě druhý syn.
„Chtěla jsem nějak ukázat spojení své rodiny s Českem a nevěděla jsem, jak to udělat. Ale já mám prvního syna Pavlíčka, a tak můj druhý syn je Petr. A to nám vždycky bude připomínat, že jsme spojení s Českem,“ uvažuje.  

Se svojí širší rodinou na Ukrajině je díky technologiím dneška v kontaktu. Její maminka je rovněž pedagožka, pracuje jako zástupkyně ředitele v jedné z tamních škol. Pro své žáky a školu žije, nechce je opustit.   
„Nemám to v hlavě ještě úplně vyřešené, že jsme tak daleko od sebe. Občas je mi to velice líto a mrzí mě, že moje maminka nemůže vidět vyrůstat vnoučátka. Ale ona mi neustále opakuje, jak je vděčná, že my jsme v bezpečí. Takže komunikujeme, občas se vidíme,“ popisuje paní Solomiia.  

S odpovědí na otázku, zda svoji budoucnost vidí spíše v Česku, anebo na Ukrajině, na chvíli zaváhá: „Víte co? Nahlas říkám, a asi tomu chci věřit, že ji vidím doma a s rodinou, užívat si svůj život na zahrádce. Ale rozumem si říkám, že to asi bude Česko. Kvůli dětem. Pavlíček tady chodí do školky, mluví česky. Moje děti už jsou tady doma.“  

Diskuze k článku